PRAHAV rohu bazénu postává skupinka diváků a napětím ani nedutá. Tu otázku nikdo nevysloví, ale všem visí na rtech: „Žije ještě?“
Na hladině pod nimi se nehybně vznáší postava v černém neoprenu. Roman Ondrůj je bez kyslíku už přes šest minut, a přitom se zdá, že si to pod vodou stále užívá.
„Jedeš po dálnici a rozbije se ti auto. Zapneš blinkry, vyndáš výstražný trojúhelník...,“ odříkává nad ním kolega, který ho jistí.
Zdánlivě nelogické věty mají logický cíl: rozptýlit a zaměstnat potápěčův mozek, který se v tu chvíli dokáže zabývat už jen tím, jak se co nejrychleji nadechnout.
Ve chvíli, kdy na stopkách naskočí čas 6 minut a 56 sekund, mystické představení končí.
Ondrůj boj s přírodními zákony vzdává a prudce se vynořuje. Ruce má znatelně promodralé a v první chvíli ani nedokáže pořádně stát, natož si z obličeje sundat brýle.
Podle pravidel to musí stihnout do 15 vteřin, jenže jemu to trvá o vteřinu déle, což znamená jediné: jeho pokus není započítán.
Vítejte v tajemném světě freediverů! Tedy potápěčů, kteří se pod vodu noří bez dýchacích přístrojů a soutěží, kdo se na jeden nádech ponoří do větší hloubky nebo vydrží pod vodou co nejdéle.
„Ze všeho nejdůležitější je hluboký výdech,“ uděloval pak o půl hodiny později Ondrůj rady, jak se připravit na dlouhý ponor. „Musíte se naučit zklidnit své tělo, relaxovat. Kapacita plic je omezená, takže musíte umět se vzduchem šetřit.“ Bylo ospalé nedělní odpoledne a do bazénu v pražském Suchdole přicházely desítky zvědavců.
Neobvyklá akce s názvem „Na nádech“ jim měla ukázat, že freediving není o nebezpečí, ale o svobodě, jedinečném pocitu pod vodou, poznávání vlastního těla a posouvání lidských možností.
Ostatně jen málokterý sport v Česku se může pochlubit mistrem světa (Martin Štěpánek), kterého zná jen málokdo.
Hlava je silnější než tělo, varují Jako ostatní jsem se nasoukal do speciálních freediverských ploutví, na oči nasadil potápěčské brýle a vydal se pod hladinu zkoumat, kam až jeden pár plic dovolí netrénovanému člověku zajít.
„Musíte vodu cítit, klouzat v ní,“ nabádal mě Ondrůj, když měl pocit, že se zásobou vzduchu nenakládám dostatečně efektivně.
Vzpomněl jsem si, jak mi Štěpánek před nedávnem v jedné kavárně vykládal, že všichni kolem nás by byli schopni po pár dnech tréninku pod vodou vydržet tři až pět minut. „Máme to v sobě, jen to musíme umět odkódovat,“ říkal.
Společnost potápěčů, kteří bez vzduchu vydrží tak dlouho, jako by pod neoprenem ukrývali žábry, je nakažlivá. O den dříve jsem doma v umyvadle vystačil s dechem sotva půl minuty, ale v bazénu se mé hranice příjemně posouvaly.
Vědci tomu říkají potápěcí reflex, který v sobě mají zakódovaný všichni savci. Lidské tělo například pod vodou automaticky sníží srdeční tep, aby šetřilo kyslíkem.
Stačí se tuto schopnost naučit naplno využít. „Když jsem dělal nějaké kurzy, lidé vydrželi pod vodou tři minuty, a přitom si mysleli, že se vynořili po 40 vteřinách. Nechtěli tomu věřit,“ vyprávěl Ondrůj.
Freediving nemá nic společného s adrenalinem, přesto je potřeba se mít na pozoru: pro nezkušeného začátečníka může být nebezpečný. „Hlava je silnější než tělo. Kdo má silnou vůli, snadno může ztratit vědomí,“ varoval Ondrůj.
***
Freediving Nejpopulárnější disciplíny Statická apnoe Cílem je vydržet bez hnutí na jeden nádech pod vodou co nejdéle. Světový rekord: 11 min 35 s Dynamická apnoe s ploutvemi Měří se vzdálenost, kterou potápěč uplave v bazénu na jeden nádech. Světový rekord: 250 metrů Konstantní zátěž s ploutvemi Potápěč sestupuje do hlubiny jen s pomocí ploutví. I na hladinu se musí dostat vlastními silami. Světový rekord: 122 metrů No Limits Cílem je dostat se do co největší hloubky s pomocí speciálních saní, na kterých se potápěč „veze“. Světový rekord: 214 metrů
