Máte doma papouška, který si zvedá hračky a předměty, jež ho zaujmou, jen jednou nohou? Ne, není omezený, naopak. Můžete si gratulovat, máte doma šikulu. Výzkumy ukazují, že zvířata, která preferují jednu stranu, jsou oproti ostatním ve výhodě. Vědci přitom byli dlouho přesvědčeni, že upřednostňování jedné ruky souvisí s vývojem řeči. Je známo, že levá polovina mozku řídí pravou část našeho těla a naopak. A praváci mívají řečové centrum umístěné v levé hemisféře.
Leváci ho většinou mívají vpravo, i když to není úplným pravidlem. „Najdou se i leváci, kteří mají Brockovo řečové centrum nalevo,“ připomíná neurofyziolog profesor Pavel Mareš z Fyziologického ústavu AV ČR v Praze. Přesto vědci dlouho považovali lateralitu, tedy rozdělení funkcí pravé a levé části mozku, za čistě lidskou záležitost.
Jak nedávno připomněl časopis New Scientist, revoluci přinesl v 70. letech minulého století objev australské profesorky Leslie Rogersové z Univerzity Nové Anglie v Armidale, specialistky na neurologii a chování zvířat. U kuřat zkoumala jejich schopnost naučit se rozeznávat zrní mezi kamínky. Do jedné hemisféry jim předtím injekcí aplikovala látku zvanou cykloheximid, která blokuje syntézu bílkovin. Předpokládá se, že tím narušuje tvorbu paměťových stop.
Vědkyně zjistila, že se schopnost učení zablokuje jen v případě, že látku vstříkne do levé části mozku. Pravá hemisféra se tedy u kuřat na učení významně nepodílí. Byl to první důkaz, že lateralita mozku funguje také u zvířat. K podobným zjištěním vědci záhy došli také u zpěvných ptáků a potkanů.
„Lateralita mozku tu tedy byla dřív než řeč, ale u člověka je řečí posílena,“ podotýká profesor Pavel Mareš. „To, že si vědci dlouho mysleli, že je čistě lidskou záležitostí, souvisí s tím, že byl člověk vnímán jako něco extra - ale ve skutečnosti jsme součástí živočišné říše a s ostatními zvířaty toho máme společného víc, než je řada lidí ochotna si připustit,“ dodává neurofyziolog. Specializace se vyplatí Proč ale lateralita vůbec vznikla? Pravděpodobně kvůli specializaci jednotlivých částí mozku. „Je zbytečné, aby obě hemisféry dělaly totéž. Takže u člověka najdeme v dominantní hemisféře vše, co můžeme vyjádřit řečí, ve druhé pak třeba geometrické představy nebo vnímání hudby,“ říká Pavel Mareš.
Leslie Rogersová před několika lety odhalila výhodnost této specializace také u kuřat. Nejprve zjistila, že se u nich lateralita mozku vyvine jen v případě, že jsou vajíčka před vylíhnutím vystavena světlu. Kuřata pak měla hledat zrní mezi oblázky a zároveň jim nad hlavou přelétala silueta dravého ptáka.
Zjistila, že kuřata s lateralitou mozku se mohla snáz věnovat dvěma věcem zároveň: jedním okem hledala potravu a druhým sledovala případné nebezpečí. Kuřata, která se vyvinula ve tmě, tuto specializaci postrádala. Během úkolu nevěděla, kam se dřív podívat, a byla méně úspěšná.
Tento pokus také vnesl nové světlo do otázky, zda je lateralita určena geneticky, nebo i epigeneticky - tedy zda se na ní podílí vlivy vnějšího prostředí. Přinejmenším u kuřat se uplatňuje epigenetika, tedy působení světla na oplozené vajíčko.
Užitečnost laterality potvrdily také pokusy s papoušky australských vědců z Univerzity v Sydney. Vyplývá z nich, že někteří ptáci silně preferují jednu nohu, ať už pravou, nebo levou. Najdou se ale i tzv. ambidexterní jedinci, kteří používají obě nohy rovným dílem.
Papoušci dostali za úkol přitáhnout si pochoutku na provázku, k čemuž museli použít koordinované pohyby nohy a zobáku. Ti, kteří měli jednu oblíbenou nohu, byli jednoznačně šikovnější.
