Neděle 29. ledna 2023, svátek má Zdislava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Prasklina

Česko

Když strastiplná cesta nakonec nevede k cíli

Bylo to začátkem 90. let dvacátého století. Studoval jsem jako zahraniční student v Ostravě. V mé peněžence leželo devět tisíc československých korun, které jsem si vydělal brigádami ve vítkovických fabrikách. Letní prázdniny se chýlily ke konci a mě napadlo, že bych mohl na deset dní navštívit rodiče v dalekém Kábulu. Kamarád Mozamel měl stejné přání.

„Vlakem pojedeme do Moskvy,“ řekl odhodlaně a dodal, „přes Rusko to bude jednodušší.“ Vyjmenoval Taškent, Samarkand, Dušanbe a Termez coby destinace, kterými bychom měli projet. Podíval jsem se do mapy. Trasa to byla klikatá jako cesta fotbalové Slavie v boji o mistrovský titul, ale Mozamel veškerou mou kritiku odbyl prohlášením: „Chceš jet do Afghánistánu, chlapče! Co bys chtěl?“

Za tisíc korun jsem mámě koupil levnější křišťálovou vázu jako dárek. Zbytek peněz jsem vyměnil za dolary. SMozamelem jsme vyrazili.

Cesta do Moskvy byla jednotvárná. Zato pobyt v sovětské metropoli byl bouřlivý. Potřebovali jsme vyměnit pár dolarů. Majitelka privátu nám doporučila, abychom dolary neměnili v bance. „Oficiální kurz je jeden ku devíti, zatímco na černém trhu dostanete za jeden dolar padesát rublů!“ Podrobně nám popsala místo, kde nelegální transakci můžeme provést.

Široké ulice v sovětské metropoli zaplňovala auta domácí výroby. Svítilo odpolední slunce. Na Rudém náměstí marně čekalo několik pouličních umělců, aby mohli portrétovat neexistující turisty. S Mozamelem jsme měli namířeno do místa, kde měl dolar stát padesát rublů. Jenže Moskva vždycky něčím překvapí.

V té čtvrti jsme potkali samé drsné jedince. Jenom jeden z nich vypadal jako benjamínek. Řekl jsem mu, že chceme vyměnit pár dolarů. Benjamínek pravil: „Dolar za padesát!“ Dal jsem mu dvacet dolarů. K benjamínkovi hned přiběhli dva drsní chlapi. Jeden z nich vzal bankovku. Otočil ji kolem své osy. Dopředu, dozadu. „Je pravá,“ řekl benjamínkovi, „dej jim tisíc rublů!“ Benjamínek nám jako špatně připravený herec oznámil, že tolik rublů nemá. „Nevadí,“ řekl jsem mu, „dej nám, co máš.“ V tu chvíli jsem obdržel ránu přímo do obličeje. Na okamžik jsem nevěděl, kde mi stojí hlava. Když jsem otevřel oči, spatřil jsem před sebou dvoumetrového chlapa. Byl to jeden z těch, kteří vzali dolarovou bankovku. Na sobě měl upnuté tričko, které mu zvýrazňovalo mohutné svaly. Hlavu měl plešatou.

Zbytek cesty po Sovětském svazu nebyl tak pestrý. K žádné další rvačce už naštěstí nedošlo. S křivými nosy a modřinami po celém těle jsme dorazili na sovětskoafghánskou hranici. Mozamelem vymyšlený cestovní plán se ukázal jako životaschopný. Na hraničním přechodu ale nastal problém, který jsem vůbec nečekal. Celníkovi se při kontrole nelíbilo, že mám v kufru jenom své oblečení a levnou křišťálovou vázu. Ostatní cestující přitom měli kufrů hned několik. Díval se neustále na můj obličej, který byl deformovaný jako boxerský pytel. Vytahoval z kufru vázu a vracel ji zpět a opakovaně se mě ptal, jestli je to všechno. Trapná situace s mým zavazadlem trvala tak dlouho, dokud celníkovi váza nespadla na betonovou podlahu. Rozzlobeně jsem ji zvedl. Levný český křišťál ukázal svůj charakter. Až na malou trhlinu mu nebylo nic.

Za dvě hodiny jsme byli v afghánském Mazár-e Šarífu. Je to město, které leží jen několik set kilometrů severně od Kábulu. Už jsem se těšil na setkání s mámou. Bůhvíproč se mi po ní stýskalo. V průsmyku Sálang, který spojuje severní provincie s afghánským hlavním městem, však probíhaly těžké boje. Letenky do Kábulu byly na měsíce dopředu vyprodané.

Překonali jsme s Mozamelem tisíce kilometrů, abychom se dostali domů, ale ve vlastní zemi jsme nemohli pokračovat dál. Několik dnů jsme čekali v naději, že se situace změní. Nestalo se tak. Nakonec jsem potkal jednoho známého, který chtěl už několik týdnů jet do Kábulu, ale nemohl. Vytáhl jsem z kufru křišťálovou vázu. Její trhlina byla viditelnější, než jsem si všiml. Svěřil jsem ji známému. „Dej tu vázu mé mámě, až budeš v Kábulu, možná ti uvěří, že jsem byl doma.“ A za pár dnů jsem poslouchal přednášky v Ostravě.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!