Je páteční podvečer a já zvolna opouštím město. Po klikaté silničce se vzdaluji šumu betonové dálnice a vymaňuji se z objetí svodidel a reklamních poutačů. Rychle a rád zapomínám na pohodlí klimatizace a posilovačů řízení, kterými můj starý kabriolet nedisponuje. V každé zatáčce mohu vnímat sílu vlastních rukou na jeho malém volantu a nasávám vůni benzinu mísící se s vůní rozkvetlé aleje, jež lemuje cestu. Skrz omšelé sklo pozoruji chvějící se kapotu a poslouchám zvuk motoru pod ní. Zvolňuji a těším se náhle rozevřenou krajinou. Blížím se k cíli cesty a potkávám první kamarády. Světle šedá oblá karoserie Štěpánova Popularu přede mnou stylově zapadá do rázu krajiny. Vzápětí mne míjí Karel na bublajícím předválečném motocyklu BSA. Na křižovatce se přidávají další, úsměvy se potkávají. Jako by přede mnou ožívaly obrázky Kamila Lhotáka. Tihle kluci obnovují a uchovávají řemeslný um našich předků a na cesty vracejí alespoň na chvíli motoristickou poezii. Kamarádi ze Spolku staromilců Zadní Třebáň se sjíždí pod šachovnicovou vlajku svého tradičního klání. Závod se jmenuje Festina Lente. Pospíchej pomalu.
Pospíchej pomalu
Na strojích našich dědů vstříc šťastným včerejškům.