ad Přeceňovaný Martinů

Našli jsme s manželkou v Muzikontaktu, že pan muzikolog Březina, který je nám neznámý, je PhDr a taky někde čteme, že přednáší na univerzitě v Basileji. Jestli tady chce ocitovat celou svou disertaci o Martinů, tak si to popletl. Názory diskutujících, které pohřbil desítkami svých stránek, byly mnohem zajímavější a vůbec to byla vzácně kulturní internetová diskuse počínaje panem Kopelentem¨-  nad tou nehorázností onoho překladatele Novotného. Toto je diskusní fórum, na předvádění svého ega je místo v blogu. Taky jsme viděli fotky, jak pak muzikolog Březina v čepičce medituje. Velmi poučné. Kos.

ad Přeceňovaný Martinů

Ve svém výčtu, který jsem omezil jen na dobu skladatelova života, jsem záměrně vynechal několik set dalších premiér a opakovaných uvedení uvedených děl v mnoha zemích světa. Když se podíváme na současnost, pak jen během několika uplynulých let provedla opery Bohuslava Martinů Opera de Paris, Bregenzer Festspiele, Stadttheater Zürich, opera Garsington (Oxford), jeho symfonická díla nastudují v nejbližších měsících kromě všech českých orchestrů také filharmonici v Berlíně, Vídni a New Yorku. Počet uvedení jeho komorních skladeb jde jenom letos do stovek, ve všech velkých obchodech s hudebními nosiči se nachází přihrádka se jménem a nahrávkami děl Martinů. Ctitelé jeho hudby založili společnosti v Česku, Švýcarsku a Japonsku, kromě nich existuje International Martinů Circle, sdružující milovníky z celého světa. Díla Bohuslava Martinů vyšla u 17 nakladatelů v České republice, Německu, Rakousku, Francii, USA a Izraeli. Kromě pražskojarní konference se uskuteční v květnu a červnu ještě muzikologické kongresy v Drážďanech a ve Vídni.

Přál bych podobné úspěchy všem vynikajícím českým či v Čechám narozeným autorům, nejen Heinrichu Ignazi Biberovi a Gustavu Mahlerovi, které zmiňuje vcelku nahodile ve svém textu pan Novotný.

ad Přeceňovaný Martinů

1955 –Charles Munch premiéruje s Bostonským symfonickým orchestrem Symfonické fantazie v Bostonu a New Yorku, Martinů za ně získává výroční cenu Kruhu newyorských hudebních kritiků. Je zvolen členem amerického National Institute of Arts and Letters, na konci roku se naposled vrací na několik měsíců do USA, vyučuje na Curtis Institute ve Filadelfii a opět na Mannes School of Music v New Yorku.

1956 -. 26.8. premiéruje Rafael Kubelík s Vídeňskými filharmoniky Fresky Piero della Francesca na festivalu v Salzburgu. 4.10. uvádí Leopold Stokowski s Newyorskými filharmoniky a sólistou Rudolfem Firkušným světovou premiéru Koncertu č.4 pro klavír a orchestr. Martinů nastupuje na rok na Americkou akademii v Římě jako profesor kompozice a „composer in residence“.

1958 - 23.1. uvádí Paul Sacher s Basilejský komorním orchestrem, sborem a sólisty ve světové premiéře oratorium Epos o Gilgamešovi. 17. 4. – George Szell premiéruje s Clevelandským symfonickým orchestrem symfonickou skladbu The Rock.

1959 - V lednu uvádí opera ve Wiesbadenu inscenaci Julietty. 4.2. uvádí Robert Whitney s Louisville Orchestra premiéru Estampes. 13.2. 1959 Charles Munch premiéruje s Bostonským symfonickým orchestrem skladbu Paraboly. 17. 5. uvádí Smetanovo divadlo (dnes Státní opera Praha) ve světové premiéře operu Mirandolina na libreto podle Goldoniho hry La Locandiera.

ad Přeceňovaný Martinů

1947 – 21.1. premiéra Toccaty e due canzoni v podání Paula Sachera a jeho Basilejského komorního orchestru.

