Nadační fond Generace 21 ještě před zrušením záchranného projektu přivezl do Česka 89 křesťanských uprchlíků z Iráku, kteří chtěli najít domov na bezpečném místě, daleko od Islámského státu. Zbylých 64 Iráčanů se však odchodu organizovaném mimo jiné i českou vládou nedočkalo.
Prvním devíti z nich zmařilo plány rozhodnutí ministra Milana Chovance (ČSSD) jen tři dny před odletem do Prahy. Šéfovi resortu se nelíbilo, že se dvě početné skupiny, které již bydlely v Česku, bez varování vzdaly azylu a zamířily do sousedního Německa.
Bez práce i bez peněz
Jenže zbylí Iráčané v očekávání, že svou rodnou zemi už brzy opustí, mezitím rozprodali svůj majetek, bydlení předali do rukou jiných a děti odhlásili ze škol. Se sbalenými věcmi a zakoupenými letenkami odpočítávali poslední hodiny do odjezdu. Marně.
Skupina 16 křesťanských uprchlíků, která chtěla odejít do Německa, požádala o návrat do Iráku |
Kvůli nečekanému zvratu se rázem ocitli ve velké nejistotě. Jejich zloba teď míří na Iráčany, kteří se rozhodli z Česka odjet pryč. „Jsou hodně naštvaní na rodinu pana Batta (kvůli jehož vyjádření o ubytování v zařízení na Jihlavsku vznikla kauza sporné televizní reportáže o „přemalovaném kravíně“ - pozn. red.). To byla vůbec první skupina, která odjela do Německa,“ vypráví serveru Lidovky.cz Alena Scheinostová, redaktorka Katolického týdeníku, která se před několika dny vrátila z Arbílu.
Tam se setkala s rodinami, které doplatily na rozhodnutí Iráčanů, které chtěl nadační fond zachránit před hrozbami v jejich domovině. „Pro ně jsou to teď ti cizí a hnusní lidí, co jim to zkazili,“ vypráví novinářka o tom, co teď mají Iráčané především na mysli.
  |
Kvůli zastavení projektu přišli o všechno, co dosud měli. Práce se kvůli plánovanému odjezdu vzdal například pan Madžíd či pan Layth. Oba teď žijí v nuzných podmínkách. Madžíd společně s jeho dětmi, manželkou i čtyřiasedmdesátiletou matkou usínají společně pod střechou plechového kontejneru a jsou odkázaní na pomoc druhých. „Všechno už měli sbalené, pak z toho sešlo. Pan Madžíd z toho byl hodně sešlý. Je to smutný příběh“ vypráví Scheinostová.
Pomoc neziskovek i církve
Jeho děti teď ani nenavštěvují školu, protože je z ní pan Madžíd v příslibu nového života odhlásil. „Utíkali dokonce už nadvakrát, vždy neúspěšně. U nich mi to bylo zvlášť líto,“ vypráví dále o svém setkání s iráckou rodinou novinářka.
Bez práce je i pan Layth. „To je hodně podnikavý pán, nejdříve měl obchod, pak dělal číšníka. I on je teď bez práce, ale nese to o něco lépe než Madžíd. Záleží na povaze člověka,“ líčí Scheinostová. Rodiny obou Iráčanů získávají peníze jen díky nejrůznějším humanitárním organizacím a církvi „Je to hlavně o tom, co jim kdo dá, ale to se týká více lidí v Arbílu,“ vysvětluje Češka, která ve městě strávila čtyři dny.
Další rodina, s níž se novinářka setkala, se svého zázemí nevzdala. To ale jen díky tomu, že do Česka měla odjet až za dva měsíce v další vlně společně se zbylými Iráčany. I přesto je však zpráva z Česka hodně zaskočila. „Když se manželka doktora Faída dozvěděla, že do Prahy nepojedou, plakala. Bylo jí to líto,“ líčí Scheinostová.
Uprchlíci se naší pomoci vzdali, vnucovat se nebudeme, říká šéf záchranného projektu |
Iráčané se totiž na svou cestu připravovali dlouho dopředu. Pan Madžíd se například už učil pilně češtinu. Přestože mu přišla složitá, naučil se základní fráze. „Říkal nám: ‚Dobrý den.‘ a ‚Jak se máte?‘. Říkal, že je to těžký jazyk a že ho ještě moc neovládá“. Pan Layth zas s jeho jedenáctiletým synem společně sledovali různé stránky na internetu. „Věděli například, co je Pražský hrad,“ vypráví novinářka o přípravách irácké rodiny.
‚V gesci ministerstva’
Jestli sídlo českého prezidenta někdy uvidí, není stále jasné. „V tuhle chvíli je to v gesci ministerstva a my to nemáme jak komentovat. Ministerstvo deklarovalo, že projekt ukončuje,“ odpověděl na dotaz serveru Lidovky.cz mluvčí nadačního fondu Generace 21 Martin Frýdl. Chovancův resort věc do uzávěrky tohoto textu nijak nekomentoval. Podle vyjádření ministra se k záchraně dalších Iráčanů ale neschyluje.
Nadační fond od zbylých šesti desítek křesťanských Iráčanů ale nedává ruce stranou. „Budeme dál sledovat jejich situaci. Uvidíme, jak na tom budou. Pokud by měli problémy plynoucí z toho, že k nám nemohli přijet, tak je určitě nenecháme na holičkách,“ naznačil Frýdl, že v případě potřeby jim zašlou do Iráku peníze. Před několika dny jim peníze, které získali od dárců, poslali. Šlo o částku 500 dolarů.
