Proč ukrajinská pornomáma skončila v českém azylovém táboře?

Byl to jen záblesk, ale nedalo se nevšimnout si toho. Jakmile fotograf vytáhl fotoaparát, Nasťa, ta extrémně křehká bytost s nezdravě bílou pletí, změnila náhle výraz v obrovských očích. I v hodně unavené tváři se objevil profesionální grif ženy, která před objektivy už nejednou stála. Nebo ležela. Klečela i seděla. Teď ale zaujímala polohu zcela nevinnou. Rok a půl starého chlapečka k sobě přitiskla, čtyřletý Oskárek se na ni nalepil sám a nakonec se přivinul i desetiletý Saša. Muži, který seděl vedle matky s dětmi, se zaleskla slza pod víčky. Objal je a řekl: „Už to trápení brzy skončí, děti moje.“

Anastasia Hagen s rodinou

Anastázie a Alexander Hagenovi spolu žijí deset let. Mají tři děti, zdravé, krásné a podle nejstaršího Saši soudě i chytré. Skvěle vychované. Skromné. „Tati, prosím tě, nemůžeš tady s námi zůstat?“ škemrá Saša. Drobný pan Hagen své úzké, přísné rty ohne dolů a s nehraným zoufalstvím zavrtí hlavou. „A tati, nemůžu jet s tebou domů?“ dotírá. Pan Hagen ho pohladí po vlasech. „Přece tu mámu s klukama nenecháme samotnou...“ hlesne. „A tati, nemohl by sis se mnou jít hrát na chodbu... chci zkusit ty vysílačky...“
Teď už musím zasáhnout já. Byli jsme sem vpuštěni pod podmínkou, že se z maličké místnůstky nevzdálíme. Dostali jsme na návštěvu Nasti s dětmi hodinu. Dětské bakelitové vysílačky čínské výroby si Sašenka bude muset jít vyzkoušet se syrskými dětmi, které tu také čekají na rozhodnutí českých úřadů, zda mohou zůstat v ČR. Jsme v přijímacím středisku ministerstva vnitra ČR v Zastávce u Brna.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Ukrajinka Nasťa Hagen, krásná fotomodelka, slavná pornoherečka a skvělá matka, je tu i s dětmi od 1. října. Už podruhé. Bez muže. Ten si bojuje svou vlastní bitvu s úřady i mafiemi. Když uspěje alespoň jeden z manželů, budou moci zase žít spolu. U nás, v Čechách, se kterými Nasťu pojí mnohé.

Železné dveře a holky v kabrioletu

„Jednou ke mně do obchodu přišli dva milicionáři. ‚Pěkně sis to tady zařídil,‘ říká první. A druhý naznačuje, že bych mohl potřebovat třeba ochranu. Přišli vyjednávat o výpalném.“ Chtěli jen 40 dolarů měsíčně. Byla to tehdy běžná rutina – zmapovat všechny podnikatele ve městě a donutit je dělit se o vlastní zisky se špatně placeným bezpečnostním sborem. „Já mám všechny dokumenty v nejlepším pořádku, co se má platit, platím, takže od vás nic nepotřebuju. Raději běžte lovit zločince.“

Saša si dovolil dost. Vyhodil je a dál provokoval občany divokými večírky i luxusním domem. „Štveš tady všechny, žiješ si jako Američan,“ řekl Sašovi jednou jeho přítel. Dům byl opravdu pohledný, přitažlivý a někteří mu nemohli odolat.

Někde ve městě tehdy do 11. třídy chodila Nasťa Grišaj. Něžné děvčátko navštěvovalo s pobožnou maminkou v neděli kostel a doma poslouchalo často řeči o bohu, který trestá neposlušné, vzdorovité a rozpustilé holčičky. Nasťa byla ale prozatím rozpustilá jen ve snech a představách. Ještě totiž nepotkala Sašu.