1948 ­– Únorový komunistický puč v Československu. Opouští myšlenku na návrat do Československa, setrvává v emigraci. Od září jmenován profesorem skladby na Princeton University (New Jersey), kde setrvá do roku 1951.

1950 – 13.8. premiéra Sinfonietty La Jolla v podání orchestrální společnosti La Jolla v Kalifornii.

1951 –Inscenace Veselohry na mostě (1935) na Mannes School of Music oceněna cenou newyorské kritiky za nejlepší operu premiérovanou v tomto roce v New Yorku.

1953 – Získává americké občanství. Premiéra dvou oper, složených v roce 1952 na objednávku televizní stanici NBC - Čím lidé žijí (podle Tolstého) a Ženitbu (podle Gogola).

ad Přeceňovaný Martinů

1941 - Usazuje se v New Yorku. 14. 11. světová premiéra Concerta grossa v podání Sergeje Kusevického a Bostonského symfonického orchestru.

1942 – skládá Symfonii č.1, v listopadu ji premiéruje opět Kusevický. V létě učí na pozvání Kusevického kompozici na letních kurzech v Berkshire Music Center. Později vyučuje na Mannes School of Music v New Yorku a na univerzitě v Princetonu (od roku 1948).

1943 – 28. 10. premiéra Symfonie č.2 v podání Clevelandského symfonického orchestru pod vedením Ericha Leinsdorfa

1945 -    12.10. premiéra Symfonie č.3 v podání Sergeje Kusevického a Bostonského symfonického orchestru. 30.11. premiéra Symfonie č.4 v podání Filadelfského symfonického orchestru pod taktovkou Eugena Ormandyho.

1946 – Opět vyučuje na Berkshire Music School, letních kursech Bostonského symfonického orchestru v Tanglewoodu

ad Přeceňovaný Martinů

1931 zvolen řádným členem České akademie věd a umění. 13.12. provádí Gaspar Casadó v Berlíně ve světové premiéře Koncert č.1 pro violoncello a orchestr. 16.4.  uvádí Walther Straram v Paříži premiéru Serenády pro komorní orchestr.

1932 Smyčcový sextet získává 1. cenu nadace Elisabeth Sprague - Coolidge ve Washingtonu. Václav Talich diriguje 3.12. Českou filharmonii ve světové premiéře Partity pro komorní orchestr.

1934 Je zvolen do výkonného výboru Société Triton, prestižní pařížské společnosti pro soudobou hudbu. V září premiéra Invencí  pro orchestr na Bienále v Benátkách.

1938 – V březnu premiéra Julietty v Národním divadle v Praze. 6.9. premiéra Tre ricercari na Bienále v Benátkách.

1940 – 9.2. premiéra Dvojkoncertu pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány v podání Paula Sachera a Basilejského komorního orchestru

ad Přeceňovaný Martinů

Několik dat ze života „přeceňovaného“ skladatele Bohuslava Martinů

1919 - 12.1. premiéra České rapsodie pro baryton, smíšený sbor, orchestr a varhany v podání České filharmonie. V létě turné s orchestrem Národního divadla do Londýna, Paříže, Ženevy, Bernu a Curychu.

1924 – Václav Talich diriguje 7.12. Českou filharmonii ve světové premiéře skladby Half-Time.

1927 - Sergej Kusevický premiéruje 18.11. s Bostonským symfonickým orchestrem La Bagarre.

1928 – Sergej Kusevický premiéruje 14.12. s Bostonským symfonickým orchestrem La Rhapsodie.

ad Přeceňovaný Martinů

V dnešních LN vyšla v redakčně zkrácené podobě má odpověď na článek Roberta Novotného, kterou jsem zaslal již v neděli 22.2.2009. Pro informaci přikládám úplné znění mého textu, který kvůli rozsahu rozděluji do více částí.

