V této krátké lekci hebrejštiny je třeba nejdříve pochopit, že jakákoliv transkripce bude pouze přibližná. Podívejte se například na první slovo va-yivrá. Co tam dělá ta indiánská pomlčka? Inu, hebrejština je matematický a úsporný jazyk. Předložky a spojky se píšou dohromady se slovesem, takže va-yivrá by se česky psalo „astvořil“ – dohromady. Čili snaha o zachování původnosti jazyka vede k transkripci s pomlčkou. (Aby českému hnidopichovi nevadilo, že spojka a sloveso se píšou dohromady, ale zároveň zůstal hebrejský pořádek).
Dlouhé „á“ ve slově yivrá už je poněkud spornější bod, jelikož se snaží kopírovat přízvuk a nikoliv délku poslední hlásky.
Druhý charakteristický znak, jenž se objevuje v přepisech a jehož si čtenáři biblických citátů jistě všimli, je apostrof uprostřed slova (jako ve slově ha’adam).
Slovo „Adam“ označuje člověka.
(Všimněte si, že první člověk se řekne Adam a všichni ostatní lidé po něm pak už ben či bnei Adam neboli syn či synové Adama.) Navíc slovo adama znamená hlínu, z níž byl uplácán. Adamův protějšek Chava je prvním významným příkladem nepovedené transkripce. Zatímco slovo Chava v sobě nese kořen slova chaim (život) a dalo by se s jistou dávkou nadsázky přeložit jako Živěna, naše vnímání jména Adamovy ženy už s faktem, že žena dává život jako rodička, nemá pranic společného. Hebrejsky lze vnímat Adama a Evu jako univerzální pojmy pro Člověk a Život. Přepis obou jmen do češtiny spíše vyvolává pocit, že to tak prostě je! On se nějak jmenovat musel a ona taky.
Ačkoliv by se zdálo, že hebrejština je vzdálený semitský jazyk, který nemá s každodenním českým životem nic společného, není to úplně pravda. Desítky jmen v kalendáři pocházejí z hebrejštiny a desítky jmen jsou neobratně přepsány. Kdo si dnes vzpomene, že Rebeka je v původní výslovnosti Rivka? K tomu je nutno vědět, že hebrejština má znělé a neznělé souhlásky „b“ a „v“, ale také například „p“ a „f“, které se bez tzv. otečkování v psané formě neliší. Přidejme k tomu zjednodušeně fakt, že hebrejština nepíše samohlásky „a“ a „e“ a zkomoleniny jsou na světě. A není to jen Rivka-Rebeka, ale například Dvora (Včela), z níž se podobným způsobem stala Debora či Deborah.
Hebrejské „vynechávání“ samohlásek „a“ a „e“ dokonce může vést k úsměvným omylům v historii. S jedním takovým si pohrává Dan Brown, autor bestselleru Šifra mistra Leonarda, ve své nové knize Lost Symbol. V thrilleru, který tentokrát pojednává o tajemství svobodných zednářů, vysvětluje jiný špatný přepis z hebrejštiny, který způsobil chybu v historii. Mluví o slově „karan“, které bylo přečteno jako keren v souvislosti s Mojžíšem, jenž se vracel ze setkání s Bohem. Zatímco původně šlo o to, že Mojžíšova tvář byla „ozářena“ nebo „iluminována“ (zřejmě v touze naznačit stav mysli po setkání s vyšší mocí), někde se vloudila chybička a ze slova s jinými samohláskami se stal rohatec. Po dlouhá léta se pak po celém světě zobrazoval Mojžíš s rohy. (Včetně Michalangelovy varianty.) Samotný jazyk samozřejmě má svoji přísnou logiku a rodilému mluvčímu by se podobný omyl nikdy nemohl stát. (I když je třeba říct, že někdy jde o logiku dětsky naivní.) Například vznik slova šamajim (obloha). Traduje se, že slovo majim (voda) a slovo šam (tam) se složí do jednoho: šamajim. Proč? Přece proto, že se vodní hladina jakoby zrcadlí na obloze, kde je taky modré nekonečno. Čili indiánsky: ukažte na vodu a řeknětě VODA a pak ukažte na oblohu a řekněte TAM-VODA – a máte za sebou první lekci hebrejštiny.
***
Transkripce z hebrejštiny je vždy jen přibližná a snadno při ní dojde k omylu. Jeden takový udělal z Mojžíše rohatce.
