Námět spolu s Kodetem vytvořil režisér Janek Růžička, hudbu složil Ivan Acher a kostýmy a scénu navrhla Lucie Loosová. V představení není tradiční příběh nebo děj tak, jak ho mají díla s pevným libretem či literární předlohou. Jde o fiktivní sled situací, setkání několika různých lidských charakterů, o abstraktní i velmi konkrétní uchopení tématu kamufláže – předstírání, zastírání či maskováni pravé podstaty, o humor i agresi, o nenávist, přátelství nebo lásku.
Technicky šlechtění tanečníci „Měl jsme pocit, že v poslední době je kolem mě plno strachu, lidé se bojí otevřít, potkávají je nepříjemné věci,“ popsal Kodet inspiraci k dílu.
„Představení je o tom, co se děje lidem, když se bojí, když se za něco schovávají; je o ztrátě autenticity, o jejím hledání a nedostatku v lidských vztazích. O tom, jak někdy jeden druhého bereme jen prostřednictvím fetiše nebo velmi vzdálené komunikace a vztahy nejsou založené na žádném reálném základě,“ doplnil.
Inscenace ale vypráví i „o snech a touhách mediálních ikon, o zoufalství těch, kteří se jim touží podobat, o rozkoši z plavby po módních trendech, o prázdnotě virtuálních prostorů, o vrstvách make-upu“. Růžička charakterizoval představení jako grotesku, která nevážným způsobem vypráví o velmi vážných věcech. Kodet oslovil trojici tanečníků, kteří se již objevili v jeho choreografii (e)motion pure – Viktor Konvalinka, Klára Jelínková a Tomáš Rychetský.
Doplní je Hana Turečková, Ivana Mikešová a Oleksandr Kysil. Kodet dnes podotkl, že jako pro „technicky šlechtěné tanečníky“ souboru Národního divadla jsou některé pohyby z oblasti moderního tance trochu nezvyklé, ale spolupráce s nimi je podle něj přínosem pro obě strany. „Něco je jim blízké, něco hledají a do něčeho je trošku tlačíme,“ řekl ke vtahu klasických tanečníků k modernímu tanci.
