Milý pane Tajovský, nic si z toho nedělejte, i já se občas pletu do věcí, kterým nerozumím. Z těch vašich uvozovek kolem slova kumšt jsem vytušil, že nepatříte k lidem, kterým by kultura byla životní nezbytností. Ale jsou v naší vlasti takoví a je jich dost. A teď k vašim omylům:
Máte pravdu, že naprostá většina obyvatel skutečně nebydlí v Praze, ale proto k nám dojíždějí, když si předem zajistí vstupenky přes internet, a proto také my jezdíme za nimi. Když zrovna nehrajeme v Praze, tak vězte, že hrajeme třeba v Brně, v Rychnově, ve Dvoře Králové, v Táboře... - nechtějte, abych tu vyjmenovával všechna ta města, kam pravidelně jezdíme.
Jsem vám vděčen za poznámku, že neznáte přesná čísla, ale pak se divím, že si troufáte napsat, že diváci, kteří navštěvují divadla, mají výrazně nadprůměrné platy. Naše zkušenost: nejdřív jsou vyprodané nejlevnější vstupenky na sedadla, na která usednou důchodci a studenti. Pokud někdy není vyprodáno, pak bývají prázdná místa v prvních dvou řadách. (Pro vaši informaci: ta bývají v divadlech nejdražší.)
Když někdo operuje tvrzením, že nedivák doplácí na diváka, odpovídám zpravidla, že nesportovec doplácí na sportovce, zdravý na nemocného, nevzdělaný na univerzitu, nemluvě o reprezentačních akcích a recepcích, na které doplácejí poplatníci, aniž by měli šanci se jich zúčastnit, zatímco divákem se může stát každý, kdo chce, bude vítán. Ale jenom divadlům se předhazuje, že je poplatník sponzoruje.
Jinak děkuji za kvalifikovaný nápad, aby vážení umělci se zaťatými zuby sehráli několikrát týdně nějaký ten komerční škvár. To je skutečně inteligentní řešení. Je to tak kvalifikované řešení, jako kdybych já vám ve vaší ekonomické branži poradil, že až vám dojdou peníze, tak si je prostě natiskněte.
O autorovi| Jiří Suchý ředitel divadla Semafor