Narozeniny v lágru

Saša přivezl do Zastávky plnou tašku věcí a kupodivu většina z nich byla k užitku. „Kaši, vidíš, o kaši jsem ti neřekla,“ špitne Nasťa s rozpaky, že něco pokazila. „Nic tu nejíme,“ podívá se na své ruce. Nasťa donedávna vážila při 167 centimetrech 47 kilogramů. Teď má o pět kilo méně. „Kluci jedí rogliky... Já skoro nic. Malého ještě kojím, ale potřeboval by dokrmovat kaší. Jenže tady mi řekli, že už mu byl rok a nemá na kaši nárok. Jenže i Oskar se Sašou by si asi dali raději kaši než ta jídla...“ Nasťa se podívá na velkou tašku plnou hraček a dobrot. „Myslím, že to neunesu,“ hlesne. Manžela ale s Nasťou na pokoj nepustí. Prý tašku odnese člen ochranky.

Jako patnáctiletá Nasťa vyhrála konkurz miss Feodosija. Ani tehdy ji ale Saša nezaznamenal. Všiml si jí až při jednom obědě ve své oblíbené restauraci. „Uviděl jsem ji a věděl jsem, že je to ona.“ Tak v roce 2001 začal jejich vztah. Nastě bylo 15, Sašovi 30.

Nasťa byla nevinná dívka se spoustou hříšných myšlenek. Saša měl obrovské sexuální zkušenosti. Toužil ale už po rodině. Nejdříve Nasťu naučil užívat si života. Účastnili se dýchánků, jejichž vrcholem byl skupinový sex, měnili si partnerky a partnery s přáteli. Dítě, které Nasťa v šestnácti letech porodila, je ale Sašovo.

Nebyla to náhoda, respektive nehoda. Sašenka byl dítě plánované, chtěné a opečovávané. Nasťa i přes svůj věk byla skvělá matka. V den, kdy jsme ji navštívili v přijímači v Zastávce u Brna, „slavila“ 27. narozeniny. Dostala od manžela květiny. „Víte, co je můj sen?“ obrátí se na mne a doširoka se usměje. „Mít dětské centrum u nás na vesnici.“

U nás na vesnici znamená ve středočeské obci „X“ nedaleko Českého Brodu. Když Hagenovi přišli před rokem a půl do Čech, věřili, že se jim jejich status podaří rychle vyřešit. Přicestovali donuceni okolnostmi každý zvlášť – on jako podnikatel, ona jako turistka, která ihned zažádala i s dětmi (tehdy jen dvěma, třetí se narodilo už v ČR) o azyl. Důvody, které je k celé dobrodružné akci vedly, se mi nejdříve zdály podezřelé. Že mluví pravdu, alespoň ve většině bodů, jsem si ověřila s pomocí ukrajinských kolegů.

Po narození Saši šestnáctiletou Nasťu rozzuření rodiče vyhodili z domu. Mladá matka, velký i malý Saša žili spokojeně v luxusní vile ve Feodesiji a Nasťa se začala prosazovat v časopisech pro pány – její fotografie „s hvězdičkou“ se objevily v Maximu, Playboyi, Penthousu. Saša byl nadšen – líbilo se mu, když jeho krásnou ženu obdivovali i jiní muži. A záviděli mu ji. Stejně jako drahý vůz a rozkošný dům.

Málem by na návštěvu milicionářů zapomněl. Až ho jednou navštívil klient, který si u něj objednal železný podstavec. Vyklubal se z něj bývalý zasloužilý vojenský prokurátor Igor Jevgenievič Serkov. Málokdo tak zasáhl do osudů Anastázie Grišaj a Alexandra Kondratěnka jako on. Dnes známý advokát a také konzultant parlamentního výboru pro soudnictví (!).

Když byl výrobek hotov, pan Serkov ho odmítl zaplatit. Nastaly tahanice, hádky, šarvátky. Sašovi brzy přišla obsílka k soudu. Měl uhradit náhradu škody ve výši čtyř tisíc hřiven. Zaplatil. A nadával. Brzy na něj Serkov podává další žalobu: urazil prý jeho čest tím, že o něm rozhlašoval, jaký to je gauner. Saša to skutečně říkal všude, kde mohl. Upřímně si to totiž myslel. Jenže pan Serkov za pomluvu požadoval 80 tisíc hřiven.

