LN Tanec Praha dostal letos asi desetinu toho co vloni a jedním z důsledků tohoto malého příspěvku je, že se ruší některé jeho části. Například představení vaše a newyorských tanečníků, které jste sem měla přivézt. Jak jste jim oznámila, že se váš program zrušil?
Bylo to trpké zklamání a rozčarování všech zúčastněných v New Yorku. O to víc, že představení slavilo velké úspěchy. Ředitelka festivalu Markéta Lajnerová ovšem poslala z Prahy velmi výstižný a opravdu pěkný omluvný dopis.
LN Jak jste oznámila tanečníkům, že sice mají letenky koupené, ale do Prahy můžou jet maximálně jako turisté?
Stala jsem se pouze jakousi tlumočnicí mezi českou a americkou stranou. Mým úkolem bylo přeložit chování pražských vedoucích činitelů, které v tomto případě bylo neprofesionální a neetické. V konečném důsledku i neekonomické.
Tanečníci i jejich rodinní přátelé a spousta dalších nadšených diváků si naplánovali cestu za poznáním kulturního města Prahy a nakonec vlastně s nepochopením a zklamáním museli nevratné letenky, které si sami zakoupili, hodit do koše. Obávám se, že tahle situace je uvedla do jakési nedůvěry.
LN Rozumějí tomu, proč se u nás takhle změnil grantový systém? Co vám řekli?
Co jsem za oceánem poznala a co ve mně vzbuzuje velký respekt, je obrovská profesionalita. Každá úmluva se na obou stranách maximálně dodržuje. O to těžší bylo důvod vysvětlit. Nemyslím si, že co se stalo, chápou.
LN Budou s vámi spolupracovat i nadále?
Již máme v plánu během roku vytvořit nové taneční představení s mou hudbou i tancem. Je to ovšem delší proces a již dnes se shání grant na realizaci. Bez příslibu se tady vlastně nezačíná.
LN Je celá kauza okolo pražského grantového systému a zrušené části programu Tance Praha ostuda?
Je to ostuda, protože pro Američany a nejen pro ně – cestuji po celém světě – je Praha opravdu respektována a vnímána jako kulturní město, kam se jezdí za uměním. Ne za zábavou!
LN Máte teď pocit, že se stydíte za svoji zemi?
Svoji zemi miluji a nestydím se za ni, ale je to těžké. Mám velké úspěchy, které jsem si vytvořila svou prací, přístupem a také zodpovědností. Tím pádem mám možnost svou zemi vidět i z té druhé strany. Proto bych přála každému, aby takovou možnost mohl mít, aby mohl profesionálně i lidsky růst.
LN Vystoupila byste ještě někdy na akci, která by byla pod záštitou hlavního města Prahy?
Bohužel nedám šanci třetí neetické situaci.
LN Můžete alespoň popsat to představení, o které Praha přišla?
To ode mne nechtějte, to by vám určitě lépe popsal někdo z diváků nebo choreografka Wendy Osserman, která pro ně obětovala téměř rok času, energii i finance. Všechna představení Out of Place osobně zahájila a pozvala diváky do Prahy na festival.
Hrálo se na Manhattanu a zkoušelo se víc než půl roku. Většinou v Baryšnikově tanečním studiu. V New York Times o tom vyšel výstižný článek. Pět večerů bylo zcela vyprodaných, nadšení diváci nás odměnili ovacemi vestoje! Byla to velká radost z umění.
LN Už se vám někdy něco takového stalo?
Opravdu jen v té Praze. První zkušenost byla před pár lety při realizaci Mozarta ve Stavovském. Jednalo se o změny představenstva v Národním divadle a americké produkci snížili slíbený grant o více než polovinu. Z jiné země podobnou zkušenost nemám.
LN Vy asi nebudete mít moc zkušeností ani s tím, že by vám někdo zrušil samostatný koncert. Kdy se vám to stalo naposledy?
Většinou si koncertní vystoupení hlídám sepsáním smlouvy a na zrušený koncert si nevzpomínám. Z Národní rady Slovenské republiky mi právě přišel do USA, kde nyní bydlím, osobní děkovný dopis a uznání za reprezentování slovenské kultury ve světě. To také stojí za zamyšlení. Rozhodně se budu těšit na lepší časy!
