Pro stav, který zítřkem nastává ve vybírání poplatků ve zdravotnických zařízeních krajů, existuje výstižný český výraz: bordel.
Sociálnědemokratičtí hejtmani se nesjednotili, a tak se v každém kraji ordinuje „zadarmo“ jinak. Nicméně ve všech krajích se může stát, že leckterý pacient bude povinen dary od kraje danit, či dokonce bude krácen na sociálních dávkách. Tohle ovšem hejtmani voličům cudně zamlčují. Stejně jako voličům nepřiznají, že prostředky rozpuštěné do „třicetikorun“ nezbudou na výstavbu silnic či jiných investic kraje, o vylepšování krajských nemocnic nemluvě.
Za lež přímo nestydatou pak můžeme označit tvrzení Davida Ratha, že „ČSSD splnila svůj předvolební slib a hradí za občany v lékárnách zřizovaných krajem poplatky“. ČSSD nedá ze svého ani korunu. Poplatky si hradí občané ze svého - přes státem vybrané daně a rozpočty krajů.
Touto cestou ušetřený poplatek přijde občany na daleko víc než je nominálních třicet korun.
Kdo se obsadil do role zaměstnankyň v tomto bordelu, nechť si čtenář ujasní sám.