Anastasia Hagen s mladším synem

Saša a Nasťa se ani nestačili rozčílit, když do jejich domu v ulici Ponomarjovové č. 18 přišli soudní vykonavatelé a nádhernou vilu, která byla jejich pýchou – a jak se ukazuje, i původem zkázy – polepili nálepkami „exekuce“. Zdi, nábytek, počítače, židle, stoly, majetek firmy včetně dvou nákladních vozů.

Nasťa a Saša byli v šoku. A začaly jim docházet souvislosti s někdejší návštěvou milicionářů. Nejen on, ale i místní novinář, který nechce, aby se jeho jméno v této souvislosti objevilo, si myslí: šlo o klasický zátah na nepoddajného, kontroverzního a zpupného podnikatele, jehož slabosti a rodinné poměry byly využity jako zbraň s cílem zničit ho a zmocnit se jeho majetku „za hubičku“ – nejlépe v exekuci poté, až bude za něco (je jedno za co) odsouzen. Je to klasické schéma, které na postsovětském prostranství funguje dokonale.

Spálené auto a jedna do zubů

Výrobce železných dveří a mříží Saša Kondratěnko má na svém účtu řadu hříchů. Ale jak mi sdělili ti, kteří ho znají ještě z Krymu, nekradl, pracoval poctivě, jeho byznys nebyl extra velký, živil se vlastníma rukama, začal od píky.

Saša Kondratěnko

Vydavatelka místních novin Svěžaja gazeta a Gazeta Kafa Irina Prokopjuk zná Sašu i Nasťu 15 let. „Skvělý řemeslník. Poctivý a pracovitý. Kde je pravda v jeho příběhu, těžko říct. Ale ukrajinské soudnictví nelze považovat za spravedlivé, je možné, že to na něj všechno narafičili,“ řekla mi.

Saša byl zoufalý. Zda skutečně zaplatil za to, aby Serkovovo drahé BMW525 shořelo, nemá smysl rozebírat. Tím se už zabýval soud a poslal Sašu na osm let do vězení. K tomu další konfiskace majetku. A zaplacení odškodného Serkovovi. Jenže jeho autu se prý nakonec nic nestalo. Kondratěnka udal milici ještě před činem jeho příbuzný, zřejmě zaplacený provokatér.

Osm let nepodmíněně později odvolací soud snížil na pět. Z úspěšného podnikatele se stal vězeň kolonie v Ivano-frankivské oblasti. To, co tam prožil, je zase úplně jiný příběh. Důležité ale bylo pro něj jediné – Nasťa. „Zůstala na ulici, bez zaměstnání, s malým děckem na rukou,“ vzpomíná Saša. Přiznává, že se bál... Krasavice, byť se závazkem, by si asi nového opatrovatele dokázala najít lehce. Nenašla. Chodila za Sašou do vězení a nakonec si ho tam i úředně vzala – aby jim byly povoleny třídenní návštěvy. Pravda, slovo nevěra v jejich vztahu nemá žádný význam. „Máme svobodný vztah, co se týče sexu. Jinak jsme k sobě pevně připoutáni. Vězení to prověřilo,“ říká Saša.

Nasťa se podívá na hodinky. Jindy jí v Zastávce čas utíká mnohem pomaleji: „Už jste tu hodinu, vidíte. Čas taky tak prchal, když jsem do vězení za Sašou chodila já.“

Mraky se stahují nad Nasťou

Po třech a půl letech Sašu za drobnou úplatu osvobodili. Dům, který zanechal ve Feodesiji, se panu Serkovovi koupit nepodařilo. Díky masivní kampani v médiích soud nakonec povolil Sašovi po propuštění vilu za 100 tisíc eur prodat místnímu podnikateli.

Nasťa a Saša se usadili v Kyjevě. Saša získal ruské občanství, změnili si příjmení na Hagen, po jakémsi pradědečkovi. Učinili tak ve chvíli, kdy se pro změnu mraky začaly stahovat nad Nasťou. Stále slavnější pornoherečkou, která si přezdívala Wiska. Filmy, kterých natočila bezpočet, jsou opravdu jen pro hodně dospělé.