Bylo to trpké zklamání a rozčarování všech zúčastněných v New Yorku. O to víc, že představení slavilo velké úspěchy. Ředitelka festivalu Markéta Lajnerová ovšem poslala z Prahy velmi výstižný a opravdu pěkný omluvný dopis.
LN Jak jste oznámila tanečníkům, že sice mají letenky koupené, ale do Prahy můžou jet maximálně jako turisté?
Stala jsem se pouze jakousi tlumočnicí mezi českou a americkou stranou. Mým úkolem bylo přeložit chování pražských vedoucích činitelů, které v tomto případě bylo neprofesionální a neetické. V konečném důsledku i neekonomické.
Tanečníci i jejich rodinní přátelé a spousta dalších nadšených diváků si naplánovali cestu za poznáním kulturního města Prahy a nakonec vlastně s nepochopením a zklamáním museli nevratné letenky, které si sami zakoupili, hodit do koše. Obávám se, že tahle situace je uvedla do jakési nedůvěry.
LN Rozumějí tomu, proč se u nás takhle změnil grantový systém? Co vám řekli?
Co jsem za oceánem poznala a co ve mně vzbuzuje velký respekt, je obrovská profesionalita. Každá úmluva se na obou stranách maximálně dodržuje. O to těžší bylo důvod vysvětlit. Nemyslím si, že co se stalo, chápou.
LN Budou s vámi spolupracovat i nadále?
Již máme v plánu během roku vytvořit nové taneční představení s mou hudbou i tancem. Je to ovšem delší proces a již dnes se shání grant na realizaci. Bez příslibu se tady vlastně nezačíná.
LN Je celá kauza okolo pražského grantového systému a zrušené části programu Tance Praha ostuda?
Je to ostuda, protože pro Američany a nejen pro ně – cestuji po celém světě – je Praha opravdu respektována a vnímána jako kulturní město, kam se jezdí za uměním. Ne za zábavou!
LN Máte teď pocit, že se stydíte za svoji zemi?
Svoji zemi miluji a nestydím se za ni, ale je to těžké. Mám velké úspěchy, které jsem si vytvořila svou prací, přístupem a také zodpovědností. Tím pádem mám možnost svou zemi vidět i z té druhé strany. Proto bych přála každému, aby takovou možnost mohl mít, aby mohl profesionálně i lidsky růst.
LN Vystoupila byste ještě někdy na akci, která by byla pod záštitou hlavního města Prahy?
Bohužel nedám šanci třetí neetické situaci.
LN Můžete alespoň popsat to představení, o které Praha přišla?
To ode mne nechtějte, to by vám určitě lépe popsal někdo z diváků nebo choreografka Wendy Osserman, která pro ně obětovala téměř rok času, energii i finance. Všechna představení Out of Place osobně zahájila a pozvala diváky do Prahy na festival.
Hrálo se na Manhattanu a zkoušelo se víc než půl roku. Většinou v Baryšnikově tanečním studiu. V New York Times o tom vyšel výstižný článek. Pět večerů bylo zcela vyprodaných, nadšení diváci nás odměnili ovacemi vestoje! Byla to velká radost z umění.
LN Už se vám někdy něco takového stalo?
Opravdu jen v té Praze. První zkušenost byla před pár lety při realizaci Mozarta ve Stavovském. Jednalo se o změny představenstva v Národním divadle a americké produkci snížili slíbený grant o více než polovinu. Z jiné země podobnou zkušenost nemám.
LN Vy asi nebudete mít moc zkušeností ani s tím, že by vám někdo zrušil samostatný koncert. Kdy se vám to stalo naposledy?
Většinou si koncertní vystoupení hlídám sepsáním smlouvy a na zrušený koncert si nevzpomínám. Z Národní rady Slovenské republiky mi právě přišel do USA, kde nyní bydlím, osobní děkovný dopis a uznání za reprezentování slovenské kultury ve světě. To také stojí za zamyšlení. Rozhodně se budu těšit na lepší časy!
