18. srpna 2018 15:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Pořád dostáváme skotské střiky, říká dramatik a politik Milan Uhde o srpnu 1968

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 7Diskuse
Milan Uhde. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Milan Uhde. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

HAJANY V roce 1968 bylo Milanu Uhdemu třicet dva let, měl za sebou úspěšné hry jako ostře satirického Krále Vávru nebo Výběrčího. Říká, že invazi očekával, a když se o ní dozvěděl, první, co ho prý sobecky napadlo, bylo, že je s ním jako s dramatikem amen. A to se bohužel nemýlil. Rozhovor s dramatikem a bývalým polistopadovým politikem Milanem Uhdem, který vychází v sobotních LN, připravila Jana Machalická.

LN: Kde jste byl 21. srpna?
Doma. O půl čtvrté ráno mně volal kamarád Trefulka, který byl tehdy členem KV KSČ. Jako nestraníka, který ležel v posteli, mě informoval, že nás okupují Rusové. A že on se svými přáteli spisovateli je na výboru a čeká, co se bude dít. Pikantní je, že já jsem den předtím byl v Praze, abych si s Antonínem Liehmem, designovaným šéfredaktorem Lidových novin, domluvil, jestli by mě nevzal jako redaktora. V­ Hostu do domu jsem si nerozuměl se Skácelem a nakonec jsem se rozhodl, že odejdu. S Liehmem jsem měl dlouhý rozhovor, stále něčím přerušovaný. Vzpomínám si, že mu volal Zdeněk Mlynář a on mu do telefonu říkal: Zděnku, sjezd doufám bude. Tím myslel 14. sjezd KSČ. Večer jsem se vrátil do Brna a zalehl do postele. Tak to byl můj 21. srpen i s předehrou.

LN: Co prvního vás napadlo, když vám Trefulka zavolal?
Teď budu vypadat jako strašně moudrý a předvídavý, ale čekal jsem, že přijdou. Probírali jsme to opakovaně s přáteli – s Janem Zábranou a Josefem Škvoreckým. Oba byli přesvědčeni, že socialismus s lidskou tváří nemá šanci. To, jak se chovala naše politická reprezentace, považovali za nezodpovědné dobrodružství. Zejména Škvorecký, který pak tomu dal průchod ve svém románě Mirákl. Byli si jistí, že to Rusové nemohou strpět. A také měli své zkušenosti, vždyť oba Honzovy rodiče komunisté zavřeli. Takže oni byli organičtí pesimisté a já jsem jim jako mladší a nezkušenější naslouchal a jejich zkušenost bral jako přesvědčivou. Díky nim jsem tušil, že dojde na vojenské řešení, ale samozřejmě jsem nevěděl, že to bude 21. srpna.

LN: A jak jste to vyhodnotil pro sebe?
Moje první pomyšlení bylo zcela sobecké. Pomyslel jsem si, že je s mými dramatickými opusy konec. Po Králi Vávrovi jsem věděl, že už nepřijdu s ničím konfuzním a že mně není vlastní poklidná dramatika, která říká, že život je někdy zlý, někdy lepší. Cítil jsem se jako kousavý dramatik a věděl, že mně Krále Vávru spočítají. Představoval jsem si, že vládnout budou skalní komunisté, kteří by mě nejraději zakázali, ale liberálové jim to nedovolili. Teď na zákaz dojde.

  • 7Diskuse


Jana Machalická

Autor

Jana Machalickájana.machalicka@lidovky.czČlánky


Najdete na Lidovky.cz