„Krááá-sný úúú-děl mááá-me dnes!“ burácel z rozhlasu, televize i místních amplionů hlas Michala Davida. Píseň Poupata, určená pro cvičení starších žákyň (11-15 let, 5.-8. třída základní školy), se stala symbolem spartakiády 1985 a také jejím poznávacím znamením, které ji odlišovalo od předchozích ročníků.
Nikdo tehdy nemohl tušit, že spartakiáda 1985 bude poslední akcí svého druhu. O pět let později už se Československo nacházelo ve zcela jiné politické situaci, komunistický režim byl pryč a masová tělovýchovná akce byla zrušena.
Poupata: chytlavý popík v podání Michala Davida
Po „vážných“ hudebních skladbách, často v podání symfonického orchestru nebo Ústřední hudby armády, se tento chytlavý popík zavrtal do ucha každému občanovi a občance ČSSR, bez ohledu na to, co si o masové sportovní akci myslel či myslela. Vlasatý (ano, tehdy ještě vlasatý) Michal David ji při zpěvu doprovázel ostrými tanečními pohyby a v hypnotizujícím rytmu lákal národ kráčet k zítřku, žít a kvést.
Na strahovském stadionu cvičilo na tuto hudbu 13 824 dívek, vystoupení trvalo 12 minut. Celková čísla cvičenců jsou mnohem vyšší. Celkem v 15 skladbách vystoupilo 189 512 cvičenců. Cvičilo se čtyři dny a podívat se přišlo 1 206 000 diváků.
Většina z nich přijela do Prahy právě kvůli spartakiádě. Když se začala v dubnu 1985 šířit šeptandou informace, že v Praze řádí sériový vrah, bylo jasné, že to bude mít zásadní dopad na organizaci největší sportovní události. Mnozí se báli do Prahy jet cvičit nebo tam pustit cvičit své děti.
| Rok | Spartakiáda | Účastníci | Počet skladeb | Zajímavost |
|---|---|---|---|---|
| 1955 | První celostátní spartakiáda | 1 690 000 cvičenců (celorepublikově) | 29 | Uspořádaná k výročí 10 let osvobození Rudou armádou. Připravovala se od roku 1953. |
| 1960 | Druhá celostátní spartakiáda | 750 000 na Strahově, přes 2 mil celorepublikově | 17 | Padl rekord v počtu cvičenců vystupujících najednou – 27 tisíc při vystoupení žen. |
| 1965 | Třetí celostátní spartakiáda | 1 721 000 cvičenců celorepublikově | Poprvé využity jako zázemí nové studentské koleje ČVUT na Strahově. Kvůli sesuvu půdy nejezdila lanovka. | |
| 1970 | Nekonala se | - | - | Po okupaci 1968 se spartakiáda nekonala z obav, aby nedošlo k protirežimním demonstracím. Konaly se jen Tělovýchovné slavnosti. |
| 1975 | IV. československá spartakiáda | 180 000 na Strahově | 16 | Poprvé v názvu „československá“. Provázel ji déšť a chlad. |
| 1980 | V. československá spartakiáda | 204 800 na Strahově | 15 | Přípravu zahájilo zapálení více než 2800 spartakiádních ohňů po celé republice v říjnu 1979, jako štafety byly dopravované do Prahy. |
| 1985 | VI. československá spartakiáda | 189 512 cvičenců na Strahově, 2 186 900 celorepublikově | 15 | Byla kvůli ní opravená lanovka na Petřín. Konání ohrožovaly sériové vraždy mladých žen v Praze. |
| 1990 | Pražské sportovní hry | 25 000 | Po sametové revoluci spartakiády skončily, Pražské sportovní hry se konaly na menším stadionu E. Rošického. |
Jako první použil termín spartakiádní vrah deník Večerní Praha. Jiří Straka byl nakonec dopaden 22. května 1985, jen dva týdny předtím, než se hlavní město stalo cílem cvičenců a cvičenek z celého Československa. Do Prahy přijížděli od poloviny června a generálky se konaly přímo na Strahově. Hlavní program trval čtyři dny, od 27. do 30. června.
Na spartakiádu na Strahov se dostal málokdo
Mnozí cvičenci dodnes na spartakiádu vzpomínají s nostalgií. V době bez sociálních sítích bylo vystoupení na akci, o které se často a podrobně referovalo v televizi, lákavé pro všechny věkové kategorie. Nacvičování vždy začínalo na školách, v tělocvičnách, ve vojenských útvarech. A postupně se krystalizovalo, kdo bude vybrán, aby si zacvičil v Praze na Strahově.
