Bylo by dobré vědět, kteří to vládní činitelé se obrátili na organizátory Světového poháru v běhu na lyžích, aby nahrabali sníh, ber kde ber, jen aby se závody konaly. Kteří pak to jsou?
Nejvyšší státní představitel je jistě prezident. Ten že by měl takové starosti? Nebo předseda vlády. Když mu Václava Klause nezvolí prezidentem, dost možná že přestane být předsedou vlády anebo bude předsedou něčeho, co se za vládu dá těžko pokládat. Nebo to jsou jiní nejvyšší představitelé. Anebo generální sekretář organizačního výboru mistrovství světa Jaroslav Honců si prostě honí triko a zaštiťuje se „nejvyššími místy“, aby ospravedlnil plundrování Jizerských hor.
Dovedu si představit, že organizátorům je horko, daleko víc, než kolik ukazuje teploměr. V Liberci sníh není. Ve výšce čtyři sta metrů za stávajících klimatických podmínek ani být nemůže. Takže se hrabači sněhu vydali na louky na Jizerce a do chráněné oblasti nasadili těžkou techniku, náklaďáky a nakladače.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Ocelové obludy berou sníh přímo na Jizerské magistrále v okolí Smědavy a ničí běžkařské tratě. Smutný a ironický zároveň je fakt, že za celou tou skandální akcí stojí nesmírně oblíbená sportovkyně Kateřina Neumannová. Ta se stala šéfkou organizátorů Světových pohárů a mistrovství světa v roce 2009 v Liberci a teď je nucena omlouvat neomluvitelné.
Miláček národa teď zaštiťuje devastaci přírody! Dá se jí věřit, že nakladače berou sníh například z uzavřených silnic, ale její slova „sáhli jsme i do míst, kde vyvstaly nečekané problémy“ jsou opravdu trapným eufemismem. Když to nestačilo vzít tam, kde se to brát může, bral se sníh i z míst, kde se to nesmí, tak se to dá vyjádřit bez okrasných kliček.
Pro Liberec je Světový pohár prestižní událost a je pochopitelně k vzteku, že nastala obleva. Z tohoto hlediska je snaha brát sníh „vem kde vem“ pochopitelná. Omluvitelná ale není.
Otázka priorit Prestižní mezinárodní akce určená pro exhibici profesionálů je na jedné misce vah. Na druhé misce je rekreační sport a ochrana přírody. Samozřejmě i ten rekreační sport často naráží na zájmy ochranářské, avšak v tomto případě jsou sport i ochrana ve vzájemné shodě. Co je důležitější a na čem nám záleží víc?
Zajímavý pohled do debaty vnesl právě Jaroslav Honců, když si posteskl, že v estonském Otepää minulý týden naváželi lidi k tratím sníh dokonce v osobních autech a přinášeli ho i v koších. Webová kamera v Otepää byla temná, když jsem se chtěl podívat, jak to tam se sněhem je, ale v sousedním Tehvandi sníh zřetelně je. Takže to úsilí estonských milovníků zimních sportů asi přináší menší problémy než buldozerové výlety na chráněné louky.
Nemůžeme dělat všechno a všude a kdykoli. Snahy libereckých organizátorů v něčem připomínají úsilí majitelů vodních skútrů prosadit svoji zábavu na české uzoučké vodní toky. Proč by se nemohli prohánět po slapském jezeře, když za ten stroj dali tolik peněz? A proč by se sníh nemohl nahrabat na chráněných loukách, když je v sázce mezinárodní mistrovství, které přitáhne do města a do republiky spoustu lidí ze zahraničí?
Hraje se ještě o jinou pikantnost, o výjimku ze zákona, tedy ze zákona o ochraně přírody. To je další specialita českého veřejného života, která se přenesla do nového režimu z praktik režimu minulého. Všechno možné je nařízeno a nalinkováno zákonem, ale když je potřeba, udělí se výjimka. O tom, jaká výjimka se udělí a k čemu slouží, rozhodne někdo nějak, bez dohledu, bez kontroly.
Tlak je v tomto případě veliký. Nevynakládají ho jenom liberečtí organizátoři a „nejvyšší vládní činitelé“ v Praze. V pozadí je i Mezinárodní lyžařská federace FIS, kterou děsí, jak se po celé Evropě odvolává jeden lyžařský závod za druhým. Ve hře je příliš mnoho na to, aby se nějaký ten hloupý zákon o ochraně přírody nedal zlomit, nebo aspoň ohnout.
Loňská zima byla mírná, ta letošní je ještě chudší na sníh. Jaká bude zima 2009? Počasí je vrtkavé a pokušení lámat ho přes koleno je velké. Tentokrát ale „vyšší zájmy“ jdou proti hodně silnému větru. Veřejné mínění je pobouřeno a na obzoru je jen jediné rozumné řešení: že se prostě bude konstatovat, že klimatické podmínky v České republice nezaručují, že se tu mohou lyžařské podniky ve výšce 400 metrů nad mořem konat.
***
Slova Neumannové „sáhli jsme i do míst, kde vyvstaly nečekané problémy“ jsou opravdu trapným eufemismem
Ve hře je příliš mnoho na to, aby se nějaký ten hloupý zákon o ochraně přírody nedal zlomit, nebo aspoň ohnout
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| ONDŘEJ NEFF, novinář a spisovatel