„Řekla mi to při jednom setkání ve vězení,“ říká Saša, který tehdy zareagoval na novou profesi ženy radostně. „To neznamená, že ji nemiluji, ale je mi dobře, když jí je dobře.“ Nasťa se skromně usměje, když se jí ptám, zda jí natáčení tvrdého porna bavilo, nebo si tak pomáhala z materiální nouze. „Nejdřív jsem chtěla všechno zkusit. Navíc jsme neměli co jíst, hlavně dítě. Přiznávám, zpočátku mne to zaujalo. Teď už bych to dělat nechtěla.“ Když se bavíme o její pornokariéře, starší chlapec Saša musí pod záminkou hraní si se Syřany z místnosti. „Neví o tom,“ špitne Nasťa.

Děti v ohrožení

Hagenovým se narodilo v Kyjevě druhé dítě. Těšili se z rozrůstající se rodiny a ani si nevšimli, že se do ukrajinské metropole mezitím přestěhoval i advokát Serkov. On o nich věděl, oni o něm ne. Nasťa se Sašou se totiž chovali přinejmenším neopatrně. Zúčastnili se dokonce televizní talk show, kde Nasťa přiznala, že ona je ta proslulá Wiska, která díky pornokariéře dokázala slušně přežít i věznění muže.

Zbývá jen hádat, kdo vyzval poslance Nejvyšší rady Jurije Buta, aby vytvořil iniciativní skupinu zaměřenou na zničení života rodiny Hagenových. Mimochodem, But a Serkov mají hodně společného – But v roce 2010 požadoval u soudu na novinářce nezávislé televize 5. kanal 100 tisíc hřiven za to, že mu svým materiálem způsobila šok a on se z něj draze musel léčit. Soud jí přikázal vyplatit 20 tisíc hřiven.

Tentokrát se věci měly hůř. Šlo o děti. Nasťa a Saša jednou otevřeli webové stránky ukrajinské pravoslavné církve. Jaké překvapení. Na fotkách se na ně směje starý známý Serkov i poslanec But, které přijal sám kyjevský metropolita. „Bože, kam spěje tahle země,“ napsala Nasťa tehdy na Facebook. „Nechci, aby tady vyrůstaly moje děti.“

Serkov se v roce 2010 spojil s pravoslavnou církví, But s komunistou, poslancem Leonidem Gračem, Grač s poslancem za vládní Stranu regionů Jurijem Polunejevem. Vlivní politici podpořeni církevními hodnostáři zaslali podnět generální prokuratuře – aby zabránila rozvratu společnosti i mravnímu ohrožení nezletilých. Jejich dopis vyvolal obrovskou diskusi: jak a proč trestat ženu, která se živí jako pornoherečka a neskrývá to. Část ukrajinské veřejnosti byla zajedno s politiky – je nutné jí okamžitě odebrat děti a postavit ji před soud za šíření pornografie.

Brzy byl obviněn i Saša. Doma rodinu navštěvují sociální pracovníci a vyzvídají na dětech, jak se o ně rodiče starají. Nasťa se rozhodne vytáhnout do boje a žádá o pomoc feministky ze slavné skupiny FEMEN. V září 2010 společně demonstrují u vchodu do ukrajinského parlamentu. Protivník ale přitvrzuje. Nastin starší syn má být vyšetřen lékařem, zda nebyl zneužíván pro natáčení dětské pornografie, Nastě i Sašovi hrozí zatčení. „Na svoje děti nedám sáhnout,“ vzpomíná dnes a tiskne je k sobě. Nejstarší syn je stále na dvoře přijímače v Zastávce, ale Nasťa přesto šeptá: „Vím, jak se taková vyšetření dělají...“

Pak 11. února 2011 vzala všechny peníze, co měli doma, a odjela do Čech na turistické vízum. „Dali mi ho na tři dny. Muž byl tehdy v Rusku, 14. února jsme se šli přihlásit jako žadatelé o azyl. Tehdy jsme také skončili tady, v Zastávce, za pár týdnů nás pustili a následovaly dlouhé měsíce čekání na rozhodnutí – přicházelo jedno za druhým. Vždy ,negativ‘.“ Saša přijel brzy za nimi, také jako turista. Pronajali si byt v pražských Stodůlkách, Saša si založil s. r. o. – chce provozovat taxislužbu – a požádal o trvalý pobyt. Zatím mu ho vždy odmítli. Takže každé tři měsíce musí vycestovat a znovu požádat o turistický vstup.