„Tyto výsledky sice potvrdily užitečnost laterality, ale s jejich zobecňováním bych byl opatrný. Zvířata, jako jsou ptáci nebo ryby, mají na rozdíl od většiny savců včetně člověka oči posazené do stran, takže se jejich zorné pole téměř nepřekrývá - u ryb vůbec. Tím pádem mozek těchto živočichů funguje jinak, jejich hemisféry jsou méně propojené,“ upozorňuje Pavel Mareš.
Na rozdíl od primátů nebo šelem jsou ale ptáci a ryby ochuzeni o prostorové vidění. Nicméně i člověk má podle slov českého odborníka jedno oko dominantní - praváci obvykle pravé a leváci levé. Projeví se to ve chvíli, kdy se snažíme zafixovat pohled na jeden bod. Ve skutečnosti se zafixuje jen dominantní oko a druhé se mu přizpůsobí.
Zmíněným rybám se věnovaly další výzkumy. Je pozoruhodné, že hejna malých rybek před blížícím se predátorem prchají jako na povel všechny stejným směrem. „Je to logické - když zůstanou v pevně semknutém hejnu, opticky vypadají jako jeden velký živočich a dravec se jim spíš vyhne,“ říká Pavel Mareš. Je to tedy výhodnější, než kdyby se náhodně rozprchly na různé strany.
Faktor překvapení Přesto se podle Giorgia Vallortigary z Univerzity v Trentu v Itálii a Stefana Ghirlandy ze Stockholmské univerzity vždy najde pár rybek, pro které je výhodnější vydat se opačným směrem než ostatní. Vypracovali matematické modely, které vycházejí z teorie her. Vyplývá z nich, že pro většinu jedinců je lepší preferovat jednu stranu, ale pár jedincům se vyplatí zachovat se nečekaně a vydat se opačným směrem.
Stejný princip podle nich může vysvětlovat i poměr praváků a leváků u lidí. Leváků je v dnešní populaci podle různých odhadů 10 až 20 procent. Vallortigara s Ghirlandou připomínají, že leváci mají výhodu v mnoha činnostech, například při sportovních kláních, jako je tenis nebo box. A nejen to - sport je jakýmsi ritualizovaným soubojem.
Francouzští vědci z Univerzity Montpellier výzkumem domorodých společností odhalili, že v komunitách, kde dodnes dochází k soubojům zblízka na život a na smrt, je vyšší procento leváků. Usuzují z toho, že do jisté míry je evolučně výhodnější zaútočit na soka nečekaně zleva. Ale v souladu s teorií her se to opět vyplatí jen do určité míry - kdyby leváků bylo příliš mnoho, o svoji výhodu spojenou s faktorem překvapení přijdou.
Nicméně lateralita nepochybně existuje také u dalších savců, nejen u člověka. „Je pravda, že když kolegové v naší laboratoři prováděli s potkany pokusy týkající se učení a motivace, dávali jim potravu do úzké trubičky, kam mohla zvířata sáhnout jen jednou packou. A skutečně se rozdělila na pravoruká a levoruká,“ říká profesor Pavel Mareš. V každém pokusu ale bylo jen deset až dvanáct zvířat, což je málo na to, aby si troufal odhadnout, která preference u potkanů převažuje.
Článek v New Scientistu jmenuje řadu dalších savců včetně domácích mazlíčků, u kterých byla preference jedné strany vysledována (viz Otestujte svoje mazlíčky).
Pokračování na straně 30
Dokončení ze strany 29
K podobným zjištěním došla i primatoložka Marina Vančatová. V několika českých zoologických zahradách se věnovala pokusům, při nichž gorily, šimpanzi a orangutani malovali pastelkami. Součástí experimentu bylo také sledování, které končetině dávají zvířata přednost. U většiny šimpanzů a goril se silná lateralita neprojevila, někteří malovali i oběma rukama zároveň, jiní mírně preferovali levou ruku. Pár jedinců, nejčastěji mezi orangutany, bylo silnými praváky, kteří tuto končetinu upřednostňovali ve více než 80 procentech případů. Pouze jeden šimpanz byl silným levákem. „V ostatních případech se preference jedné ruky pohybovala jen kolem 60 procent, to není o moc víc než polovina,“ říká Marina Vančatová.
