Představit nejvýznamnější část tvorby Vojtěcha Preissiga (1873-1944), která spočívá v jeho veřejné a politické činnosti, chce právě otevřená výstava v Clam-Gallasově paláci v Praze. Expozice nese název Vojtěch Preissig - Pro republiku! a dokumentuje Preissigovu esteticky hodnotnou a zároveň velmi odvážnou práci. Ta se však bohužel završila v koncentračním táboře, kde také umělec zemřel. Dva roky před tím byla popravena jeho dcera, která otci s ilegální činností pomáhala.
Americký sen Velmi zdařilá instalace, otevřená do 28. října, je řazena chronologicky, opatřena podrobnými popisky a dobovými fotografiemi. V celé šíři se zde podařilo ukázat, jak mistrně spojil Preissig umělecké a řemeslné kvality v oblasti grafického designu s mimořádně obětavou službou národu. Tato úzká, avšak významná část jeho tvorby však nebyla vždy doceněna a je širší veřejnosti dokonce nejméně známa.
Naštěstí i tvorba, která vznikla během Preissigova několikaletého působení v Americe, je téměř celá v tuzemsku. Dokonce jsou dochovány i obálky, v nichž byly Preissigovy návrhy zasílány zpět do vlasti. Díky tomu bylo možné sestavit ucelený pohled na umělcův mnohaletý boj za českou samostatnost, jehož počátky spadají až do období před první světovou válkou.
V této době, na přelomu let 1909/10, se po komerčním neúspěchu svého grafického ateliéru v Praze rozhodl vystěhovat do Spojených států. Živil se nejprve vedením kurzů grafiky, později působil jako pedagog na Wentworth Institute v Bostonu, kde zavedl poměrně levnou a jednoduchou techniku linorytu. Zde se také začíná úspěšný Preissig angažovat ve věcech veřejných. Na podzim roku 1916 vytiskl první propagační plakáty Kto za pravdu horí - Buď a nebo!, ilustrované výjevem, jak český lev přemáhá rakouskou orlici. „Myslil jsem, že je třeba podporovat každou akci, i jednotlivců, jež by směřovala proti Rakousku...“ píše později Preissig. I sérii vánočních pohlednic navrhl Preissig s revolučními symboly.
Jako podporu snahám o českou samostatnost vydává v témže roce grafické album nazvané Čeští umělci v Americe svému národu. Tentokrát se poprvé jindy mírný Preissig projevil velmi rezolutně, když na jednom z jeho grafických listů, nazvaném Za českou samostatnost, figurují rakouské orlice přibité na pranýřích s tabulemi popisujícími zločiny, kolem nichž tečou proudy krve. Umělecky hodnotné náborové plakáty Stranou nezůstává umělec ani po vstupu Spojených států do války v roce 1917 a zapojuje se spolu se svým žákem F. T. Chapmanem do kampaně propagačního oddělení US War Department. Vytvořili mimo jiné čtveřici náborových plakátů, prvních tohoto druhu, které byly považovány za umělecky nejhodnotnější díla tehdejší americké produkce. Jejich uměleckou úroveň vysoce ohodnotil i tehdejší americký tisk. Na expozici je kromě zmíněných plakátů vystaven také linorytový štoček.
Zároveň se Vojtěch Preissig přihlásil k československému zahraničnímu vojsku a stal se iniciátorem náboru Čechů žijících v USA. Navrhoval legionářské náborové plakáty, pohlednice a byl i autorem praporu používaného čs. zahraničním vojskem. Jedním z mnoha exponátů je na výstavě i právě zmíněný prapor, který údajně ušila umělcova manželka. Prapor zdobily čtyři hvězdy, symbolizující Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko. Tentokrát se Preissig nechal zřejmě ovlivnit symbolikou americké vlajky. O tom, že vojáci prapor opravdu užívali, svědčí i vystavená dobová fotografie. V pozdější soutěži o podobu české vlajky však Preissigův návrh nebyl úspěšný. Preissigovy návrhy československé státní vlajky jsou na výstavě rovněž k vidění.
Většina plakátů nese názvy Hrr na vraha, Pro tu naši republiku vytrváme až do konce, Už Slovensko vstáva, putá si strháva, Již vzhůru, český sokole...
Bolestný návrat Návrat Vojtěcha Preissiga do Prahy byl dlouhý, bolestný a je jen s podivem, že ho umělec přes všechny anabáze stejně uskutečnil. Myšlenka na návrat provázela Preissiga od okamžiku vzniku samostatného Československa. Na slíbené místo ředitele nově založené Státní grafické školy v Praze byl však přijat člověk bez příslušného vzdělání. Nezískal ani slibované místo ředitele Státního grafického ústavu. Přesto se Preissig v roce 1931 usadil natrvalo v Praze, bez práce a téměř bez prostředků. Žil z podpory ministerstva školství, firmy Waldes a z prodeje své tvorby.
Nakonec našel na pár let místo v Památníku osvobození. Jedinou radostí mu snad byla velká výstava, která mu přičiněním Rudolfa Medka byla v roce 1933 otevřena v Topičově salonu. O tři roky později však již nastala jiná společenská a politická situace.
Okupace Československa vyburcovala Preissiga ke „staronové“ odbojové činnosti, která se mu však stala za několik let osudnou. S dcerou Irenou, malířem Jaroslavem Riedlem a dalšími založil již v dubnu roku 1939 ilegální časopis V boj. Na návrzích obálek se podílela například i malířka Milada Marešová. Kromě zmíněného periodika, které Preissig navrhoval, tiskl a s dcerou i kolportoval, stačil vytvořit ještě návrh československé revoluční známky a desetiblok nálepek s názvem Hrom a peklo. V září roku 1940 byl však zatčen s dcerou a ostatními členy rodiny.
Mistr barevného leptu a neúnavný bojovník za svobodu svého národa zemřel na útrapy v koncentračním táboře v Dachau. Celý život se řídil vlastním výrokem: „Bez povědomí svobody není národ národem - to je stádo otroků.“ Nakonec se však s jeho úsilím o tyto ideály setkává veřejnost v celé šíři až nyní. Spíše než Preissigova umělecká činnost sloužící odboji, za kterou zaplatil životem, jsou známé jeho ilustrace knihy Broučci nebo publikace Barevný lept a barevná rytina. Kurátorka expozice Lucie Vlčková zdůraznila, že Vojtěch Preissig již uměleckou výstavu v nedávné době měl - na rozdíl od připomenutí jeho boje pro republiku. Jeho všestranný talent však na současné výstavě přesto připomněla alespoň obrazem Hradčany ve sněhu z roku 1908.
