Před časem se v médiích objevila zajímavá data z šetření provedeného u špičkových hráčů kanadsko-americké NHL. Z těch vyplývá, že pokud chcete, aby vaše dítě vyniklo v hokeji, měli byste si naplánovat jeho narození na zimu.
Nikoliv snad proto, že by mráz v nejranějším dětství prospíval tělesnému rozvoji, ale proto, že sportovní týmy se tvoří většinou podle školního ročníku a ročníku narození. A mezi šestiletými, z nichž si kluby zpravidla začínají vybírat, bude mít větší šanci ten, kdo se narodil v lednu, než ten, kdo přišel na svět třeba v srpnu. Prostě proto, že je o osm měsíců starší, tudíž pravděpodobně silnější, rychlejší a vyspělejší. Udělala jste chybu Platí něco takového i o jiné než sportovní šanci? „Já bych řekla, že ano,“ myslí si matka tří dětí Marcela Malečková. „Můj nejstarší syn je narozený v půlce října a šel do školy skoro v sedmi letech. Bez problémů se dostal ve druhé třídě na výběrovou školu a v páté pak na prestižní osmileté gymnázium.
Druhý syn je narozený koncem července, do školy šel tedy v době, kdy mu bylo právě šest. Ten v páté třídě při přijímací zkoušce do primy neuspěl. Přitom není méně inteligentní než jeho starší bratr. Když jsem to konzultovala v pedagogicko-psychologické poradně, řekli mi, že jsem udělala chybu, když jsem pro něj nežádala odklad povinné školní docházky. To mi ale u normálně vyvinutého inteligentního dítěte připadalo zbytečné.“
Matku Sofie narozené koncem září odrazovali v pedagogicko-psychologické poradně ještě před nástupem do školy. „Dcera chtěla jít do třídy společně s bratrancem, který je jen o tři měsíce starší. V poradně ji testovali, řekli, že je pro první třídu jednoznačně zralá, ale že nástup do školy nedoporučují, protože by se holčička nemusela později dostat na gymnázium. Nechápala jsem. Dcera je velká, větší než bratranec, vyspělá a na učení byla vysloveně nastartovaná,“ říká Sofiina matka s tím, že rok ve školce navíc by se jí zdál promarněný.
Proto to riskla a dceru do školy poslala. Dívce se tam líbí, prospívá, ale nebezpečí, že se při přijímacích zkouškách neprobojuje do primy tak snadno, jako by se probojovala za rok, tu je.
Potvrzují to i statistická čísla Ústavu pro informace ve vzdělávání. Ten sice nesleduje narození žáků, kteří se do víceletých gymnázií probojovali, podle měsíců, ale i rok narození řekne dost.
Úspěšnější jsou ti starší Ve třídách bývají totiž žáci většinou dvou ročníků. Například mezi těmi, kdo se hlásili na osmiletá gymnázia v ČR loni, byli jak jedenáctiletí, tedy ti, kdo se narodili v roce 1998, tak také dvanáctiletí, narození v roce 1997. Logicky by mělo být víc jedenáctiletých. Prostě proto, že do ročníku patří děti narozené od ledna až do konce srpna, tedy za osm měsíců.
Těch, kteří se narodili od září do konce prosince předešlého roku a do ročníku patří též, by mělo být přibližně o polovinu méně. Jde přece jen o čtyři měsíce. Přitom jedenáctiletých se dostalo do primy 4831, dvanáctiletých 4284. Dalších 65 úspěšných bylo dokonce třináctiletých. To potvrzuje předpoklad, že co do poměru byli úspěšnější ti starší. Jistě lze říct, že v žádné třídě nebývá dvakrát víc mladších než starších, protože je tam vždycky ještě dost dětí s odkladem, tedy těch, které se narodily třeba o prázdninách, nebo i dřív. Pokud se ale úspěšně probojovaly na výběrovou školu, pak byl někdejší odklad školní docházky s velkou pravděpodobností zbytečný.
Přitom není pochyb, že i mezi těmi o rok později narozenými jsou při přijímacích zkouškách na víceletá gymnázia úspěšné hlavně děti narozené ještě v zimě.
