Po negativní recenzi Heleny Havlíkové v LN na poslední nastudování Prodané nevěsty v Národním divadle přišla do redakce série dopisů od dotčených osob – dramaturga, režisérčina tatínka a spřátelených duší. Na jednu inscenaci slušný počet. Člověk by si myslel, že to ta Havlíková asi nějak přehnala, když vyvolala takový poprask. Ale kdeže, podobné dopisy se ocitly i v jiných redakcích, jelikož kritika zatím v nebývalé shodě dílo seřezala.
Ponechme stranou dopis dotčeného otce, přesvědčeného o genialitě svého potomka, který byl konfrontován s hnusnou nespravedlnosti kritiků, kteří nic hezkého neumí vytvořit a tak jen kritizují... (Už by bylo načase přijít s něčím jiným než s tím, že za Šaldy bylo lépe, kde jsou osobnosti a sami nic neumíte.) No nic, rodiče nás milují a vidí nás jinak, takže nechme nepřiznaného otce být. Zato pan dramaturg opery Ondřej Hučín, to už je jiná šarže. Času má asi nadbytek, jelikož může do redakcí psát čtyřstránkové dopisy, v nichž unavuje výčtem jednotlivostí, které vidí jinak, a také strašidelně hloupými rozklady, což se dá vysvětlit jedině tím, že byl skutečně rozrušen, protože jinak na svém místě nemá co dělat. Chová se totiž jako trafikantka z „horní dolní“ nebo hysterická bába z pavlače, kterou předběhli ve frontě na mrkev, a ne jako šéfdramaturg opery ND, což je funkce v českém divadle dosti významná a vystřídala se v ní nejedna osobnost české opery, jako třeba Otakar Ostrčil či Iša Krejčí.
Psaní dopisů kritice, která nechválí, což je její nezadatelné právo, představuje neuvěřitelný nešvar. Rozmohl se v posledních letech, což zřejmě souvisí s jednoduchostí e-mailové komunikace; ono napsat dopis, koupit známku a jít do schránky znamená vyvinout úsilí. Milí psavci ublížených dopisů, kritika je taková, jaké je divadlo, a voláte-li po Vodácích a Šaldech, může se vám taky ozvat, že po dnešních jevištích neběhají Štěpánkové ani Högerové. Třeba. Divadlo se hraje, kritici píší, někdo dobře, někdo blbě. Tak to bylo a bude. Ovšem shodne-li se několik recenzentů, že inscenace není kvalitní, možná by tvůrci měli začít zkoumat, zda něco neudělali špatně. A ne vést nesmyslnou korespondenci. Je-li pro pana Hučína téma nové inscenace tak bolestné, nechť svolá kulatý stůl, přizve nenáviděnou kritiku a uspořádá diskusi. Tam by si snad všichni konečně mohli vyjasnit, proč byly poslední tři Prodanky v Národním tak nepovedené.
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN
