Třináctiletý chlapec ze slovenských Topoľčan zemřel poté, co se pohádal se svým o dva roky starším spolužákem a ten jej bodl štětcem do hrudi. Štětec pronikl až do plic. Navzdory tomu si ho chlapec dokázal sám vytáhnout. Po týdnu hospitalizace v bratislavské nemocnici se jeho stav zhoršil a hoch 16. prosince loňského roku zemřel. Šestnáctiletý útočník nyní dostal podmíněný trest.
Nahlíženo s jistou mírou cynismu může být slovenská škola ráda, že soud označil za viníka spolužáka oběti. Na rozdíl od známého případu školy v jihočeském Cizkrajově, jejíž žák se v roce 2003 téměř utopil na školním výletě a soudem uznaná patnáctimilionová kompenzace za pravděpodobně doživotní postižení přivedla školu i obec téměř k likvidaci, nebude topoľčanská škola rodičům tragicky zemřelého chlapce platit nejspíš vůbec nic.
Ze zákona, který se v obou státech bývalé československé federace prakticky neliší, nese za škodu vzniklou žákovi či rodičům v důsledku úrazu při vyučování nebo na školní akci odpovědnost škola. Prokáže-li se však přímé zavinění jiné osoby - například spolužáka či učitele, je za škodu odpovědná tato osoba.
„Musí se ovšem prokázat zavinění v trestněprávním smyslu. Například hrubé porušení povinností, jako je třeba zanedbání dozoru nebo situace, když učitel zavede děti lyžovat do volné přírody mimo vyznačenou sjezdovku, kde se lyžovat nesmí, a dojde ke zranění,“ vysvětluje pražský advokát Jan Černý.
Při vymáhání náhrady škody ovšem nesmí dojít k tzv. dvojímu plnění, upozorňuje právník. Tedy pokud je dítě pojištěno, musejí se rodiče rozhodnout, zda budou chtít vyplatit pojistku, nebo budou vymáhat náhradu po škole či učiteli.
V případě vážnějšího zranění má poškozený nárok na bolestné či na náhradu za ztížené společenské uplatnění. Výši těchto náhrad určují tabulky.
Rodiče mohou také žádat náhradu škody, která v důsledku úrazu vznikla - třeba za rozbité hodinky nebo zničené oblečení. Musí ovšem prokázat, že škoda je přímým následkem úrazu.
„Vždycky samozřejmě nemusí rozhodovat soud. Pokud se rodiče obrátí na školu a ta řekne, že své zavinění a způsobenou škodu uznává, může dojít k mimosoudnímu vyrovnání,“ upozorňuje Černý.
Tragické události s doživotními zdravotními následky jsou v českých školách samozřejmě zcela ojedinělé. Nicméně počet úrazů mezi školáky není rozhodně zanedbatelný. Podle údajů České školní inspekce bylo jen v prvním pololetí školního roku 2006/2007 zraněno ve všech typech vzdělávacích zařízení s výjimkou vysokých škol celkem 13 837 žáků a studentů. Ve stejném období předcházejícího roku to bylo dokonce 17 989 zraněných.
K největšímu počtu úrazů dochází celkem logicky na základních školách - ve sledovaném prvním pololetí loňského školního roku tyto úrazy představovaly přes 60 procent z celkového počtu.
Pokud se však absolutní čísla přepočtou na počet žáků či studentů, vycházejí poněkud překvapivě jako jednoznačně nejrizikovější vyšší odborné školy, teprve po nich následují školy základní a ve velmi těsném závěsu školy střední. Nejbezpečnější jsou mateřské školy.
Pokračování na straně V
Dokončení ze strany I
Z podrobných statistik České školní inspekce vyplývají i další zajímavosti. Například že nejrizikovějším dnem z tohoto hlediska je úterý a nejnebezpečnějšími měsíci listopad a leden. Častěji se ve škole nebo na školní akci zraní chlapci (59 %) než dívky. Nepřekvapí, že nejvíce zranění má na svědomí tělocvik a přestávky.
Z kombinace všech statistických kategorií pozorný čtenář vydedukuje, že nejohroženější kategorií je chlapec, žák osmé třídy v kraji Vysočina. K úhoně přijde nejspíše v úterý při tělocviku mezi 9. a 11. hodinou dopoledne a s největší pravděpodobností si poraní ruku. Právě poranění horní končetiny je nejrozšířenějším typem zdravotní újmy ve škole.
Hlavní příčinou je nešťastná náhoda Uvedená čísla rovněž potvrzují, že děvčata jsou ve vývoji zpravidla napřed. Vrcholu v úrazovosti dosahují již v sedmé třídě, tedy o rok dříve než chlapci.
Analytici České školní inspekce ve své zprávě také uvádějí, že nejčastější příčinou úrazů ve školách je vedle nešťastných náhod nekázeň či neopatrnost žáků a studentů. Tyto dvě příčiny představují dohromady celých 80 % z veškerých úrazů.
V případě zranění, ke kterým došlo během tělesné výchovy, se podle inspektorů projevuje rovněž „zvyšující se pohybová neobratnost dětí a mládeže“.
Zavinění cizí osobou se na všech „školních úrazech“ podílelo jen necelými šesti procenty.
Rozložení úrazovosti
v 1. pololetí školního
roku 2006/2007
podle roku narození
zraněného
0,1 1984
0,2 1985
0,5 1986
2,2 1987
5,6 1988
7,8 1989
8,6 1990
10,2 1991
12,2 1992
13,2 1993
12,0 1994
8,7 1995
5,6 1996
3,8 1997
3,4 1998
1,6 2000
0,7 2001
0,5 2002
0,4 2003
Výskyt úrazů v průběhu
1. pololetí školního roku
2005/2006 a 2006/2007
17,3 17,4 % % 06 05/07 06/září
19,4 25,4 % % 06 05/07 06/říjen
23,7 25,4 % % 06 05/07 06/listopad
16,1 15,5 % % 06 05/07 06/prosinec
23,5 17,4 % % 06 05/07 06/leden
Uvedená čísla rovněž potvrzují, že děvčata jsou ve vývoji zpravidla o něco napřed. Vrcholu v úrazovosti dosahují již v sedmé třídě, tedy o jeden rok dříve než chlapci.
