Jeden z klasických případů korupce farmaceutických firem a lékařů odhalila nedávno Česká televize ve svém pořadu Reportéři ČT. Brněnská lékařka Eliška Jugová z Fakultní nemocnice u svaté Anny v něm na skrytou kameru přiznává, kolik jí firma platila za předepisování svých preparátů. Za každého pacienta, kterému předepsala lék Lamisil, dostávala od jeho výrobce Novartisu 250 korun. Prý si tak „vydělala“ asi deset tisíc korun měsíčně. Spolupráce fungovala řadu let až do března loňského roku, než přišel jiný dealer. Pak lamisil přestala lékařka předepisovat.
Firma Novartis ovšem tvrdí, že šlo pouze o selhání jednotlivého dealera a je připravena jej případně potrestat.
Kromě toho, že může zdravotnictví kvůli korupci lékařů dealery přicházet o peníze, nejsou vyloučeny ani dopady na zdraví. „Ve skutečnosti to není nic jiného než velice nebezpečná korupce, kde se hraje o život a zdraví pacientů,“ řekl ČT lékař Jan Hnízdil, který korupci ve zdravotnictví a nadužívání léků dlouhodobě kritizuje.
Podle odborníků může v některých případech pacientovi uškodit, když mu lékař vymění dlouhodobě užívaný lék za jiný. „I v lécích se stejnou účinnou látkou jsou různé přídavné látky, které může pacient jinak snášet,“ říká prezident České lékařské komory Milan Kubek. Horší by mohlo být, kdyby lékař předepsal lék někomu, kdo jej vůbec nepotřebuje.
Podobné případy korupce lékařů firmami postihuje Státní ústav pro kontrolu léčiv. Ten dal nedávno pokutu 750 tisíc korun v případu jiné firmy, Actavis, která loni platila lékařům pobyt u moře v Egyptě a tvrdila, že se jedná o odborný kongres. Česká televize ovšem v reportáži prokázala, že se jednalo o dovolenou. Podle lékového ústavu porušil Actavis zákon o reklamě, firma se odvolala.
Případy, kdy ekonomický prospěch lékaře či zdravotnického zařízení převáží zájem pacienta, ale nemusí mít rovnou korupční podtext. Vliv má už jen to, jakým způsobem jsou lékaři za péči o pacienty placeni. Například nemocnicím se někdy vyplatí nechat si pacienta o den déle, než je nutné, protože jsou v některých případech placené za den, kdy je pacient na lůžku. V roce 2006 zase byly na čas zavedeny limity, kvůli kterým lékaři nemohli předepisovat příliš drahé léky, pokud je nechtěli pacientům platit ze svého.
