Nejvyšší státní zástupkyně skončila. Sláva, sláva... sláva?
Zadání: Napište, jaké je poučení z „kauzy Vesecká“. Odpověď: Poučení je takové, že spousta „kauz“ má spíše charakter záhady než hádanky.
Tento rozdíl popularizuje ve své poslední knize reportér New Yorkeru Malcolm Gladwell. Hádanky (puzzles) mají přímočará řešení. Stačí najít skrytou informaci, klíč k záhadě, díl do puzzle a hádanka je vyřešena. Většina trestních případů má charakter hádanky: Kde je zmizelý favorit Wessexského poháru Stříbrný lysáček? Kdo zabil milionáře Rogera Ackroyda? Přijal dne 11. února 2002 tehdejší starosta Vsetína Jiří Čunek 497 (či 499) tisíc korun a pochlubil se své sekretářce Marcele Urbanové slovy: „Vidělas, jak vypadá půl mega“? Proto jsou státní zástupci i reportéři zvyklí vnímat problémy jako hádanky.
Se záhadami (mysteries) je to horší. Neexistuje pro ně žádný skrytý kód, ba dokonce jsou všechny potřebné informace často dostupné z otevřených zdrojů. Odpovědi jsou věcí úsudku a musejí počítat se značnou mírou nejistoty a neznámých. Potíž při luštění záhad není v nedostatku informací, ale v nadbytku, jak vědí analytici moderní tajné služby. Kde je Usáma bin Ládin, to je hádanka; ale jak se bude vyvíjet Irák po pádu Saddáma, to byla záhada.
Stejně jako to, jak se bude vyvíjet státní zastupitelství po pádu Renaty Vesecké.
Důvěryhodný jako Jarnot Bylo by například krásné věřit, že poučení zní – napříště na Nejvyšší státní zastupitelství vybírat jen lidi s nezpochybnitelným životopisem. Renata Vesecká ho totiž měla.
Nikdy nebyla v KSČ (tak jako dvě třetiny dnešních státních zástupců), a když se v roce 2000 stala krajskou státní zástupkyní v Hradci Králové, brala si dál těžké případy vražd, únosů nebo rasových útoků a zpravidla u soudu uspěla. Proti jejímu pětiletému šéfování v Hradci nezazněla nikdy žádná stížnost. Naopak: při jejím jmenování do čela státních návladních v roce 2005 zaznívala spíš chvála za tento jediný dobrý nápad ministra Pavla Němce.
Je proto dnes směšné, když nedávný otevřený dopis státních zástupců proti jejímu návratu do vedoucí funkce v Hradci podepsal i Ladislav Jarnot. Tento návladní z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci nedostal bezpečnostní prověrku kvůli tomu, jak se v 80. letech podílel na perzekuci moravských katolických disidentů. A ještě měl tu drzost, aby se o svou prověrku pokoušel soudit s tím, že byl pouze nástrojem v rukou nadřízených.
Ne, nechceme říci, že oponenti Renaty Vesecké mají sami máslo na hlavě (ten dopis vznikl v dobré víře mezi mladými státními zástupci, Jarnot je hodně atypický signatář). Je to jen připomínka, že všechny hříchy systému nenese jedna Vesecká. A je poněkud troufalé, když se pod volání po obnovení důvěry ve státní zastupitelství podepisují i lidé jako pan Jarnot. 23 obviněných – a dál?
Bylo by také krásné věřit, že Renata Vesecká byla žábou na prameni, která bránila vyšetřování politické korupce. To by ale tyto případy musely být samé jednoduché hádanky.
Takže jeden příklad na ukázku: zrovna před dvěma lety policie obvinila v Liberci 23 zastupitelů za nevýhodný prodej pozemků. Případ měl na starosti Adam Bašný, vyhlášený kritik dnešních poměrů ve státním zastupitelství (odvolaný z šéfovské funkce za veřejné výhrady k případu Čunek), muž nepochybně odvážný a kompetentní. Ale dva roky jsou pryč, a kde jsou výsledky?
Znovu: tohle nemá být argument „a-vy-zase-lynčujete-černochy“. Adam Bašný pracoval souběžně na náročné obžalobě bývalého okresního policejního ředitele, zatčeného loni přímo ve své pracovně, a případ 23 zastupitelů skutečně může být komplikovaný. Možná je jen načase vyrůst z pohádkové, vševysvětlující víry v žáby na prameni a jejich kletby.
Barikáda proti šéfce Toto nemá být obrana Renaty Vesecké, protože ji už hájit nelze. Její bezprecedentní vstup do případu Čunek, byť mohl být nakrásně v dobré víře, byl na hraně zákona, ne-li za ní. A je fakt, že za její éry byli profesně šikanováni její kritici (jako bývalý vrchní státní zástupce Ivo Ištván nebo zmíněný Adam Bašný) a vzhůru stoupali její oblíbenci, jejichž hlavní kvalifikací byla loajalita (jako třeba nová vrchní státní zástupkyně Milena Hojovcová). Jistě, Renata Vesecká nebyla první ani poslední šéf, který sesazuje kritiky a povyšuje kývaly; jenže to přesáhlo únosnou míru.
Její nástupce Pavel Zeman má od ledna nastoupit do nezáviděníhodné situace. Zdědí rozdivočelé poměry, ve kterých řadoví státní zástupci – snad i pochopitelně – cítí potřebu lézt na barikádu proti nejvyšší nadřízené. Poškozená šéfovská autorita, nezbytná v jakékoli hierarchicky řízené organizaci, je nejhorším dědictvím po Renatě Vesecké.
Je možné, že se Zeman zařadí spíš k nevýrazným a dnes pozapomenutým nejvyšším státním zástupcům z 90. let (Bohumíra Kopečná, Vít Veselý... říká vám to ještě něco?). S přihlédnutím k dnešním poměrům by to však byl docela optimistický scénář.
***
Jistě, Renata Vesecká nebyla první ani poslední šéf, který sesazuje kritiky a povyšuje kývaly; jenže to přesáhlo únosnou míru.
O autorovi| TOMÁŠ NĚMEČEK redaktor LN, e-mail: tomas.nemecek@lidovky.cz