„Já cvičila Poupata. Jen na Strahov jsem se nedostala. Jely jen dvě, osmajdy. Já byla v sedmičce. Obrečely jsme to…,“ vzpomíná někdejší cvičenka Alena. Podobnou zkušenost má mnoho žen. Zato jiné si pochvalují, jak se díky spartakiádě podívaly do „daleké“ Prahy. „V osmé třídě jsme se dostaly ze severní Moravy až na Strahov!“ nebledne ani po letech vzpomínka Martiny M.
Úbory pro spartakiádu: sukně, trenky, montérky
Jednotný sportovní úbor v určených barvách tehdy nebyl ničím neobvyklým. I v hodinách tělocviku platila pro žáky a žákyně jasná pravidla: modré přiléhavé trenýrky pro dívky, červené s krátkou nohavičkou pro chlapce. Vše doplňovala bílá trička (u chlapců tílka bez rukávů). I když střih ani odstín nebyly určené do detailů, vzhledem k jednotné produkci prostor pro individualitu nebyl. Také cvičky existovaly jen v jedné verzi: bílé s gumou a trikolorou.
Kromě dětí školou povinných a mládeže cvičily na spartakiádě i další kategorie. Například ženy s malými dětmi. I pro ně platil jednotný kostým: modré montérkové kalhoty pro matky, oranžové lacláče pro jejich ratolesti. Sportovní přehlídka na Strahově tak vysílala podprahově nejen sdělení o zdatnosti národa, ale i o ideálu pracující matky.
Zajímavosti o spartakiádách
|
Zatímco toto vystoupení mělo spíš roztomilý ráz, skutečné majstrštyky národ čekal (a dočkal se) od cvičenců z řad vojáků. Když na stadion vtrhly (doslova, ostrým sprintem) tisíce mladých mužů v bílých trenýrkách a nahoře bez, tribuny bouřily nadšeným „Hurá!“, a jen co se vojáci rozmístili do zástupů na značkách, vítal je hlasitý potlesk.
Při synchronizovaném pohybu vytvářeli cvičenci a cvičenky na ploše stadionu různě se měnící obrazce, což mělo velký efekt zejména při cvičení v barevných trikotech a se stuhou, jak tomu bylo u dorostenek. „Když nastoupily dorostenky a rozevlály bílé stuhy jako křídla holubic, uvědomili jsme si, že si prostě život bez míru nedovedeme představit,“ zněl dobový komentář v televizi.
1980. Na místních, okrskových a okresních spartakiádách vystoupilo přes 1,9 milionu cvičenců a zhlédlo je kolem 4 milionů diváků, na strahovském stadionu pak ve dvou programových odpoledních vystoupilo za deště v 15 skladbách 204 800 cvičenců.
Vojáci a spartakiáda na blátě
Vojáci naproti tomu předváděli vertikální kompozice, při kterých si stáli vzájemně na ramenou a vyhazovali se do výšky. „Těch zranění, když pod vidinou opušťáku byli nuceni riskovat a létat vzduchem,“ přibližuje odvrácenou stranu náročné sestavy Vladislava K.
Nečekanou estetiku mají záběry ze cvičení vojáků z roku 1980, kdy po deštích podmáčený stadion obalil těla cvičenců cákanci bláta, navzdory tomu však spartakiáda pokračovala podle plánu. V roce 1985 se spartakiáda na blátě nekonala, i když do poslední chvíle tomu vše nasvědčovalo. Hustý déšť bičoval Strahov pár dní před zahájením, kdy již cvičenci trénovali své sestavy.
Šest dní před začátkem natáčela reportáž na Strahově Československá televize. Zachycuje upršené počasí, stadion v mlžném deštivém oparu a desítky dětí v pláštěnkách, které míří na cvičení v počasí, kdy by ani psa nevyhnal. Žákyně Lucka ale na kameru říká, že jí déšť vůbec nevadí. Zato reportér si sundává brýle, ukazuje divákům mokrá skla a vlhké vlasy se mu slepují v pramínkách nad čelem.
Na samotnou spartakiádu se ale počasí umoudřilo a dobové fotky ukazují cvičení v jasných barvách.
Máte vlastní vzpomínky na spartakiádu?
Máte na spartakiádu 1985 osobní vzpomínku? Cvičili jste na Strahově? Pamatujete si na nacvičování, dres či cestu do Prahy a ubytování v pražských školách? Podělte se s námi v komentářích.
