Vpodstatě si myslim, že to jako už delší dobu viselo ve vzduchu, jo, ale je pravda, že sem s tou myšlenkou přišel jako první já. Zkrátka vytvořit ňákou tajnou organizaci, asi jako sou ty svobodný bednáři, která by distribuovala náš kumšt rovnoměrně po celý republice. Protože každej vidí, že v Praze je kultury habaděj, ale jinde to malinko skomírá, že jo.
Tak sem sezval všechny takový ty důležitý lidi vod kumštu a začali sme to promejšlet z různejch stran, a nakonec zazněl - shodou okolností taky muj - návrh, že první akce musí bejt něco velkýho, prostě to na začátku pořádně napružit... No a shodli sme se, že po Praze je největší město Brno, takže to taky asi bude největší kulturní poušť... A začali sme dumat, koho si jako do toho Brna máme dát?
Protože to město potřebuje pravdu i lásku, ale my tam zas nemůžeme vodstěhovat půl Prahy.
A pak sem teda -shodou okolností znova já - navrhnul, že by to moh vzít Dan Landů, to je férovej kluk, kterej se za svojí věc pere a má tu potřebnou charismu.
Můžu vám říct, že dyž jedu ve svým volvíčku do servízu nebo za tchýní, a vosolim to, tak mi vstávaj všechny vlasy a chlupy na těle. Jak von zpívá to: „Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína...,“ tak to je jakože fakt hustý, to pustí šťavku i řimbaba.
A teď Dan, protože to je pohodovej člověk, souhlasil, a že udělá v Brně ňáký dívadlo, viď, nezištně, pro povznesení kulturní atmošky. I radnice byla pro, bodejť by ne. Dyť sami ani netuší, jestli nádraží zůstane tam, co je, nebo jestli místo novýho nádraží budou mít blob a ze starýho udělaj muzeum Franty Kocourka a vlaky budou jenom přibrzďovat v Krpoli...
Jenže co myslíte, my sme těm kumštýřskejm nedoukům v Brně chtěli helfnout, voni se ale začali cukat, pacholci. Ňákej Petr Váša hned sepsal petici a v ní dělal malíčky, jak se ho to jako dotýká a bla bla. Prej je to zpěvák, no nevim. Trochu sem si ho nechal zjistit a myslim, že s tim jeho jakože zpěvem by nezískal ani Svrateckou notičku, natož Zlatýho slavíka.
Tak sem svolal - jako shodou okolností předseda našeho tajnýho spolku - noční zasedání. Od začátku ho ale provázela velká nervozita, poserů se vždycky všude najde dost. Snažil sem se situaci uklidňovat, ale na konci schůze mě vodvolali, protože místopředseda najednou do ztichlýho sálu zapištěl, že sem zapřel, že nejsem rodilej Pražák, ale vobyčejnej fouňa z Budějc... Takže teď je předsedou von, ustrašenej podržtaška z Jevíčka.
