Od prvního února nemohou čeští poslanci jezdit ve veřejné dopravě zdarma. Začal totiž platit zákon, který na sklonku minulého roku navrhla místopředsedkyně sněmovny Kateřina Klasnová (VV). Jakousi chybou, v českém Kocourkově nijak udivující, neplatí zákon i pro senátory, ale to teď není podstatné. Důležité je, že se ničí jedna velmi stará tradice, která má dobré demokratické důvody. Poslanci u nás jezdí veřejnou dopravou zdarma odjakživa: již za Rakouska-Uherska měl poslanec říšské rady nárok na celoroční volnou jízdenku první třídy ve všech vlacích. První republika dobré zvyky monarchie nerušila. Proč také? Poslanec je zástupce lidu, a tak se musí velmi často přepravovat mezi volebním okrskem, který zastupuje, a parlamentem.
Současní čeští poslanci byli léta kritizováni za to, že kromě veřejné dopravy zdarma mají ještě nárok na cestovní náhrady, jejichž výše může dosáhnout částky přes 30 tisíc korun měsíčně. A tak přišly Věci veřejné s návrhem, který celkem dobře ilustruje laciný populismus této strany: vychází vstříc veřejnému mínění, ale zároveň vlastně poslancům nic moc nebere. Je přeci evidentní, že neměla být zrušena veřejná doprava zdarma, ale paušální cestovní náhrady! Z čeho by si pak ale poslanci stavěli své domky na předměstích nebo kupovali luxusní byty?
Zrušení poslaneckých cestovních náhrad, odebrání jejich služebních automobilů a naopak ponechání jejich volných jízdenek na hromadnou dopravu by mělo na kvalitu české demokracie blahodárný vliv. Poslanci by přišli více do styku s těmi, které - alespoň podle svých slov - zastupují. Četnější zkušenosti z pražských tramvají by jistě zkvalitnily jejich pohled na řadu sociálních otázek. Využívání spojů Českých drah k pravidelnému dojíždění na parlamentní zasedání by zase stimulovalo jejich schopnost přežít v extrémních podmínkách a řešit nečekané problémy, což by se jim, až postoupí do vládních lavic, mohlo hodit. Kromě toho by ve vlacích rychle a zdarma získali mnoho nových poznatků z oblasti ekologie, psychologie, sociologie a hygieny.
Když jsme v příloze LN Orientace před deseti dny diskutovali o vývoji v Tunisku, shodli se čtyři pozvaní odborníci na jedné věci: žádný dominový efekt nehrozí. Týden se s týdnem sešel a máme tu revoluci v Egyptě.
Možnosti sociálních vědců predikovat vývoj společnosti jsou skutečně velmi omezené, nevidíme do hlav jednotlivců, natožpak mas. Pád komunismu byl pro štědře dotované sovětology také velkým překvapením, a pokud ho někdo v předchozích desetiletích předvídal, jako například francouzský demograf Emmanuel Todd, všichni se mu tak leda smáli.
Naši odborníci se také shodli v tom, že v Tunisku nehrozí islámská revoluce. Doufejme, že ne, ale co v Egyptě? Jak říká kolega Petráček: výplatu bych na to nevsadil.
O autorovi| PETR ZÍDEK, redaktor LN
