Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

Potíže s Žebráckou operou

Česko

Agentura Universal Edition Wien, zastupující dědice Bertolta Brechta a Kurta Weilla, má autorskoprávní výhrady vůči Žebrácké opeře, kterou nastudovala činohra Národního divadla. Spor se zatím odehrává korespondenčně - první scéna a agentura si dosud jen vyměnily dopisy, ale lze očekávat, že zástupci agentury se do Prahy na představení dostaví a záležitost bude mít další vývoj.

PRAHA Žebrácká opera v režii Ivana Rajmonta měla premiéru 10. 12. v novém překladu, který pořídila dramaturgyně ND Daria Ullrichová. Nového převodu se dočkaly i Weillovy songy - přebásnil je Jan Tošovský. Po letech tak byl prolomen „monopol“ Ludvíka Kundery a Rudolfa Vápeníka, kteří měli copyright od samotných autorů.

Národní divadlo výhrady zastupující agentury odmítá Historie uvádění Brechta u nás je z tohoto aspektu pozoruhodná, sám Kundera k tomu v rozhovoru v LN uvedl, že když pobýval u Brechta v jeho divadle, měl z jeho her přeloženého jen Arthura Uie. „Brecht ale nikdy nekupoval naslepo a poptával se. V Čechách jsme ,na něj‘ byli dva - Rudolf Vápeník, který se věnoval próze, a já, který se kromě dramatiky zabýval i poezií. Klasik si na nás vzal důkladné reference.“ Minulý režim se posléze snažil oba překladatele copyrightu zbavit. „Vyslali do Berlína za Brechtovou dcerou Barbarou dva činitele a navrhovali jí, aby nás hodila přes palubu. Od očitého svědka vím, že Barbara řekla nekompromisní ne.“

Zastupující agentura Universal Edition Wien však v této chvíli nemá výhrady vůči novým překladům. Tvrdí ovšem, že hudební čísla Kurta Weilla byla údajně uvedena odchylně od pořadí daného předlohou a že došlo k částečnému přeinstrumentování hudebního doprovodu. Jak bude agentura postupovat dál, není jasné, zdá se, že inscenaci nikdo z jejích zástupců neviděl. Je však známá svou striktností a těžko odhadnout, zda jí bude vyhovovat celkové pojetí, vždyť třeba známý úvodní song o Mackie Messerovi působí dojmem, jako by se nekonal. Ředitel Národního divadla Ondřej Černý zprávu potvrdil s tím, že věc je v jednání a nepovažuje za korektní příliš ji rozebírat, jelikož dopis se stanoviskem divadla do vídeňského ústředí agentury odešel teprve předevčírem. „V dopise, který jsme před Vánocemi obdrželi, byly formulovány určité výhrady vůči inscenaci. Prý nebyly z hlediska autorskoprávního dodrženy smluvní závazky. Na dopis jsme reagovali a tyto výhrady odmítli,“ uvedl. Podle něj vídeňská agentura své stanovisko zakládá na nepřímé zkušenosti - z recenzí, které si přečetla na internetu. Černý také popřel, že by se zástupci agentury chystali stav věcí ověřit na místě a přijet do Prahy na představení. „O tom nevím,“ řekl.

Universal Edition je rigidní Ředitel agentury Dilia Jiří Srstka, která Universal Edition Wien zastupuje na území České republiky, vysvětluje, že agentura důsledně trvá na tom, aby díla obou autorů byla uváděna v původní verzi. „Trvá na tom, aby se nejen nepřepisovala, ale aby i hudební čísla byla hrána živým orchestrem v instrumentaci Kurta Weilla bez jakýchkoli změn na těch místech dramatického textu, jak předepsali oba autoři. V zastoupení Universal Edition tak Dilia podepsala s Národním divadlem před premiérou licenční smlouvu, v níž se k dodržení podmínek první scéna zavázala nejen jako právnická osoba, ale jmenovitě i inscenační tým. Svými podpisy stvrdili, že dílo bude uvedeno v původní podobě včetně hudebních čísel bez jakýchkoli změn.“

Srstka dále říká, že o premiéře vyšlo mnoho recenzí a kritik, které Universal Edition podrobně prozkoumala. V jedné se psalo, že hudební čísla Kurta Weilla byla uvedena odchylně od pořadí daného předlohou a že došlo k částečnému přeinstrumentování hudebního doprovodu. „V návaznosti na toto zjištění požádala Národní divadlo o stanovisko ohledně hudební části inscenace. Národní jej vypracovalo a zaslalo agentuře k vyjádření. Ta se jistě k tomuto sdělení vyjádří a z jeho stanoviska vyplyne řešení,“ dodává.

To, že Universal Edition, která je známá například vydáním všech děl Leoše Janáčka, je k ochraně svých autorů mimořádně rigidní, potvrzuje i germanista a dramaturg Národního divadla Brno Petr Štědroň. Připomněl například zkušenosti šéfa Berliner Ensemble Clause Peymanna. V tomto divadle nastudoval Žebráckou operu Robert Wilson a inscenace hostovala v Praze na festivalu německého divadla. Tvůrci žádali agenturu předem o přeinstrumentování, což bylo povoleno až po průtazích a urgencích. „My sami jsme měli podobné problémy i u Matky Kuráže, kde je sice autorem hudby Paul Dessau, ale i tak jsme čelili podobným obstrukcím,“ uzavírá.

Autor: