Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Pražští chodci po své vesnici

Česko

K pražskému mýtu patří bytost Pražský chodec. Literární postavu z ní udělal Vítězslav Nezval, který tím myslel sám sebe, neboť se vinou své tělnatosti pohyboval velmi pomalu a měl čas žasnout - dokud ho ještě nevozil vládní tatraplan.

Pražský chodec totiž jen tak nechodí, nýbrž co chvíli zaujatě na něco hledí, případně prožívá úžas. Město mu poskytuje k tomu dost příležitostí, neboť je samo o sobě hodné pozornosti a jeho obyvatelstvo ještě víc. Když je sleduje oko se sklonem ke grotesknímu vidění, pak má o zábavu na celý život postaráno. Takovým pobaveným chodcem je fotograf František Dostál (narozen 1938), kterého člověk skutečně může často potkat v pražských ulicích, jak jde a směje se. Je to fotograf pouličního života, pražské ironie a černého humoru. Fotí kde co, především pražské obyvatelstvo, psy a lucerny. Žádný Pražan si před jeho lovem nemůže být jistý, neboť směšnost a schopnost vypadat komicky k tomuto lidu patří. Je to totiž z historických důvodů obyvatelstvo, které se ve svém městě pořád cítí jaksi nad svůj rámec a nad svou přirozenost a chová se tak trochu jako na vesnici, odkud většina Čechů do Prahy přišla. Tak se také jako na vesnici chovají.

Obklopují se houfy psů, po kterých neuklízejí, neboť jsou tak z vesnice zvyklí, chodí oblečení, jako by vyšli z maštale, protože na vesnici se na to nehledí, čůrají, kde je napadne, protože to je jedno. Pořád něco tahají, shání, kramaří, přenášejí, kutí, matlají a s něčím se lopotí. Chodec František Dostál místo aby jim s tou rourou od kamen nebo záchodovou mísou pomohl, přiloží svůj fotoaparát k oku - a má další trofej. Dělá to celý život ve svém volném čase, teď už samozřejmě v důchodu, ale stále čilý a činorodý. Nedávno vydal další ze svých probírek přetékajícím archivem a sestavil z něj sbírku pražských fotografií. Pojmenoval ji poněkud troufale Praha ve společné péči obyvatel: troufale proto, že jen minimálně obměňuje známý titul knihy fotografií Josefa Peterky z roku 1967 Toto město je ve společné péči obyvatel. Autorem titulu je Bohumil Hrabal, který dodal k fotografiím texty. Byla by to poněkud nevkusná výpůjčka, kdyby však Dostál na ni neměl právo. Historie téhle knížky totiž sahá do začátku 80. let, kdy Dostál donesl své fotografie do nakladatelství ČTK - Pressfoto, kde seděl „uklizený“ Jan Řezáč, spoluzakladatel Odeonu a Světové literatury, kterého napadlo zatelefonovat Bohumilu Hrabalovi, protože tušil, že se mu budou líbit.

V tom se nemýlil. Hrabal napsal k Dostálovým fotografiím svůj typický text, který nazval Všední krása pracovních dnů. Píše v něm mimo jiné, že Dostálovy fotografie „sdostatek vysvětlují, proč se venkov vyprazdňuje a stěhuje do velkých lidských center, kde jisté hodiny se valí proudy lidí, vcházejí do obchodů, hostinců, divadel, či kráčejí nazdařbůh ulicemi jen tak“. K vydání Dostálovy knihy tehdy nedošlo, František Dostál píše ve své poznámce z letošního roku, že to překazil posudek jistého „profesora“, kterému však on už dávno odpustil. K vydání se odhodlal nyní, pohnutkou byla i nedávná smrt Jana Řezáče. Je to trochu nostalgické album: Praha tu vypadá tak, jak si ji pamatuje ten, kdo měl v 80. letech dost času se po ní potulovat a zírat.

Většinou mu připadala jako stará, sešlá, syfilitická běhna s oprýskanou fazonou a zlou povahou. Přesto jí odpouštěl, protože - jak pravil Hrabal - „Praha je město vždycky zapletené s básní“.

František Dostál: Praha ve společné péči obyvatel

Nakladatelství Ostrov, 2010

lidovky.cz

Více fotografií najdete na www.lidovky.cz/kultura

Autor:

Prodej bytu v Třeboni
Prodej bytu v Třeboni

Šmeralova, Třeboň - Třeboň II, okres Jindřichův Hradec
3 295 000 Kč