PAVEL KOHOUT spisovatel a dramatik SE PTÁ PAVLA KOHOUTA ekonoma
Tak ještě k akciím, Pavle: finanční profesionálové z nás amatérů přes Tvé dobré rady asi nebudou a hra na burze nám nepřestane připomínat příliš tenký led, rezervu přesypeme nejspíš do Tebou chválených dluhopisů. Za tu opatrnost může ovšem věk, ale co když si někdo mladší statečně řekne, že risk je zisk? Potřebuje přitom spíš Tvoje vědomosti, nebo správný čich, anebo jenom štěstí? Jaká je šance, že ho burza bez podstatného vstupního kapitálu učiní mili -onářem, či dokonce -ardářem?
Opatrnosti by mělo přibývat s věkem, takže tvé rozhodnutí nepouštět se do akcií chápu a plně schvaluji. Netvrdím, že by se člověk neměl pouštět do něčeho, co nezná. To by do smrti zůstal u dětské kasičky. Má smysl pouštět se do nových věcí, ale je dobré se předem co nejlépe informovat, do čeho jdeme. Jednou jsem měl klienta, jemuž bylo hodně přes osmdesát, byl velmi čilý a právě objevil tehdy nově otevřenou možnost spekulovat se zahraničními akciemi. Přišel se poradit, jak to bývá u podobných nadšenců, teprve v okamžiku, kdy se jeho celková ztráta velmi závažně zahryzla do jeho nemalého restituovaného majetku. „Co se s tím dá dělat, pane Kohoute?“ Dobrá rada drahá. A přitom podobných případů jsem zažil mnoho. Odpověď je vždy stejná: Ne, lituji, pane kliente, vaše peníze vám už nikdo zpátky nepřičaruje. Zachraňte si probůh aspoň to málo, co zbylo.
Přitom chyby začínajících spekulantů jsou vždy tak trapně stejné a lze jim vždy tak snadno předejít. Základní chybou, ze které pramení všechny ostatní, je přílišná sebedůvěra. Pýcha, dáš-li přednost tomuto poněkud staromódnímu, ale výstižnému výrazu. Pyšný investor bývá obvykle mladý muž. To je vědecky prozkoumáno, výzkumnou práci na toto téma provedli profesoři Terrance Odean a Brad Barber během 90. let. Ukázalo se, že ženy dosahují při investování statisticky významně lepších výsledků.
Ačkoli to možná leckoho překvapí, ženy nejsou inteligentnější než muži – z hlediska intelektu a znalostí na tom byly s muži stejně. Výhodou žen je empiricky důkladně prověřený fakt, že stojí oběma nohama na zemi a nemívají ve zvyku honit se za vzdušnými zámky. Muži ve sledovaném vzorku 35 tisíc domácností obchodovali o 45 procent více než ženy. Nadměrné obchodování snížilo jejich výnos o 2,65 procenta ročně. A proč jsou mladí muži rizikovější skupinou? V díle zvaném „Proč nejsem spekulantem“ se zmiňuji o významné roli hormonu testosteronu na agresivní chování. To se projevuje různými způsoby: statistikou dopravních nehod, ale i haváriemi na burze. Několikrát mě navštívili mladí adepti burzovní spekulace za účelem konzultace. Vždy v těchto případech začínám otázkou: „Víte, že přes 80 procent denních obchodníků nakonec končí se ztrátou? Že několik dalších procent je ,na svém‘, dalších pár je v mírném zisku a jen zlomku procenta krátkodobých spekulantů se podaří opravdu zbohatnout?“ Všichni to věděli, ale přesto toužili chytnout býka za rohy. Pokušení bylo silnější než rozumové argumenty. Říkal jsem jim: „Dobrá, teď víte, že vaše šance nejsou velké, ale budu vám držet palce. A až zbohatnete, zastavte se na kus řeči.“ Zatím se nikdo nezastavil. Šance, že český spekulant vydělá na burze opravdu velké peníze – v řádech milionů dolarů a více, je srovnatelná se šancí, že český filmař získá Oscara. Pár takových případů sice skutečně bylo, ale vskutku nemnoho.
Není tedy obtížné stát se milionářem, když začínáš třeba s deseti miliony. Umění je udělat deset milionů z jednoho. Spíše umění než věda, protože na to není obecně platná formule. Ale v tomto momentě to vypadá, jako kdybych burzu považoval za ďáblův vynález. Ale kdepak. Akcie a burza umí i obyčejnému člověku vydělat peníze. Vezměme si třeba příklad amerického investora, který začal kupovat akcie do svého penzijního fondu na podzim 1929 – v té nejhorší možné době, těsně před začátkem Velké hospodářské krize. V roce 1959 by jeho průměrný roční výnos byl 4,15 procenta ročně. Možná to nezní jako „bomba“, ale šlo o výnos dosažený během nejhorší krize v lidských dějinách a během druhé světové války. A kdo začal nakupovat akcie na důchod v lednu 1971, mohl být svědkem, jak index Dow Jones Industrial 30 vzrostl od té doby z hodnoty 947 bodů na úroveň 11 755 bodů. To odpovídá výnosu 6,5 procenta ročně. A musíme si uvědomit, že během let 1971–2011 zažila Amerika neslavný konec vietnamské války, první ropnou krizi, druhou ropnou krizi, krach internetové bubliny, 11. září 2001, Irák, Afghánistán, hypoteční krizi, bankovní krizi...
Pro normálního člověka dává perfektní smysl měsíčně investovat do akciového fondu pevnou částku. Ať je léto, nebo zima, ať ekonomika roste, či řádí recese, výkyvy se během dlouhé doby vyhladí a zbude balík peněz. Hovoří se o penzijní reformě. Je lepší mít na prahu penze skutečné peníze, anebo jen slib vlády, že se možná postará, když ve státním rozpočtu nebude příliš velká díra? Na penzi samotnou jsou ovšem lepší dluhopisy. Žádné starosti a klidný spánek.
