Čtvrtek 19. května 2022, svátek má Ivo
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Poslední z velké generace

Česko

Ve věku 90 let zemřel básník a historik a teoretik umění Jan Marius Tomeš

Je symbolické, že Tomešovo literární dílo se uzavřelo před několika měsíci vydaným výborem z Baudelairových Květů zla. Tato poezie provázela Tomeše od jinošských let a Baudelairův portrét i mapa Paříže vždy visely na dohled básníkova pracovního stolu.

Ač olomoucký rodák (nar. 20. 9. 1913), jeho život byl nejdříve spjat s prvorepublikovým Brnem, kde vídal Jiřího Mahena, slyšel přednášet Andrého Bretona, ale také patřil k vášnivým aviatikům. Po válce pak studoval dějiny umění v Praze, aby svůj profesní osud spojil s Národní galerií a Vysokou školou uměleckoprůmyslovou, kde působil až do vynuceného odchodu na počátku normalizace. Ale nejbytostněji byl Jan M. Tomeš svázán s Kunštátem, kde rodina vlastnila secesní vilku ukrytou v zahradě a kam pravidelně na léto zajížděl básník František Halas. Jeho osobnost na začínajícího literáta silně zapůsobila, ovlivnila jeho budoucí vysoký nárok na umění a vedla k odpovědnosti za napsané slovo. Jan M. Tomeš byl posledním žijícím autorem z generace, která vstoupila do literatury na přelomu 30. a 40. let a jejíž významní představitelé, např. Jiří Orten, Ivan Blatný, Klement Bochořák, Josef Kainar, Oldřich Mikulášek, patřili mezi Tomešovy přátele. Nejednou vzpomínal právě na bujaré večery u Halasova stolu v kunštátské hospodě U Jarošů, kde Orten s hlavou opřenou o zeď zpaměti recitoval Apollinairovo Pásmo. Tomeš za protektorátu, navzdory německé cenzuře, vydal svoji básnickou prvotinu Klubko Ariadnino (1942), po válce následovanou jen několika málo útlými, povětšinou bibliofilskými svazky veršů, shrnutými do knižního souboru Staré zahrady (Torst, 1996).

Zřejmě více než básník je Jan M. Tomeš znám díky rozsáhlému kunsthistorickému dílu, kterému dominuje čtrnáct zasvěcených monografií o umělcích 19. a 20. století - o Slavíčkovi, Chittussim, Průchovi či Tichém, ze zahraničních o Renoirovi, Gauguinovi a Kokoschkovi. Tomešovy výtvarné texty nezapřou básníka, který ale uměl přesně vidět a myslet, plasticky evokovat minulé epochy, na malých plochách hutně načrtávat dramatické osudy. Nikoli suchopárné odbornictví, nýbrž esejistické vědomí souvislostí. Empatickou erudici, která byla vnímavá i vůči jemu odlehlým poetikám, dokázal osvědčit ve své proslulé antologii surrealismu Magnetická pole (1967). Mnoho Tomešových textů o výtvarném umění a poezii je pak roztroušeno v domácích i zahraničních časopisech, sbornících, v katalozích výstav a čeká na svého editora. Můžeme jen litovat, že o svých dvou přátelích, italském malíři Giorgu de Chirikovi a Josefu Šímovi, monografie z politických důvodů napsat nemohl.

V paměti mi zůstává Jan M. Tomeš jako grand signor z jiných časů. Noblesní a distingovaný, k ženám galantní, v psaní textů vzácně pečlivý a důsledný, který si až do posledních dnů uchoval neobyčejnou svěžest ducha i smyslů. Vidím jeho útlou postavu proti jarnímu oknu, na stole kresba Baudelaira v cylindru a starý model plachetnice, odkazující k dalekým krajinám. Mezi loky vína prohodí: „Básník stejně jen vždycky zkouší říci, o čem vím, že to vyslovit nelze.“

Autor:

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Vláda má 20 korun z každého litru benzinu, říká šéf sítě levných čerpacích stanic

Premium Nikoho nenechají na pochybách, že tohle je nízkonákladová firma, kde se nehýří. Okázalost tu nemá místo. Spolumajitel...

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....