Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Povedou mě příběhy

Česko

Zpěvačka Lenka Dusilová vydala s Clarinet Factory, Beatou Hlavenkovou a básníkem Bogdanem Trojakem nové album Eternal Seekers.

LN S novinkou Eternal Seekers jste se zase posunula o kus dál. Je pro vás důležité se ve svém projevu a ve své tvorbě neopakovat?

Asi jo... Ale spíš než se neopakovat se chci učit a pohybovat se v hudbě svobodněji. Když člověk na sobě po čase ucítí, že se mu líp a líp zpívá a žemá víc možností vyjádřit, co cítí, tak je to určitě motivující.

* LN Soubor Clarinet Factory se pohybuje na hranicích klasiky, jazzu, elektronické hudby a etna, tam se dá naučit spousta „nových“ věcí... Jaký máte k těmto žánrům vztah, nebo spíše - jak se tento vztah postupem času vyvíjel? Přece jen jste dřív byla víc „rockerka“ (za spolupráce s Čechomorem nebo Davidem Kollerem a Lucií) než cokoliv jiného...

To se nedá jednoduše popsat, je to vývoj. Od malička jsem měla ráda hudbu s krásnými melodiemi a souzvuky, do kterých jsem si mohla zpívat. Ve čtrnácti jsem se zamilovala do kapely Dead Can Dance a vůbec temnější hudby. A když jsem v šestnácti začala zpívat ve Sluníčku, chtěla jsem se někde naučit opravdu zpívat. Byla jsem dokonce jednou na hodině u Zuzany Dumkový, která mě zahrnula kvantem jazzový hudby, ale já to tenkrát vůbec nebyla schopná pojmout. Takže jsem se na to vykašlala.

* LN Ale ne na dlouho, že?

První riskantnější krok z hudebního stereotypu byla až spolupráce s divadlem Continuo a setkání s Ondřejem Anděrou. V té době jsem si uvědomila, jak málo umím a vím, jsem hudebně těžkopádná a nerozvíjím, co mám. Chtěla jsem to změnit. Odjela jsem s Martinem Ledvinou do Ameriky a potkala tam důležitý muzikanty a natočila desku Mezi světy. Pak bylo jasný, že chci hrát s muzikantama s nadhledem a otevřeným srdcem. Začala jsem je hledat mezi současnými jazzmany.

* LN A kde jste se seznámila s Beatou Hlavenkovou, se kterou jste natočila novou desku? Jak celá spolupráce vznikla?

O Beatě mě řekla Katka Šarkozy. Beata se mnou hraje už třetí rok, a když jsme se s Clarinet Factory bavili o společné desce, chtěla jsem ji do toho taky zapojit. Mám ji ráda - ona má schopnosti, které se hodily do hudby, o jaké jsme se s,klarinetama‘ před rokem bavili. Vlastně se trochu divím, že o Beatě vzhledem k jejím kvalitám nebylo předtím větší povědomí.

* LN Nebylo někdy obtížné najít s Clarinet Factory a Beatou Hlavenkovou „společnou notu“? Jakou novou zkušenost jste si ze společného hraní a nahrávání odnesla?

Hudební notu jsme nacházeli líp, než jsme čekali. To bylo podle mě dost nevšední. Myslím, že nejtěžší chvíle jsem si způsobovala spíš sama právě při srovnávání svých schopností s ostatníma. To je ale spíš věc ega a promrhanýho času v mojí minulosti. Pak taky, je nás šest různých osobností a každý má trochu odlišný názor na některý věci, takže je normální, že sem tam proběhly nějaké konfrontace. Já je cítím jako projev toho, že nám všem hodně záleží na tom, aby to byla krásná hudba.

* LN Když srovnáte přístup a způsob spolupráce se členy Clarinet Factory a např. Vertigo Quintetu, se kterými máte také nedávné osobní i profesionální zkušenosti, jak se liší?

V době, kdy jsem koketovala s Vertigo Quintetem, měli už svůj styl a způsob práce jasně daný. Se svýma zkušenostma jsem jim v tý době vlastně nemohla stačit. Ale bylo to důležitý, protože mě to nakoplo k hledání podobné spolupráce vedle mýho vlastního hraní.

* LN Takhle jste se „našla“ s Clarinet Factory?

