Sedmnáct let je v populární hudbě astronomicky dlouhá doba. Tolik let trvalo, než americká hardrocková skupina Guns N’Roses vyrukovala s odkládanou deskou Chinese Democracy. Za ty roky nejenže nezůstal kámen na kameni v samotné skupině, ale proměnil se i celý hudební vesmír. Jestliže mu kapela na přelomu 80. a 90. let dominovala, dnes od jeho epicentra nemůže být vzdálenější.
Žádná deska by po sedmnácti letech slibů nemohla dostát očekávání. Zpěvák a kapelník Axl Rose, jediný zbylý člen původní sestavy, se o to ani nepokouší. Chinese Democracy zní jako poznámky k tomu, co jeden z nejproblematičtějších rockových frontmanů historie zaslechl během uplynulých let z rádia v izolaci svého sídla v kalifornském Malibu. A že neladil zrovna progresivní stanice: po produkční stránce album zní, jako kdyby vzniklo v polovině 90. let, kdy se mainstreamový rock zhlédl v industriálních názvucích a elektronických podmazech. Zvukový kabát, na kterém se podílely desítky lidí, vedle nespočetných kytar obsahuje monumentální stěny smyčců a kláves, klavírní vyhrávky, vrstvy vokálních harmonií či zvukové „experimenty“ typu zpěvu přes telefonní sluchátko. Například pětiminutová Street of Dreams vinou těchto hrátek působí, jako by šlo o dobře čtvrthodinový epos. Jestli fanouškům rané fáze GNR smrdělo Use Your Illusion megalomanskými excesy, tentokrát jim nebude stačit stupnice. Když Axl peče dort a nemá kolem sebe spoluhráče, kteří by mu hlídali ruku, trumfne i pejska a kočičku.
Vyřídit si účty se světem Chinese Democracy přitom není špatná deska; jen své nápady schovává na příliš dlouhé ploše a pod vším tím barokním zvukovým balastem. Bez výhrad lze přijmout pouze říznou vypalovačku Shackler’s Revenge, zatímco ostatní skladby se kolébají na nevyrovnané hladině. Catcher in the Rye má například příjemně houpavý groove ve středním tempu a chytlavý „na ná ná“ popěvek, ale posluchač se v komplikované struktuře písně brzy ztratí. There Was a Time zaujme odsekávanou vokální linkou, ale zarazí syntetickými bicími.
Instrumentálně jsou Roseovi spoluhráči, pobraní po nejrůznějších alternativních kapelách, na výši, ale klíčovým nástrojem je zde samozřejmě Axlův hlas, jenž neztratil na intonační jistotě a pověstné jedovatosti. Muzika totiž pro paranoidního a úzkostného principála už přes dvě desítky let představuje kanál, kterým si vyřizuje účty se světem.
S koncem své úctyhodné stopáže se album boří čím dál hlouběji do Roseova klaustrofobického vnitřního světa.
Je to ta nejlepší symbolická tečka za nejspíš poslední „velkou“ rock’n’rollovou kapelou, která se rovněž rozložila vlastní vahou. Vulgarity v přímém přenosu, milionářské výstřelky, předčasná úmrtí, iluze vlastní důležitosti a obdiv pubescentů – někdejší lesk a bída rockové scény se už dávno přesunuly do světa hip hopu. Chinese Democracy je milá, leč odkvétající Šípková Růženka, kterou už nikdo nikdy nepolíbí.
***
HODNOCENÍ LN ***** Guns N’Roses: Chinese Democracy
71:20 Geffen 2008
Demokracie v Číně
Provokace, čekání, mlžení a skandály – než vyšla nová deska GNR, fanoušci se bavili. O Chinese Democracy se mluví od roku 1994, od té doby ale Axl jen mával na rozloučenou členům skupiny a oznamoval další zaručené termíny vydání desky, z níž se na scéně stal vtip na pokračování. Už v roce 2005 se náklady vyšplhaly na 13 milionů dolarů a New York Times označil album za „nejdražší nahrávku, která kdy (ne)vyšla“. Nejznámější byl skandál kolem společnosti Dr. Pepper, jež nabídla zdarma limonádu každému člověku v USA, pokud deska vyjde v roce 2008. Kvůli velkému zájmu ale v den vydání alba zkolaboval web, na němž se zájemci mohli registrovat. Roseův právník obvinil Dr. Peppera z použití kampaně, která skončila jako „naprosté selhání vedoucí k podvodu na zákaznících“.
