Atrakcí hry je reprezentativní „sbírka“ českých velikánů typu praotec Čech, svatý Václav, Hus, Komenský, Tyl či Havlíček, ale také maršálek Radecký a (pro nedostatek důstojných žen hodných pocty zasedat v nebi) Babička Boženy Němcové. Tvoří jakousi „etickou nebeskou porotu“, jež během 1. světové války posuzuje, koho přijmout (popřípadě jej z Očistce povýšit) do nebe.
Protože členy nebeské jury jsou i „lžiautoři“ Rukopisů zelenohorského a královédvorského Hanka a Linda, soustředili se autoři tentokrát také na spor o Rukopisy. Otázky kolem něj řeší tradiční seminář, obligátní první - vědecká - část večera. Smoljak se Svěrákem připomínají, že tento spor se vleče už dvě stě let a dodnes vlastně pokračuje. Minimálně díky České společnosti rukopisné (ČSR), jež nadále usiluje o očistu autorů-objevitelů Rukopisů. „Zdeněk jako češtinář si vzal na starost, že zjistí všechno, co o těch Rukopisech víme. Takže se z velké části, možná z poloviny, skládá z historických faktů a z poloviny jsou tam naše vsuvky, vtipy, naše formulace,“ vysvětluje Ladislav Smoljak, jak cimrmanologové koncipují své přednášky.
Oživlé obrazy „českých svatých“ Diváci Českého nebe se mohou těšit na tradiční výkony (ne)herců Divadla Járy Cimrmana, jimž režisér Smoljak i po letech znovu na zkouškách připomínal, aby hráli přirozeně, že nejsou v Národním divadle. Oba autoři přiznávají, že i po čtyřiceti letech je pro ně svátkem okamžik, kdy poprvé souboru rozdají text nové hry a střídavě jim jej spolu čtou. Těch okamžiků za všechna léta nebylo zas tak mnoho, protože všechny hry Divadla Járy Cimrmana jsou na repertoáru stále, stále se s úspěchem hrají a stále je na ně vyprodáno. Což je, jak přiznají i ti, již cimrmanovský humor zrovna nevyznávají, nemalý zázrak.
Sebe a svého spoluautora Zdeňka Svěráka obsadil Ladislav Smoljak do role „učitele národů“ Jana Amose Komenského. Výtvarníka kostýmů a paruk Jaroslava Weigla požádali, aby co nejvěrněji vystihl podoby těchto „českých svatých“, tedy tak, jak je známe z mnohdy naivních a ne vždy věrohodných podobizen. V dialozích diváky neošidí ani o jejich proslulé výroky, notoricky známé z čítanek a různých legend.
Premiéru u Cimrmanů naplánovali na výroční den založení Československa. „Hra je vhodná k oslavám 28. října, ale lze ji hrát i jindy,“ zní poslední věta charakteristiky nového dílka. „Volba premiéry není náhoda. V našem českém nebi uvažují, oč by měl jejich národ ve válce usilovat a co by mu měli shůry vnuknout,“ říkají autoři. „Kdyby to nerezonovalo s tím, co sami prožíváme, asi by to lidi nebavilo.“
