Před 225 lety volně vzlétl s pomocí balonu první člověk
Je prokázáno za zhola nemožné, aby se člověk mohl zvednout do vzduchu nebo se v něm alespoň udržovat,“ napsal ještě v roce 1782 francouzský astronom a pařížský akademik Joseph Lalande.
Bylo mu tehdy padesát a choval se přesně podle 1. Clarkova paradoxu: „Když význačný, avšak postarší vědec konstatuje, že je něco možné, má skoro jistě pravdu. Když konstatuje, že něco je nemožné, velmi pravděpodobně se mýlí.“
V té době Lalandovi krajané Joseph Michel a Jacques Étienne Montgolfierové už dobrých deset let pracují na konstrukci létadla lehčího než vzduch. O povaze jejich inspirace koluje hned několik legend:
Verze první: Jednou v létě se bratři společně povalovali na stráni a koukali pánubohu do oken. Na modré obloze krásně plula bílá oblaka. Což ty mraky nějak dostat do pytle, taky by letěl?
Verze druhá: Starší bratr právě zatopil v krbu a zádumčivě sledoval, jak kouř unáší do komína cáry zuhelnatělého papíru. Kdyby ten papír měl tvar měchu, taky by letěl?
Verze třetí: Starší bratr si v avignonském hotelu prohlíží rytinu obležení Gibraltaru francouzsko-španělskou armádou. Přitom uvažuje, jak by si Angličané mohli pomoci. „Jedině vzduchem, jako ptáci nebo jako mraky na nebi...“ Verze čtvrtá, nejvděčnější: Během nákupu v Avignonu bratrské rodiny přepadl liják a nezbylo jim, že se v hotelovém pokoji u krbu usušit. Přitom do živůtku jedné z dam vnikl poryv horkého vzduchu, nadul ho téměř jako vnadné tělo ženy, nadzdvihl ze šňůry – a lajblík skončil v plamenech. Současně s ním to ovšem zapálilo manželu a/nebo švagrovi.
Nejpravděpodobnější ze všech fám se zdá být fáma pátá: Bratry prostě ponoukla kniha anglického fyzika Josepha Priestleye O různých druzích vzduchu (přičemž vzduchy se v tehdejší terminologické nouzi mínily plyny). A když se jim nepodařilo přimět k nosnosti vodík (patrně unikal skrze stěny papírových pytlíků, do nichž byl jímán), připadli na ohřátý vzduch (viz výše).
V listopadu roku 1782 se vznesl první horkovzdušný balon (papírový, poněvadž Montgolfier otec měl papírnu). Následují zvířata, lidé na upoutaném balonu a konečně 21. listopadu 1783 v Paříži, v zahradě poblíž boloňského lesa, šest minut před čtrnáctou hodinou, zazní ono abrakadabra prvních balonistů: „Lachez tout! (Pusťte vše)!“
První vzduchoplavci, pánové de Rozier a d’Arlandes, však o své místo v koši museli perně bojovat. Ne však s konstruktéry, nýbrž králem Ludvíkem XVI., který zprvu nechtěl připustit, aby tak strašlivé riziko podstoupili řádní lidé a navrhoval poslat vzhůru odsouzence na smrt...
Po 25 minutách a devíti kilometrech letu směrem na východ ve výšce až 150 m balonisté de Rozier a d’Arlandes hladce přistáli.
Téhož dne v Nizozemsku vzlétá (bez posádky) i první balon plněný svítiplynem podle návodu belgického lékaře J. P. M. Minckelaerse a pouhých deset dní po montgolfiéře, 1. 12. 1783, se z tulerijských zahrad v Paříži vznese další balon, tentokrát plněný vodíkem. Ten bude mít už všechny znaky moderních aerostatů – potah z hedvábí, nosnou síť, ovládací i bezpečnostní klapku. Jeho konstruktérem a jedním ze dvou pasažérů (druhým je přítel) je fyzik a budoucí akademik Jacques A. C. Charles.