Ano, k setkání s Clarinet Factory došlo jen krátce poté, a tak začal vznikat projekt Eternal Seekers. A u jeho vzniku jsem byla od začátku, takže jsem v celém procesu hledání a tvoření měla svoje místo.

* Pokračování na straně 14

Povedou mě příběhy

Dokončení ze strany 13

* LN Textové podklady písní nové desky jsou básně především Bogdana Trojaka. Jak vlastně došlo k tomuto uměleckému spojení?

Bogdana jsem poznala přes Beatu. Když jsme měli první nápady po kupě, tak jsem si nebyla jistá, jestli bych byla schopná napsat texty na celé album. Tehdy Beata navrhla právě Bogdana. Jeho poezii jsem předtím trochu znala a je to pro mě čest zpívat jeho slova.

* LN Někdy je těžké najít si na literaturu čas, nebojujete někdy s nedostatkem klidu na knížku? Co sama preferujete?

Já jsem dost nedbalý čtenář, i když si knihy ráda nakupuju. Jsem dost roztěkaná. Mám problémy dočítat knihy do konce...

* LN Mluvila jste do některých Bogdanových textů?

Zcela minimálně, nanejvýš jsme se snažili společně řešit místa nebo slova, která byla neuzpívatelná. Ale Bogdan je velmi muzikální a takových míst moc nebylo.

* LN Nemáte nebo neměla jste ambice sama psát, třeba prózu?

Ne.

* LN Jedna ze skladeb pochází z dávných časů vaší kapely Sluníčko, kterou jste zmínila. Jak na vás osobně písnička působí dnes? Přepracovávala jste ji, nebo jste ji ponechala v původním tvaru?

Ta skladba má svou vlastní atmosféru, kterou jsme myslím zachovali. Ale zní trochu jinak než za dob Sluníčka. Zaranžovala ji a hraje jiná kapela. Některé akordy jsem trochu zjednodušila - tak, aby se mi dobře hrála, ale nebyl důvod její tvar nějak zásadně měnit. Nemám přímé srovnání, protože Sluníčko ji nikdy asi nezaznamenalo nebo tu nahrávku prostě neznám... Mám ji však v paměti. Toužila jsem ji už dlouho hrát.

* LN Jak vůbec vzpomínáte na své hudební začátky s odstupem let?

Rozhodně ne se stařeckou melancholií! Já si to nechávám na pozdější časy...

* LN Jak vidno, mnozí hudební kritikové a i fanoušci považují Eternal Seekers za váš dosud nejlepší počin. Vnímáte se stále na cestě, nebo je to „završení jedné z odboček“? Ve kterém žánru se cítíte doma?

Eternal Seekers je spíš vzácnost. Je to setkání, kdy nikdo z nás netuší, jaké bude mít trvání. Já se budu s chutí věnovat psaní svých písniček a hledat, co se sebou dál. Ale na příští rok připravujeme s Eternal Seekers turné a chceme si užít festivalovou sezonu. Takže jsem vlastně pořád na cestě.

* LN Kde cítíte své hudební kořeny? Chcete se k nim v budoucnu (zase) vracet?

Pro mě je základ být soběstačná jenom s kytarou. To je moje bezpečí, od kterého se odvíjí všechno, co dělám.

* LN A tušíte třeba, jak se tato konkrétní zkušenost projeví ve vaší budoucí tvorbě? Po hudební stránce, ale klidně i po té „filozofické“?

To se nechám překvapit. Ono dost záleží na tom, s kým budu spolupracovat dál. Každý v hudbě nechává svoje cítění. To mě na tom strašně baví... Taky mě povedou moje příběhy, který si žiju.

* LN Jedním z příběhů jsou i turné. Jak dopadlo to vaše aktuální?

Dobrodružné turné Lenky Dusilové bylo fajn. Přivezla jsem si svý kamarády muzikanty z Brooklynu a ze San Franciska a udělali jsme si po Čechách super výlet, i když trochu drahý. Mně se oživila energie mých písniček, který vlastně hraju třetím rokem. To bylo dost symbolický rozloučení s mým bezcílným cestováním mezi starým a novým kontinentem.

* LN Absolvovala jste také šňůru po Spojených státech a spolupráci s americkými hudebníky završila albem Mezi světy. Jaký to byl zážitek a co vám přinesl?

