Slovem pravdoláskař cejchujeme lidi, kteří po listopadu 1989 provozovali nepolitickou politiku a trvali na premise, že zlo se nemá oplácet zlem. Generálové po bitvě často tvrdí, že pravdoláskaři se k moci dostali jen dohodou s komunisty a že daň za heslo „nejsme jako oni“ splácíme dodnes. Skutečně? A pokud tomu tak opravdu bylo, kdo se měl moci před 21 lety ujmout? Jisté zrcadlo, hlavně pro nepamětníky, skýtá dění v Barmě.
Mezi listopady 1989 a 2010 není přímá paralela. U nás ležela zhroucená moc na ulici, v Barmě ji stále drží generálové, ač připustili volby. Ale o tom, že hlavní pravdoláskařkou je Aung Schan Su Ťij, teď propuštěná z domácího vězení, není pochyb. I ona razí heslo „nejsme jako oni“ (necítím zášť vůči věznitelům). I jí jsou plná média. I ona má za sebou jistou strukturu – ne Chartu 77, ale Národní ligu pro demokracii. A teď přijde zásadní bod: Myslíte si, že pravdoláskaři nadělali více škody než užitku? O. k, v tom případě teď – ne až po letech jako generálové po bitvě – řekněte, kdo má reprezentovat boj proti barmské juntě, když ne pravdoláskařka Su Ťij. A na okraj: Kdo ho měl reprezentovat před 21 lety u nás?
