Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Postup práce

Česko

POSLEDNÍ SLOVO

Kdysi byly mým hlavním informačním zdrojem o práci novináře filmy Titulní strana od Billyho Wildera, Pakulovi Všichni prezidentovi muži a něco od Rona Howarda s Glenn Closeovou, čehož jméno si teď nedokážu vybavit, ale bylo dost jednoduché (pozn. později: Noviny!). Dokonce ještě v době, kdy jsem pracoval jako novinář ve skutečné redakci, jsem snil o šéfredaktoru stejném, jakého měla Správná Susan, a dodnes doufám, že se někde v českých novinách skrývá ten pravý megalomanský hysterik, který mi vrátí touhu pracovat v redakci (pravděpodobně dvouminutovým proslovem podkresleným hudbou od Jamese Hornera, který mi přednese v horském klášteře, skrývajícím mne před démony minulosti). Na filmech a seriálech přestalo být nejhorší, že nám ukazují život, jaký neexistuje, ale že ukazují práci, mnohdy naši či vaši, jako strhující, dramatický (!) proces, v němž rychle rázující hrdinové řeší zajímavé (!!) problémy a jediný fakt, který jim hází klacky pod nohy, je, že ji až příliš milují (!!!). Ano, začíná to být problém. Málo se ví, že filmaři jsou k této podvratné činnosti poňoukáni od prvopočátku. Úplně první úkol, který se obvykle dává studentům režie na FAMU, je „postup práce“ (ti obzvláště pečliví absolventi si tedy do své filmografie píší i snímky s výmluvnými názvy jako Broušení sekery, Natahování hodin, ačkoliv mezi stovkami dosud natočených postupů byly i ambicióznější: vybavuji si rozdělávání ohně od Karla Janáka ve filmečku Homo sapiens Boubinus) a od té doby se touhy zaujmout nás prací zbavit nedokážou. Dívejte se chvíli na televizi: Chirurgové řežou, Hraběnky hrabou, hrdinové Pohotovosti s nadlidskou pohotovostí zachraňují životy a dělníci Ulice šroubují hlavu na dřevěnou loutku i pět minut (a pak ji se stejným výrazem odmontovávají, pokud si to délka scény vyžádá). Netvrdím, že jsem ve svém pracovním životě dramatické situace nezažil, ale sečtu-li je, vydal bych jim tak na tři díly monotematického seriálu o člověku, který si píše blbě schůzky do diáře a pak nutí taxikáře porušovat předpisy. Výsledkem této masáže však je, že se cítím nespokojen v každé redakci, která není alespoň trochu jako Redakce.

Fetiš práce ve filmu a televizi se rok od roku zesiluje, v seriálech i filmech se víc a víc pracuje a nepříjemně často se v nich dokonce pracuje na seriálech a filmech. Nemyslím si to sám: tohoto trendu si všimli už i filmoví analytici, kteří začali publikovat sociologické studie o tom, proč se tak děje a co to znamená. V roce 1973 Truffautova Americká noc, film o natáčení filmu, v němž postavu režiséra hraje sám režisér, byla okouzlující novinkou. A ještě deset let před tím Felliniho portrét fiktivního režiséra 8 1/2 odsuzován soudobou kritikou pro trapnou sebestřednost. Dnes jsou filmaři ve filmech normální a každý druhý televizní seriál se odehrává v televizi při natáčení seriálu (opravdu z hlavy a namátkou Studio 60, 30 Rock, Kompars a Vincentův svět). Zatím vládne teorie, že vlna smyšlených příběhů ze zákulisí světa médií je výsledkem všeobecné posedlosti technologiemi a vypjatého zájmu o celebrity a svět, v němž se obvykle pohybují. Já tvrdím, že to je odpověď filmařů na neustálé osočování z toho, že se jenom flákají: ukazují nám, že umí udělat práci lépe než kdokoli z nás.

Ať je to jak chce, musí to přestat. Rád bych si odpočinul alespoň u televize...

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!