Když jsem přiletěla poprvé do Ameriky, tak mi přišlo všechno výjimečný, atmosféra, jak spolu lidi komunikujou, byl to pro mě náraz. Zasáhlo mě nejvíc asi San Francisko, protože jsem tam potkala hodně blízký lidi, za kterýma jsem se ráda vracela. Taky jsem se tam seznámila s Benem Yonasem, s kterým jsme pak společně s Martinem Ledvinou natočili právě desku Mezi světy. A vlastně celý to dobrodružství, co jsme tam s Martinem zažili, mělo neopakovatelný kouzlo. I když to bylo těžký. Nemohla jsem dlouho přijít na to, co mi to má přinést.

* LN Vyskytly se i některé méně pozitivní chvíle, kdy jste třeba měla chuť rezignovat? Přece jen, turné po USA nemusí být vždycky pohoda a stoprocentní spokojenost...

Někdy mi to cestování přišlo dost nesnesitelný a na některý místa možná ani nestálo za to jet. Jezdili jsme přes Státy trochu cik cak a nebylo to zrovna pohodlný a často jsme na místo dorazili těsně před koncertem. Ale zase těch pár dobrých koncertů na osvědčených místech jsou vykoupením. Nejhodnotnější koncert byl na World Music Festivalu v Chicagu nebo v Louisianě, kde jsem s Benem Yonasem předskakovala Emmylou Harris na Red Revel Festivalu. I když jsem pak neměla možnost si poslechnout její koncert, tak to bylo silný se s ní takhle minout na pódiu.

* LN A jak jste se dostala k americkému labelu Playing Field Records?

Po jednom koncertě kdesi v Illinois se za námi stavil Pete Havranek, který vlastní tenhle malinkej label. Mám pocit, že snad jeho rodiče pocházejí z Čech. V té době nebyl Playing Fields Records vůbec aktivní, ale Pete se chtěl k vydávání desek vrátit. Nabídl nám možnost u něj vydat nahrávku Spatřit světlo světa. To se později stalo. Deska u nich vyšla pod názvem Unearthed.

* LN Vaše hudba je mimochodem k dostání třeba i na serveru iTunes. Máte nějaké ohlasy z této strany?

Moje jméno není mimo naši zemi známé a ani se nějak nesnažím ve světě prosadit. Tedy žádné velké prodeje se nekonají.

* LN Nová deska vychází ve speciální edici magazínu Respekt. Jaký máte vztah k alternativním způsobům distribuce?

Respekt nás zaštítil svým jménem, umožnil nám natočit desku Eternal Seekers. Nemají tak velkou distribuční sílu jako velká vydavatelství, ale spojení Eternal Seekers s Respektem mělo pro nás svůj význam.

* LN Jste několikanásobná držitelka výročních hudebních cen Anděl. Co pro vás tato a podobná ocenění znamenají? A speciálně pak zde, na české scéně?

Možná že si tady u nás doma přece jen trochu vidíme do karet a máme k fungování některých systémů výhrady. Ale takové ocenění, jako je Anděl, má v zahraničí rozhodně váhu, protože je ekvivalentem zahraničních prestižních ocenění, jako jsou Grammy a další podobná. Takže si uvědomuju, že díky tomu, že jsem ceny obdržela, bylo snadnější otevřít venku některé dveře ke spolupráci nebo k hraní... Ale je možný, že cesty k takovým ocenění můžou být jednodušší, když za vás kope velká firma nebo jste víc vidět v masmédiích, v televizích, rádiích...

* LN Co chystá Lenka Dusilová v nejbližší budoucnosti?

Až se rozplyne moje podzimní apatie, tak uvidím, co dál. Ale tu nemíním tak do Vánoc opustit! Takhle je mi teď dobře. Vlastně vyrážím na turné s Janem Burianem a jeho kapelou. To turné má motto „Muži jsou křehcí“. Je mi ctí podpořit jejich křehkost nejen svým sólovým výkonem. 30. listopadu bude malá derniéra v Divadle Archa.

* LN A co Lenka Dusilová za deset dvacet let?

Tam netoužím nahlídnout.

***

Pro mě je základ být soběstačná s kytarou. To je moje bezpečí, od kterého se odvíjí všechno, co dělám.

Autor:

Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč

Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...