Zároveň připomíná, že se u primátů preference končetin projevuje především v nečekaných situacích a pokud se snaží něčeho dosáhnout. „Když mají před sebou hromadu ovoce, berou si ho oběma rukama. Ale když mají klacíkem vyšťourat pochoutku z termitiště, používají k tomu převážně jednu končetinu,“ vysvětluje Marina Vančatová. Primatoložka dále upozorňuje, že preference jedné ruky nemusí být vždy vrozená, může souviset i s kulturními návyky: v přírodě se populace šimpanzů liší v tom, ve které ruce drží klacík, když si jdou pro pochoutku k termitišti, i ve způsobu, jak rozbíjejí kamenem ořech.
Někde třeba drží ořech v levé ruce a pravou do něj buší, jinde si ořech položí na zem a kámen chytnou oběma rukama. Toto „know-how“ se zpravidla učí děti od matky, bez ohledu na to, kterou hemisféru mozku mají dominantní.
Podobné je to ostatně také u lidí - není to tak dávno, kdy se ve školách leváci přeučovali a museli psát pravačkou. Najdou se i další kulturní rozdíly. „Například v Evropě jsme zvyklí držet nůž v pravé ruce a vidličku v levé. Američan si maso nejprve nakrájí na kousky oběma rukama, pak nůž odloží, vezme si vidličku do pravé ruky a začne jíst,“ uzavírá Marina Vančatová.
***
ŠIKULOVÉ V ŽIVOČIŠNÉ ŘÍŠI Výzkumy ukazují, že preference jedné strany není jen lidskou záležitostí. Například hejna ryb uhýbají před nepřítelem spořádaně jedním směrem. Kuřata zas dokážou jedním okem hledat potravu a druhým sledovat, zda se neblíží dravec. Na praváky a leváky se dělí také lidoopi nebo potkani.
Někteří papoušci si častěji podávají hračky nebo potravu jednou nohou - buď pravou, nebo levou. Při pokusech se ukázalo, že jsou šikovnější než papoušci, kteří používají obě nohy rovným dílem.
Kočky při hře obvykle používají obě přední packy rovným dílem. Pokud ale mají vylovit pochoutku z úzkého otvoru, třeba rybku z akvária, používají kocouři raději levou packu, kočky pravou.
OTESTUJTE SVOJE MAZLÍČKY
Je vaše zvíře pravák, nebo levák? Časopis New Scientist přinesl přehled několika vysledovaných pravidel. I mezi zvířaty se najdou výjimky, statisticky je ale pravděpodobné, že se vaše zvíře bude chovat popsaným způsobem. * psi: vrtí váš pes ocasem na pravou stranu? Pak je uvolněný a veselý. Vrtění doleva naopak znamená, že je ve stresu a chystá se na ústup. * kočky a hlodavci: schovejte kočce, potkanovi nebo křečkovi pochoutku do úzké nádoby a sledujte, kterou přední packou ji bude chtít vytáhnout. Kocouři raději používají levou packu, kočky pravou. * papoušci: všechno, co je zajímá, zvedají svou dominantní nohou. Najdou se mezi nimi praváci, leváci i jedinci bez jasné preference.
* ryby: umístěte do středu akvária neznámý objekt a sledujte, zda kolem něj ryby plují po směru, nebo proti směru hodinových ručiček. Preferovaná strana se může měnit podle toho, jestli jsou vaše ryby plaché, nebo krotké, a zda je nový objekt ruší, nebo naopak přitahuje. * plazi a obojživelníci: vsuňte kousek jídla do zorného pole zvířete z pravé nebo levé strany a sledujte, kdy zareaguje rychleji. U většiny zatím zkoumaných zvířat to bývá pravá strana. * koně: většinou jsou vycvičeni k tomu, aby k nim lidé přistupovali z levé strany. Výzkumy ale naznačují, že bez ohledu na trénink koně k poznávání svého okolí raději používají levé oko. Nyní chtějí vědci zjišťovat, jak je tomu u koní trénovaných na pravou stranu.
