V České republice jsou veřejně nejzkoumanější „jinakou“ skupinou Romové. A to ať se za Romy považují, nebo ne. Přitom by se jejich právo na rozhodnutí někam být přiřazeni mělo respektovat. Nebo, přinejmenším, tolerovat. A to jak veřejnou mocí, tak i aktivisty beroucími se za „jejich“ práva. Není tomu tak. Představitelé moci čas od času sklouznou k paušalizaci, kdy přece „jasnou“ spojitost pouliční kriminality označí za romský či cikánský problém. Někdo jim aplauduje za skóre v boji s přebujelou politickou korektností, jiní je napomínají.
Takovýto scénář se nyní opakuje v Novém Bydžově, kde po znásilnění mladé ženy „Romem“ vydal tamní starosta provolání s názvem „Cikáni znásilnili!“. Romský aktivista Karel Holomek poté napsal: „Takoví starostové jako vy jsou neštěstím této země. (…) Jen na ty nepořádníky pošlete policii a ať tvrdě zakročí! Bude-li třeba a půjde-li vše podle zákona, já přijedu a potvrdím vám, že se nejedná o rasismus, ale o zavedení pořádku. Ale jen proti těm, kteří to dělají. Nesmíte do toho pytle házet všechny.“ (Vše je v rukou starosty Bydžova, LN 21. 1.). Na místě starosty vzal bych pana Holomka za slovo. Zajímalo by mě, na jakém základě budou jeho potvrzení o tom, zda se při policejních zásazích jedná, či nejedná o rasismus, vydávána. Zvláště když se před deseti lety při sčítání lidu přihlásilo v Novém Bydžově k romské národnosti jedenáct lidí.
Případy ostrakizace i „soukmenného“ označování skupin obyvatel po formulaci práva na lhostejnost přímo volají. Paragraf první takového práva by měl znít asi takto: nikdo nemá právo mluvit mým jménem, pokud jsem ho k tomu nedelegoval, a to buď v řádných volbách, nebo písemným zmocněním. Pokud tak někdo činí, porušuje moje právo na soukromý život a dopouští se tak trestního jednání. A do preambule prohlášení: stejně tak, jako bylo jedním z prvních počinů zákonodárců první republiky zrušení šlechtických titulů, vedoucí k odbourání rodových privilegií, povede přijetí práva na lhostejnost k odbourání rodových stigmat. Nikdo nesmí brát etnicitu druhého do úst nadarmo.
Ovšem úskalím práva na lhostejnost je při aplikaci v Novém Bydžově možná to, že starosta cikánstvím nerozumí etnicitu, ale způsob života. I to by ale potom potřebovalo zákonnou úpravu, aby se pak takové nedorozumění nestalo neštěstím této země…
O autorovi| Roman Krištof, publicista
