Obléhání české metropole se událo koncem třicetileté války, kterou mezi sebou vedli Habsburkové usilující o rekatolizaci svých území a protestantští evropští panovníci. Luteránští Švédové pod vedením generála Jana Kryštofa Königsmarcka vtrhli do Prahy 25. července Strahovskou branou a rychle si podmanili Malou Stranu a Hradčany. Na Pražském hradě se na příkaz švédské královny Kristiny vrhli především na rudolfínské sbírky. Jako kořist zpět do Švédska odvezli desítky obrazů, archiválií a knih, mimo jiné proslulou největší knihu na světě, takzvanou Ďáblovu bibli. Vyplenili například i sochy z Valdštejnského paláce.
Pražané bránili především své město a majetek „Švédové také pobořili velkou část hradeb Nového Města, zhruba v místech dnešní magistrály u hlavního nádraží. Praha měla na většině míst staré hradby ještě z doby Karla IV., které vojenství sedmnáctého století nemohly odolat,“ vysvětlil historik Jiří Mikulec z Historického ústavu Akademie věd. Za oběť padly severským vojákům také domy poblíž hradeb, ostřelováním byly zničeny mlýny na staroměstském břehu řeky a zničení neunikly ani vinice na Vinohradech.
Na druhou stranu Vltavy se však Švédové přes veškerou snahu nedostali. Nepočetná císařská posádka a jednotky složené z pražských studentů a měšťanů zablokovaly Karlův most a Švédy zadržely. Švédskému ostřelování padla za oběť výzdoba Staroměstské mostní věže.
„Na tolik úpornou obranu Pražanů, kteří teprve relativně nedávno povstali proti katolickým Habsburkům, se pohlíželo s rozpaky. Pražané ale bránili především své město, své životy a majetek, nikoliv primárně Habsburky. Věděli, co znamená, když městem projde armáda,“ řekl Mikulec. Po popravách, konfiskacích majetku a dalších trestech, které postihly české pány po potlačení povstání a po bitvě na Bílé hoře v roce 1620, se navíc Pražané obávali jakkoliv projevit neloajalitu vůči habsburskému panovníkovi. „V té době už také došlo ke generační výměně. Lidé aktivní při obraně města už nebyli účastníky povstání, ale vyrostli již v době rekatolizace,“ vysvětlil Mikulec.
Obléhání města, respektive jeho bránění, mělo zvláště pro jednotlivce také pozitivní dopady. „Byly zrušeny některé tresty udělené po roce 1620. Měšťané, členové městské gardy a studenti byli povyšováni do šlechtického stavu, což pro ně znamenalo obrovský společenský vzestup,“ popsal historik.
Švédové odtáhli začátkem listopadu 1648, asi týden po podepsání vestfálského míru, který ukončil třicetiletou válku mezi katolickými a protestantskými evropskými monarchy.
***
Vylepšený erb – odměna za věrnost
Obranu města před Švédy vnímal císař Ferdinand III. jako ukázku loajality vůči Habsburkům, Pražany odměnil vylepšením erbu. Do otevřené brány byla přidána ruka třímající meč. Odměnou za statečnost měšťanů a studentů byl i mariánský sloup, jejž nechal panovník vztyčit na Staroměstském náměstí.
