Unikátní projekt Gaskfest v Kutné Hoře – multižánrový festival současného umění – završil v sobotu program svého pilotního nultého ročníku. Nikoliv náhodou mu své prostory poskytla Jezuitská kolej. V květnu příštího roku totiž v této jedinečné budově otevře svou expozici Galerie Středočeského kraje.
„Jezuitská kolej je rozsáhlý prostor, který snese srovnání s Veletržním palácem,“ říká Ondřej Chrobák, programový ředitel Gaskfestu. „Festival je neotřelou reklamní kampaní, která má upozornit na budoucí dění v Kutné Hoře a přímo v objektu koleje. Nechtěli jsme platit obyčejnou billboardovou kampaň na místo, které nikdo nezná.“
Svébytnou součástí programu bylo na kolejním nádvoří hudební pódium s názvem Creepy Teepee. Šestidenní přehlídku podivínských undergroundových kapel, kultovních projektů s netypickým programem i velikých jmen alternativní scény sestavovala produkční skupina a.m. 180 collective. „Zveme kapely, které pracují s novými technologiemi, jejichž show mají přesah do performance. Také se snažíme konfrontovat českou scénu s evropskou,“ vysvětluje za skupinu jeden z hudebních dramaturgů Jakub Hošek.
„Ze sedmdesáti procent jsme volili neznámé kapely, jimž předpovídáme budoucnost. Už se nám mnohokrát stalo, že jsme objevili projekt, který později rychle přerostl naše možnosti.“ Rozvážný chlapík v mlze Sobotní program vyvrcholil vystoupením legendy amerického lo-fifolku, amerického písničkáře Billa Callahana, známého také pod pseudonymem Smog. Rozvážný chlapík s minimalistickým projevem nebudil dojem hvězdy, přesto však svou repetitivní kytarou s jemně bluesovou kapelou v zádech pečlivě vygradoval každou píseň a strhl na sebe veškerou pozornost zaplněného nádvoří. Basové linky obstaralo violoncello a sólové party houslistka s bluesujícím kytaristou.
Charismatický songwriter Callahan s výrazem podobným distingovanému Davidu Bowiemu či podmanivému Nicku Caveovi svou bezmála dvacetiletou hudební kariéru již několikrát protnul s českým prostředím, takže diváci šli pod pódium najisto.
Už o hodinu dříve očarovala publikum dvojice Lucky Dragons. Nikoliv na pódiu, ale přímo uprostřed nádvoří v davu diváků rozbalila své podomácku vyrobené hudební nástroje a experimentální perkuse či snímačové aparaturky. Většinu z nich dostali do rukou nejbližší diváci a spolu s hudebníky přímo na místě vytvářeli nekončící podmanivé improvizace, jež DJ míchal v laptopu a zpěvačka dokreslovala meditativním zpěvem.
Vrcholným zážitkem byla pro zcela pohlcené posluchače hra přiblížením kamenů ke snímači nebo hra dotykem rukou s muzikanty, jimiž proudily slabé výboje, které pak v elektronické podobě dostávaly podobu tónů a ruchů.
Tento výtečný sobotní program začal už odpoledne americký solitér Karl Blau. Stále více populární princip vrstvení zvuku smyčkováním přímo na pódiu využil pro svou garážově znějící elektrickou kytaru. Strhující a geniálně jednoduché riffy se „stoner“ feelingem završil silným a podmanivým písničkářským hlasem. „Tenhle festival na nádvoří je naprosto unikátní, v tom místě je cosi podivného, až magického,“ pochvaloval si Blau atmosféru.
Češi zaostávají za realitou Nultý ročník se přinejmenším po hudební stránce vydařil, a tak je pokračování v dalších letech zcela otevřenou záležitostí.
„České instituce většinou zaostávají za realitou, což je zbytečná a škodlivá disproporce. My naštěstí máme silnou podporu středočeského kraje, a také díky ní se nám podařilo oslovit zajímavé publikum z umělců a intelektuálů,“ shrnuje budoucí plány programový ředitel Ondřej Chrobák.
Jakub Hošek dodává: „Spousta jmen se nepovedlo získat, ale naše vůle pokračovat je obrovská. V Česku jde o vůbec první akci tohoto typu, rádi bychom vybudovali festival evropské úrovně.“
lidovky.cz
Více k festivalu najdete na www.lidovky.cz/kultura