Přesto koupili za zbytek peněz, které si přivezli z Ukrajiny, starý vesnický dům. Dali ho dohromady, nastěhovali se do něj a začali snít o Nastině soukromé školce. „Ne, pornofilmy se už živit nechci. Nečekala jsem, že po roce a půl zase skončím tady v Zastávce, zavřená jako ve vězení...“ Nasťa totiž definitivně neuspěla s žádostí o azyl a musela znovu vstoupit do azylové procedury, jako by právě přijela do Čech. Trochu nelogická karanténa pro člověka se třemi dětmi, který už tak dlouho žije v českém prostředí a jehož děti chodí do školy a do školky. Navíc tentokrát Nastě a chlapcům hrozí nucený návrat na Ukrajinu. „Nevím, co udělám, ale určitě se tam nevrátím,“ říká mladá žena.

Poslední pornofilm natočila Nasťa v roce 2010. Od té doby se věnuje dětem. V Čechách se jí narodil třetí chlapec. Též vytoužený. „Ještě nám chybí holčička,“ smějí se oba. A přiznávají, že jsou na dně. Finančně i psychicky. „Už nemáme ani na zaplacení běžných poplatků. Založení firmy je u vás strašně obtížné a zdlouhavé, navíc neustálé cestování za vízem do Moskvy mne stálo poslední úspory.“ Kdysi velkorysý Saša teď už neodmítne ani pozvání na kávu.

Vzorná rodina se špatnou pověstí

Paní ředitelka školy, kam začal po příjezdu do Čech chodit malý Saša, se nepohoršila ani tak nad tím, že jeho matka se živila jako pornoherečka, jako nad tím, že jí to oznamuji. „Nemám za povinnost zjišťovat, co dělala ta paní na Ukrajině. Já jsem chlapce přijala, měl drobné adaptační problémy, ale vše se vyřešilo. Právě díky vstřícnému postoji maminky,“ říká Martina Štychová z pražské ZŠ.

„Z našeho pohledu to byla vzorná matka.“ Paní ředitelka znala i mínění lidí žijících s Hagenovými ve stejném domě – slušná, tichá a spořádaná rodina. Když naznačím problémy, se kterými se nyní Nasťa potýká, nabízí společenskou záruku. „Taková prima rodina... a nechceme ji tady?“ povzdychla si pedagožka.

Na můj podobný dotaz mi z ministerstva vnitra rychle a obsáhle odpověděl pan Vladimír Řepka. Vysvětlil mi, že krátkodobý (zhruba třítýdenní) pobyt matky s dětmi v zařízení v Zastávce u Brna nijak nemůže narušit školní docházku dítěte. Kromě toho trestní stíhání na Ukrajině žadateli u nás k azylu nepomůže. Musela by být ohrožena jeho základní lidská práva. Předpokládám, že takovým je právo matky na své děti.

Kromě toho by měl mít každý zajištěný spravedlivý proces. V případě Ukrajiny celá Evropská unie uznala, že to tam se soudy není v pořádku, a Česká republika toto podezření stvrdila udělením azylu panu Tymošenkovi (zřejmě byl také v přijímači v Zastávce u Brna, když to je povinnost každého žadatele), manželovi na Ukrajině vězněné expremiérky Julie Tymošenkové.

V odpovědi pana Řepky z ministerstva vnitra stojí ještě jedna věta, která člověka, jako je Nasťa, může uvrhnout v omyl a zkazit mu spaní. „Nicméně šíření pornografie, o kterém se zmiňujete, je i dle ustanovení § 191 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku České republiky, trestné a je postihováno i v ČR,“ píše Řepka. Pokud by si toto tvrzení Nasťa neověřila, což jsem udělala raději za ni, mohla by si myslet, že pornočasopisy a filmy prodávané všude možně zcela veřejně jsou porušením zákona a všechny pumpaře je třeba zavřít do chládku.

Zbývá rozhodnout, kde bude dětem Hagenových nejlépe, a ovlivnit tak jejich celý budoucí život. Nechtěla bych být v kůži českých úředníků. Anastázii i s dětmi tento týden z přijímacího střediska v Zastávce u Brna pustili. Čekají doma s manželem na rozhodnutí českých úřadů.