Adjektivum „prestižní“ se v souvislosti s Bookerovou cenou používá tak často, až se stalo jaksi samozřejmým. A zaslouženě, vždyť tato literární cena vybírá nejlepší román za uplynulý rok, aniž by porotci přihlíželi k autorovým zásluhám či slávě. Navíc to není ocenění výhradně kritické, porota se rekrutuje ze širokého společenského spektra. Je to vskutku cena prestižní, avšak považovat ji za záruku kvality by bylo ošidné – mnoho knih, které ji získaly, upadlo v zapomnění.
Letos opět vyhrála kniha, od níž to čekal málokdo. Pátý román Anne Enrightové s těžko přeložitelným názvem The Gathering (v doslovném překladu snad Shromáždění, ale významů se nabízí více) vyšel letos na jaře, dočkal se několika málo pochvalných recenzí a čtenáře nezaujal prakticky vůbec – do vyhlášení nominací se v Anglii prodalo pouhých 834 výtisků, což je na velkém anglickém trhu skutečně žalostné. Jenže právě v tomto tkví velký význam cen, jako je Bookerova. Současný knižní trh ve Velké Británii je natolik zahlcen, že ocenění může sloužit ne snad jako měřítko literární hodnoty, nýbrž jako určitý průvodce. Letos nasměrovala pozornost ke knize, která by jinak nejspíš zapadla.
Bookerova cena vždy vyvolává rozporuplné reakce a v případě Anne Enrightové zvlášť. Před několika lety si kritikové stěžovali, že všechny nominované knihy jsou příliš „žánrové“, tj. thrillery, historické romány, prostě knihy se silným dějem. V posledních letech se situace obrátila. Ozývají se stížnosti, že přednost dostávají knihy meditativní, ponuré. Ostatně spisovatel Robert Harris týden před vyhlášením letošní ceny napsal dosti provokativní text, v němž tvrdí, že spisovatele tlačí jejich agenti k tomu, aby psali knihy depresivní, protože jen takové mají šanci na úspěch a publicitu.
Anne Enrightovou k takovému druhu psaní nicméně jistě nikdo netlačil, alespoň výsledek to napovídá. The Gathering je sice kniha smutná, místy beznadějná, ovšem stejně tak lze mluvit o silné výpovědi, která působí osvěživě a přirozeně.
Vlastní hlas
Enrightová, mimochodem další absolventka velice plodného kurzu tvůrčího psaní na University of East Anglia vedeného Angelou Carterovou a Malcomem Bradburym, debutovala sbírkou povídek The Portable Virgin (Panna Maria do kapsy). Tuto knihu sice silně ovlivnila její mentorka a klasička moderní britské prózy Angela Carterová, což ovšem není nic, za co by se Enrightová musela stydět. Pozoruhodnější než carterovské vlivy, které najdeme u více autorů této generace, je vlastní hlas – ten se Enrightové podařilo najít hned v prvních textech, postupně jej posilovala a v poslední knize už jednoznačně dominuje. Literární kvalita kratších próz i způsob, jímž Enrightová píše, vyvolávají však otázku, zda takovému způsobu vyjádření – podobně jako u A. L. Kennedyové nebo Ali Smithové – nesedí víc krátký, sevřený útvar povídky než poměrně rozlehlý prostor románu. The Gathering se mimo jiné pokouší na tyto pochybnosti odpovědět a ukázat, že právě síla výpovědi dokáže udržet pohromadě i román, jemuž chybí výrazná dějová linie.