Testy, které školy používají, neprověřují, ale srovnávají O tom svědčí například i statistika osmiletého pražského Gymnázia Nad Alejí. Ze 60 loni přijatých dětí se 32 narodilo v roce 1997. Šly tedy do školy jako sedmileté, ba někdy téměř osmileté. Zbylých 28 se narodilo v roce 1998 – do základní školy tedy nastoupily v šesti letech. Ale jen tři z nich byly narozené o prázdninách, naopak těch, které se narodily až v lednu nebo únoru, bylo devět.
Musí to být ale pravidlem? Zdá se, že nikoliv bezvýhradným. Ve statistikách najdeme jednotlivce, kteří se dostali do primy v deseti letech, to znamená, že šli do školy de facto v pěti letech. Rozhodně však jde o naprosté výjimky.
Otázka zní: Prověřují testy studijní předpoklady, nebo vyspělost danou věkem?
Pokračování na straně 26
Dokončení ze strany 25
Majitel naší nejznámější testovací společnosti Scio Ondřej Šteffl tvrdí: „Neděláme testy pro starší nebo pro mladší. Naše testy používané při přijímacích zkouškách do primy jsou dělané prostě pro pátou třídu.“
Zároveň ale připouští, že úspěšnější v nich mohou být ti starší páťáci. Už proto, že v nich jde i o rychlost a jistou vyspělost. „Mentální vyspělost dvanáctiletého je vyšší než mentální vyspělost jedenáctiletého.“
Testy studijních předpokladů přitom neříkají, co musí žák zvládnout. Jen srovnávají od nejlepšího k nejhoršímu. Úlohy se volí tak, aby průměrná úspěšnost při jejich řešení činila padesát procent. Pak je na škole, aby si vybrala.
Ve velkých městech, kde je nápor na osmiletá gymnázia velký, se může stát, že projdou jen ti, kteří dosáhnou výrazněji nadprůměrného výsledku, jinde stačí pouze průměrný. Plného počtu bodů však dosahuje v testu studijních předpokladů tak jeden žák do roka. Mimochodem, právě tento test ředitelé používají nejraději.
„Nabízíme ještě test z českého jazyka a matematiky, kde je méně otázek a plný počet bodů se objeví o něco málo častěji, ale ředitelé vědí, že jejich výsledky záleží na škole, kam dítě chodilo předtím,“ vysvětluje Ondřej Šteffl. „Když měli dobrého učitele, mají výhodu, když ne, jsou v nevýhodě. Zatímco u testu studijních předpokladů by mohl dostat šanci i ten, kdo měl na učitele trochu smůlu.“ Dodejme, že hlavně v případě, že je nejen dostatečně nadaný, ale také „starý“.
Opožděné ty děti nejsou Matka dvou synů, o níž již byla řeč, má ještě jedno dítě, nejmladší dceru. „Vypsala jsem z jejího třídního fotoalba data narození jejích spolužáků, prvňáčků Základní školy Hostivice ve školním roce 2007/2008,“ říká. „Z celkového počtu 27 žáků není datum narození uvedeno u tří, ze zbývajících 24 jich devět, tedy celá třetina, mělo odklad. Několikrát jsem paní učitelce pomáhala ve třídě a rozhodně jsem žádné ,opožděné‘ dítě neviděla.“
Její závěr je jednoznačný: „Tento odkladový trend, bohužel již plně zavedený a poradenskými psychology podporovaný, bezesporu znevýhodňuje děti, které nastoupí školní docházku v řádném termínu.“
Stojí za zmínku, že má i svou ekonomickou stránku. Děti, které nastupují do školy v sedmi letech, využívají bezplatného školství o rok déle než ostatní.
Avšak i bez tohoto aspektu je jedna věc zřejmá: Držet děti v šesti letech uměle ve školkách, jen aby měly ve dvanácti větší šance dostat se na víceleté gymnázium a unikly tak průměrnosti, je praxe, o níž by se mělo začít mluvit. Nahlas.