Aleš Březina

ředitel Institutu Bohuslava Martinů

Ad: Lidové noviny 21. 2. 2009 – „Přeceňovaný Martinů“

Sotva lze odhadnout, co vedlo pana překladatele Novotného, aby se pustil na tak tenký led, jakým je pro něho uvažování o hudbě. Snad nedokázal odolat touze sdělit všem, co ho napadá, když se dověděl o výročí Bohuslava Martinů. A hned se pochlubil, co všechno zná – od Martinů dokonce jedno „mimořádné dílo“: Fresky Piera della Francesca; krátce předtím vzniklé Symfonické fantazie k panu překladateli nejspíš nepronikly – ostatně pro něho by toto vzácné dílo bylo asi už příliš těžké, stejně jako Dvojkoncert z r. 1938, anebo – namátkou – třeba opera Ariadna, v níž Martinů dokázal vytvořit obdivuhodný pendant k Monteverdiho Lamentu d´ Arianna, atd. Ale proč o tom vykládat panu překladateli? Vždyť on zná i Pavla Vranického, i Myslivečka, a dokonce i Bibera – s jeho „vskutku božskou hudbou, jež vzlétá ke hvězdám a povznáší k nim i posluchače.“

Možná se panu překladateli dostaly do ruky (jako inspirace) zlobné útoky ideologů kolem prof. Antonína Sychry (z počátku 50. let) proti formalistovi a renegátovi Bohuslavu Martinů? (Ovšem jen z počátku padesátých let, později by byly takové bláboly i jim už připadaly trapné.) Nevytýkejme však panu překladateli, že v hudbě (a jistě zdaleka ne jenom Bohuslava Martinů) naráží na nejedno jemu nesrozumitelné dílo; a že preferuje hudbu, která je pro něho srozumitelnější. Názory pana překladatele Novotného jsou jeho soukromou věcí a nestály by za zmínku. Nehoráznost jeho článku v Lidových novinách spočívá v tom, že by chtěl promlouvat jaksi jménem veřejnosti. A dělat arbitra v oblasti umění. A na to prostě nemá – jak nezvratně prokázal právě svým článkem. Snad by si pan překladatel mohl dát přeložit tu starou latinskou moudrost: Si tacuisses, philosophus mansisses. A philosophus etymologicky znamená přítel moudrosti.

Zdeněk Nouza

Útok na Martinů

Redakce Lidovek měla šťastnou ruku, když otiskla článek s útokem na Bohuslava Martinů. Těžko si lze představit přesvědčivější ilustraci úpadku úrovně tohoto listu, jehož duch kdysi určovali například Karel Čapek, jeden z literárních přátel Bohuslava Martinů, Eduard Bass či Karel Poláček. List, který měl svého pařížského dopisovatele právě v Bohuslavu Martinů (jeho novinářská legitimace vystavená Lidovými novinami patří mezi exponáty jubilejní výstavy Centra Bohuslava Martinů v Poličce, která má být zahájena 4. dubna tr.).  Jiný pařížský dopisovatel Lidových novin, básník a novinář Richard Weiner,  pečlivě shromažďoval kritiky provedení skladeb svého přítele Martinů, aby je odesílal svému listu (viz např. Lidové noviny 14. 2. 1928), jak krok za krokem získával Martinů světovou slávu.

List pozorně sledoval novou tvorbu v celé její šíři a zaregistroval vítězný nástup i tohoto skladatele, dokonce v mistrné kresbě Františka Muziky s povzbuzujícím titulkem „Bohuslav Martinů, český Pařížan, který si svými hudebními kompozicemi razí vítěznou cestu v Americe, Francii a Německu“.  List, který Martinů pravidelně četl a na který upozorňoval své drahé v Poličce („Už jste četli v Lidovkách ten Weissův vtip na můj kvartet?“).

List, pro jehož hudební přílohu komponoval, který měl právo první vědět, co nového chystá (viz jeho článek z roku 1925), kde ho zachytil v kresbě takový Cyril Bouda a kam psával duchaplné hudební kritiky na jeho skladby brněnský profesor Gracian Černušák  či skladatel Boleslav Vomáčka (kde jsou ty časy!). Z toho všeho zůstal jen pohled nazpět a pachuť, rozvířená článkem, který nemá právo pro svou naivitu a bulvární špinění umělecké tvorby ani na rubriku Čtenáři nám píší.