Shromáždění, usebrání, předzvěst
Začněme ale od počátku, od názvu. Slovo „gathering“ lze přeložit jako shromáždění, usebrání i jako náznak velice častého spojení „gathering storm“, tedy blížící se bouře. Všechny tyto odstíny mají v knize význam. Protagonistka a zároveň vypravěčka románu Veronika, matka dvou dětí, žije v nepříliš šťastném manželství. Vydává se z Irska do Anglie, aby odtud převezla domů tělo svého bratra Liama, alkoholika, který spáchal sebevraždu v moři nedaleko Brightonu. Veronika musí zařídit jak převoz, tak pohřeb a svolat širokou, rozvětvenou rodinu – v tomto smyslu čteme o „shromáždění“. Během cesty do Anglie se Veronika vrací ve vzpomínkách k neidylickému dětství. Pochází z početné rodiny, matka porodila celkem tucet dětí, navíc sedmkrát potratila, a ke svým ratolestem se – řečeno velmi mírně – nechovala zrovna mateřsky. Není divu, že se Veronika upnula na svého nejbližšího sourozence Liama, a stejně tak není divu, vzhledem k bídě a absenci citu, v níž děti vyrůstaly, že ani jeden z dvanácti sourozenců nežije šťastně. Veroničin konvenční, ale podle všeho milující manžel sice zajistí rodinu finančně, vypravěčce však připadá nesnesitelně nudný. Bohužel právě Liam skončil ze všech sourozenců nejtragičtěji. Zařizování jeho pohřbu se tak pro jeho sestru stává příležitostí „usebrat“ se, složit dohromady fragmenty z dětství, poslepovat to, co zbylo, a snažit se tomu dát nějaký tvar, smysl. V jiném, třetím významu však Veroničin příběh představuje předzvěst blížící se bouře. Podobně jako u Johna Banvilla – a je dosti nepravděpodobné, že by se Enrightová alespoň částečně neinspirovala jeho mistrovským románem Moře (Bookerova cena za rok 2005, česky vyšel 2006) – i text The Gathering jako by skrýval zlověstnou předtuchu. Ano, víme, že Liam spáchal sebevraždu, ale nebude tohoto zoufalého alkoholika následovat i jeho milující sestra? Veronika vypráví natolik sugestivním jazykem, že palčivě vnímáme hlubokou krizi, v níž se ocitla. Tato předtucha dává románu napětí, které do značné míry nahrazuje nepřítomný děj. The Gathering je kniha, která čtenáře nepochybně rozdělí. Někteří knihu odloží po několika stránkách. Ale ti, kteří ji přečtou celou, budou překvapeni a odměněni.
Dočíst do konce
Enrightové se skutečně podařilo napsat celistvé dílo, jakkoli vzpomínky vypravěčky mohou zpočátku působit značně chaoticky. Zdánlivá chaotičnost částečně vyplývá z emocí, neboť právě ony dávají vyprávění charakter: Veronika ztratila Liama, člověka, který jí byl na světě nejbližší a jehož čin v ní vyvolal směs smutku, vzteku a bolesti. Bolesti o to silnější, že ji nesdílí nikdo z její rodiny: „Matka by stejně tak plakala pro Ivora, méně už pro Mossieho, ale zas o něco víc pro Ernesta. Plakala by pro kteréhokoli z nich.... Já jsem ale ta, která ztratila něco, co nejde nahradit. Ona má synů spousty.“ V jistém smyslu ale Liamova smrt a to, co následuje, přináší katarzi, protože Veronice umožňuje podívat se z nadhledu na celý svůj život. Jakkoli cynicky to může znít, Liam byl poutem, které Veronice neumožňovalo oprostit se od dětství, od minulosti. Teď, když Liam zemřel, se do minulosti vrací, snaží se ji „posbírat“, znovu uchopit, a tak se od ní osvobodit. A právě tato snaha, zprvu se jevící jako zoufalá, je důvod, proč tuto knihu číst a dočíst až do konce. Samozřejmě, románu lze vytknout mnohé – onen bezútěšný obraz Irska, který chce příkře kontrastovat s obrazem moderní ekonomiky, vyznívá místy přehnaně a čtenář si tu a tam položí otázku, zda každá irská kniha musí pojednávat o bídě, alkoholismu a téměř bolestném sexu bez lásky. Nicméně to jsou jen drobné vady zdařilého celku. Anne Enrightová napsala neveselou, problematickou, leč silnou knihu.
***
BELETRIE
KNIHA TÝDNE
The Gathering Anne Enrightová Vydalo nakladatelství Jonathan Cape, London 2007. 272 strany.
O autorovi| LADISLAV NAGY, Autor je anglista a překladatel
