Robert Fremr uložil v září 1988 poslední trest smrti. Nyní věří, že demokratický stát by se měl takovému trestu „odplaty“ vyhnout. DZdeněk Vocásek vlastně sám. Policista, který sledoval 5. dubna 1987 jeho etudu v pražské Poděbradské ulici, si musel připadat jako u vidění. Na mol opilý Vocásek se motal kolem dvou kufrů a igelitové tašky a předstíral, že mu věci nepatří. Pak ale policistu požádal, jestli si může z igelitky vzít lahev vína, a do toho blekotal cosi o tom, že v kufru je zakrvácený nůž, který mu ale rozhodně nepatří.
Kuchyňský nůž v kufru opravdu byl a kromě toho také občanka Ferdinanda K. Ještě toho dne se Vocásek přiznal, že muže ubodal a jeho mrtvola leží v nedaleké ubytovně Středočeských dřevařských závodů. Nakonec se ukázalo, že Vocásek má na svědomí hned dvě vraždy, a navíc ještě pokus o třetí. Vocásek se kvůli tomu stal posledním Čechem, který dostal trest smrti. Před oprátkou ho zachránil jen listopad 1989.
Trest smrti uložil Vocáskovi Městský soud v Praze v září 1988. Pak jej potvrdil vrchní soud a nakonec 23. srpna 1989 také federální Nejvyšší soud. Vocásek si podal žádost o milost, Gustáv Husák jí ale 6. prosince nevyhověl a vše směřovala k popravě, která byla nařízena na 27. prosince. Změna režimu ale exekuci odsunula a nový prezident Václav Havel ji pak pozastavil až do 2. května, kdy Federální shromáždění absolutní trest definitivně zrušilo.
„Senát shledal pro uložení trestu veškeré zákonné podmínky – extremní závažnost činu, zvlášť zavrženíhodnou pohnutku činu, zcela negativní prognózu možné nápravy pachatele a nutnost ochrany společnosti,“ vzpomíná soudce mezinárodního tribunálu pro genocidu ve Rwandě Robert Fremr. Právě on v roce 1988 předsedal pětičlennému senátu pražského městského soudu, který poslední český trest smrti vynesl.
Vrah bez příčiny Vocásek patří mezi „vrahy bez příčiny“. Ve všech třech případech byly totiž důvody, proč se muž s IQ 77 rozhodl zabít, naprosto malicherné. Ferdinand K. za něj zaplatil v hospodě útratu, koupil lahev vína a vzal Vocáska na tah na ubytovnu. Vocáska pitka moc nebavila a chtěl odejít. Jeho hostitel mu v tom opilecky bránil, a právě proto jej Vocásek ubodal. Před poslední dvanáctou ránou Ferdinand K. Vocáska podle vrahovy pozdější výpovědi prosil o milost, ten mu však odvětil: „Máš smůlu, umřeš.“ Ťafnul jsem ho do hlavy Už v lednu 1987 zavraždil Vocásek slepého alkoholika a někdejšího věhlasného veksláka Quida F. Vocásek popíjel se slepcem na Nový rok v jeho bytě. Paranoidními bludy pronásledovaný Quido F. pak ale začal Vocáska obviňovat z toho, že jej prý sleduje a zrazuje nepřátelům. Když chtěl Vocáska z bytu vyhodit, popadl vrah kladivo a praštil s ním slepce přes hlavu. Kladivu se ale zlomila násada, tak mu roztříštil o hlavu dva půllitry a nakonec popadl šroubovák. Tím Quida F. bodl do hrudníku, břicha a do oka. „Ťafnul jsem ho do palice, chtěl jsem mu propíchnout mozek,“ vysvětlil později Vocásek rozšafně.
Nakonec se Vocásek dobrovolně doznal ještě k pokusu o vraždu. V roce 1984 bydlel v domě s alkoholikem Stanislavem H., který měl věčně otevřené dveře od bytu. Když šel jednou dalšímu sousedovi ukázat, v jakém „brlohu“ Stanislav S. žije, počkal, až zhnusený muž odejde, a pak jen tak praštil spícího čtyřikrát kladivem do hlavy. Rozdrtil mu lebeční kost a muž přežil jen se štěstím. Policisté přitom tento útok jako pokus o vraždu vůbec nevyšetřovali, protože napadený připustil, že mohl v opilosti spadnout z lešení. Z cely smrti na svobodu Už od odložení popravy žije Vocásek ve věznici na Mírově a dává o sobě čas od času vědět. Před pár lety tak třeba zpoza mříží prosákly zprávy, že se polepšil, uvěřil v Boha, modlí se a doufá, že dostane šanci svou proměnu dokázat na svobodě. A ta šance úplně iluzorní není. Původně sice dostal trest smrti, po jeho zrušení ho ale musel soud změnit na doživotí, a Vocásek tak získal právo podat si po dvaceti letech žádost o propuštění. Tu si také v nejbližším možném termínu – v dubnu 2007 – podal. „Uvědomuji si, co jsem udělal. Je to neomluvitelné. Ale díky víře jsem se vznesl nahoru,“ snažil se přesvědčit soudce, který o propuštění rozhodoval. Šumperský soudce Lubomír Kozák mu ale neuvěřil a žádost zamítl. Novou si mohl Vocásek podat už v říjnu 2008, ale zatím tak neučinil. Jeho advokátka Klára Slámová bez dalších podrobností vysvětluje, že by u stejného šumperského soudu, pod který spadá věznice Mírov, neměla zatím naději na úspěch.
Soudce a jeho vrah Otázku, zda by se měl Vocásek dostat ještě někdy na svobodu, kterou naposled zakusil v době reálného socialismu, Fremr zodpovědět neumí. Zodpovědnost podle něj leží na soudci Kozákovi a znalcích, kteří zkoumají vrahovu osobnost. Názor na samotný absolutní trest ale Fremr od té doby změnil a tvrdí, že vyspělá demokratická společnost by jej coby trest „odplaty“ neměla používat: „Jak jsem se sám přesvědčil, jeho odstrašující efekt je nulový. Pachatelé těch nejbrutálnějších vražd si možnost svého dopadení, natož potrestání, vůbec nepřipouštějí.“
***
Zdeněk Vocásek měl být popraven 27. prosince 1989. Nový prezident Václav Havel výkon trestu pozastavil a v srpnu 1990 musel soud změnit původní rozsudek na doživotí. Šumperský soud v roce 2007 Vocáskovu žádost o propuštění zamítl.
„Uvědomuji si, co jsem udělal. Je to neomluvitelné. Ale díky víře jsem se vznesl nahoru,“ snažil se přesvědčit soudce
