Krize je jako chřipka, summit je zbytečný, nezaměstnanost je standardní fenomén, ekonomika je cyklická, náklady mají nést akcionáři bank. Takovéto sentence zaznívají v posledních měsících od českého prezidenta. Z určité perspektivy jsou mnohé jistě pravdivé, ale je to ta perspektiva, v níž jsme, jak řekl jeden slavný ekonom, dlouhodobě všichni mrtví. Mezi těmi, které je třeba číst a sledovat, když se člověk snaží se v tom ekonomickém kataklyzmatu orientovat, Klaus není.
A není ani mezi těmi, kteří reakci vlád na krizi nějak ovlivní. Václav Klaus nedovolil nikdy posluchačům zapomenout, že je ekonom a právě aparát standardní ekonomické vědy mu umožňuje přehledně uchopit a analyzovat problémy, v nichž jiní nehorázně tápou. Jestliže na české scéně byl jeho životní chvílí přechod od socialismu ke kapitalismu, co jiného by mělo být jeho chvílí na mezinárodní scéně než největší ekonomická krize, jakou většina lidí zažila. Jenže právě v době českého předsednictví EU Klaus sedí na Hradě odříznut od center rozhodování a omezuje se na akademické epigramy. Troufáme si tvrdit, že kdyby měl vliv a zodpovědnost, mluvil by jinak.
Sám se do této pozice vmanévroval. Ale teď by na Hradě někdo měl zjistit, jak se řekne anglicky „hraběcí rady“, a prezidentovi to zkusit taktně vysvětlit.
Čtěte „Češi svolají dva...“ na str. 13
