Ta sněmovní iniciativa bude velmi zajímavou sondou do současného stavu a vlivu lobby v nejvyšších patrech české politiky. KDU-ČSL totiž opětovně otevře otázku omezení hazardního průmyslu u nás. V sousedním Polsku měla rozpínavost hazardní lobby za následek konec kariér tří ministrů a jednoho vrcholného úředníka a nepříjemně pochroumala pověst i samotnému premiéru Tuskovi. A to jsou naši severní sousedé zemí, která svá právní stavidla nikdy nepopustila hazardu, loteriím a kasinům tak jak naši političtí představitelé v posledních deseti letech.
Na rozdíl od drtivé většiny zemí jsme se totiž postupně stali nechvalně vyhlášeným ostrovem hazardu o nejhustším počtu hracích přístrojů na osobu, ale také společností o padesáti tisících gamblerech.
Společnost si začíná problém uvědomovat, nelíbí se jí nehorázné náklady na veřejné výdaje a služby, ale i řízené unikání peněz z „průmyslu hraní“ mimo státní rozpočet a komunální kasy. Navíc toto téma začíná blízce rezonovat s veřejným pocitem ohrožení bezprostřední bezpečnosti jednotlivce a váhy práva ve společnosti, což, dle výzkumu veřejných nálad, budou i témata nadcházející jarní kampaně.
Překvapivé obstrukce O to víc překvapuje tvrdošíjnost řady politických stran, které do poslední chvíle obstruují všemi možnými způsoby lidoveckou protihazardní iniciativu. Nehledě na stav veřejných financí, kriminální dopady hraní, společenské náklady a rizika. Zejména tato nevole překvapuje u strany TOP 09, která chce být symbolem nového stylu politiky, stojí na komunálních politicích a na svých plakátech hlásá odpovědnost a šetrnost. To příliš neladí s podporou hazardu v Česku a tím i nerespektováním vůle místních politiků v omezování hazardu. Navíc celá věc má i svůj politický rozměr. Ukázalo se, že lobby „bezmezného hraní“ ovlivňuje skrze svůj sponzoring většinu českých vrcholových stran. To je na pováženou, zvláště v době chabého finančního zdraví většiny českých partají a do budoucna by se tato mohla stát velkým rizikem pro stav demokracie u nás.
Dozvíme se, na kom je náš stranický systém víc závislý. Zda na voličích a lokální veřejné politice, nebo na cílené lobby dovnitř stran. Reakce stran a následné sněmovní jednání nad lidoveckým návrhem nám poskytne jedinečný náhled do duší a míry svobody českých poslanců a jejich domovských partají. Ukáže se, jak jsou ODS a ČSSD skutečně univerzální, ctící zájmy celé společnosti, když volebně tu ambici mají. U KSČM se vyjeví, zda opravdu sleduje sociální aspekt věci, jak o sobě ráda prohlašuje. U TOP 09 zase konečně poznáme, zda jde o opravdový svěží průvan do dusné české atmosféry. KDU-ČSL, pokud u své iniciativy vytrvá, tak má šanci se znovu nadechnout, oslovit společnost a tím ve své důvěře posílit.
Rozhodně nepůjde o nudné, technické sněmovní jednání, ale o cennou inspiraci pro nadcházející volby, proto tentokrát sněmovnu sledujte.
O autorovi| JAN KUBÁČEK, politolog
