Na podobnou publicitu již přitom musí být zvyklý. V Rakousku totiž patří ke známým právnickým veličinám. Vysloužil si přitom pověst, že čím horší zločin, tím ochotněji se ho ujímá.
Do tohoto schématu Fritzlův případ zapadá dokonale.
Při jeho obhajobě Mayer údajně nemá žádnou speciální strategii.
I když se jako protřelý právník zdržuje obsáhlejších komentářů o Fritzlově případu, některé z jeho názorů se již v médiích objevily. V klidu ho například nenechalo to, že se v tisku Fritzlovi přezdívá monstrum. Mayer podotkl, že Fritzlovy činy sice byly nestvůrné, avšak monstrum by podle něj nemocné dceři neposlalo lékařskou pomoc, nýbrž by ji nechalo zmizet. Mayer také zdůrazňoval, že Fritzl na začátku procesu neukázal svou tvář novinářům hlavně kvůli tomu, že se styděl. „Proto také nic neřekl,“ odpověděl na otázku televize ORF Mayer. I když to Mayer popírá, tak možnost být v záři mediálních reflektorů pro něj představuje příležitost proslavit sebe sama. Důkazem je to, že svoji kancelář ozdobil mimo jiné novinovými výstřižky s nejpozoruhodnějšími případy. A tato dekorace může zabírat docela velký prostor.
Mayer byl podle serveru Nachrichten.at například jedním z obhájců, kteří před lety zastupovali „černou vdovu“ Elfriede Blauensteinerovou.
Tato masová vražedkyně nechvalně proslula tím, že několik svých obětí (většinou postarších mužů) nejprve vyhledala přes inzerát a pak je otrávila. Jejich jmění následně prohrála v kasinu. Žena v důchodovém věku za to obdržela doživotí.
Fritzlův advokát však figuroval i v dalších případech. Jeho jméno se objevilo také v procesu, v němž hlavní roli hrál mladík, který usekl svojí matce hlavu a umístil ji do výlohy.
Když Mayer mluví o svém povolání, zdůrazňuje především odpovědnost, která na obhájcích leží. Advokát je podle něj prvním člověkem, který pachateli trestného činu naslouchá.
