Verneovku Tajemství pralesa pro brněnské Národní divadlo adaptoval a režíroval Arnošt Goldflam.
Goldflam se s dramaturgyní Dorou Viceníkovou rozhodl pro méně známý Vernův titul. Pro mnohé diváky tak otevřel šanci zažít si v divadle neopotřebovaný napínavý příběh. I když s tím napětím to není až tak jednoznačné. Arnošt Goldflam, který se před premiérou vyznal z lásky k dobrodružné literatuře, vypráví příběh s odlehčením a jemnou nadsázkou. Diváky sice může zajímat, jestli soudce-křížovkář vyluští životně důležitou šifru, ale o hodně víc je bude bavit roztomile roztržitý a zmatený způsob, jakým to provádí. Není to přímo parodie dobrodružné literatury, respekt k předloze nemizí. Inscenace si s příběhem jen pohrává a libuje si přitom taky v naivitě. Tak zápletky mileneckých párů líčí trochu v duchu červené knihovny nebo si hraje s komickými detaily charakterizujícími postavy (farář s vycpaným papouškem Žolinou v kleci).
Děj se odehrává na místech atraktivních, pro činohru ale ne snadno dostupných: dcera farmáře Joama se má vdávat. Rodina se rozhodne postavit obrovský obytný vor, doplout na něm i s příbuznými a přáteli z peruánského městečka na horním toku Amazonky do jednoho z větších brazilských měst, tam dřevo rozprodat a vystrojit svatbu. Vše klape až do chvíle, kdy se k svatební plavbě přidá vyděrač Torrés, který připomene Joamovi kdysi nespravedlivě přiřčenou vinu.
Autoři inscenace se sice rozhodli pro zlehčující odstup v adaptaci, ve výtvarnu ale zatoužili po realismu, jak jen divadlo umožňuje. Výtvarník Jaroslav Milfajt se inspiroval snímky a obrazy manželů Dungelových pořízenými v Amazonii. Výsledkem je scéna s několika na točně se střídajícími dějišti, jejíž podstatnou část tvoří zeleň mohutného kmene obklopená křovinami živých (či alespoň z dálky tak vyhlížejících) rostlin. Ne všechno je i pro dospělé - kombinace realismu a iluze s jevištní technologií a možnostmi divadla pokaždé nevyjde. Z pralesa mírně trčí konstrukce, která jej podepírá, a například kostým opice by si asi raději žádal nějakým způsobem stylizovat nebo rozehrát. Tak, jak je, připomíná reklamní plyšáky bloumající po ulicích nebo supermarketech.
Zato se ale povedly kostýmy inspirované dobovými ilustracemi. Jednou z výtvarně nejelegantněji řešených scén je hledání Torrésova těla v řece: iluzivní, divadelní. Souhra pomalých pohybů potápěče ve starodávném skafandru, vlnícího se těla zachyceného za kořeny a svícení vytváří půvabný obraz, kterému podlehnou všichni diváci bez rozdílu věku.
Joama a jeho ženu hrají Vladimír Krátký a Marie Durnová, dále se objeví Klára Apolenářová a Václav Vašák jako jejich děti a další. Výborný je Zdeněk Dvořák v roli zákeřného lotříka Torrése a Jan Zvoník jako Soudce oddaný křížovkám a hlavolamům. S jejich výkony je inscenace roztomilou, příjemnou podívanou, ideální rodinný titul.
HODNOCENÍ LN *** Jules Verne, Arnošt Goldflam: Tajemství pralesa aneb 800 mil po Amazonce
Scénář a režie: Arnošt Goldflam Dramaturgie: Dora Viceníková Scéna: Jaroslav Milfajt Kostýmy: Petra Goldflamová-Štětinová Hudba: Petr Hromádka Národní divadlo v Brně, premiéra 14. prosince
