František Chábera (in memoriam)
Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy (za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost)
Československý vojenský pilot a válečný stíhač. Bojoval ve Francii, účastnil se také bitvy o Británii, bojů ve Slovenském národním povstání a bojů o osvobození Československa. Patřil k těm, kteří se bili za osvobození Československa od počátku války až do vítězného konce.
Po roce 1939 létal ve Velké Británii v RAF (312. československá stíhací peruť, později 96. peruť nočních stíhačů). Rok před koncem války začal sloužit nejprve jako dobrovolník, poté jako velitel 1. letky 1. československé smíšené letecké divize v SSSR. Jeho jméno má ve svém čestném názvu i „tygří“ letka, 221. taktická letka generála Františka Chábery, která aktivně připomíná jeho odkaz a uchovává jeho památku.
Karel Gott (in memoriam)
Řád Bílého lva občanské skupiny I. třídy (za zvláště vynikající zásluhy o stát v oblasti umění)
Významný český zpěvák a příležitostný malíř. V letech 1965–2019 se prodalo více než 50 milionů jeho hudebních nosičů, což z něj učinilo nejúspěšnějšího českého interpreta všech dob. Řadu sólových alb vydal na domácí scéně i v zahraničí, velice úspěšný byl například v Německu. Získal celkem 42 rekordních ocenění Zlatý slavík. Obdržel také mnoho dalších hudebních cen.
Zemřel minulý rok začátkem října ve věku 80 let. Desítky tisíc lidí z řad veřejnosti se s ním posléze rozloučily na na Žofíně, pohřeb měl se státními poctami v Chrámu svatého Víta.
Josef Koukal (in memoriam)
Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy (za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost)
Český dopravní a stíhací pilot, který se během druhé světové války účastnil bitvy o Británii. Při jednom z leteckých soubojů havaroval a byl těžce popálen na 72 procentech těla. Ze zranění se léčil téměř rok, ale přesto se rozhodl vrátit k létání a znovu aktivně bojovat. Letos od jeho úmrtí uplynulo čtyřicet let.
Miloslav Masopust
Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy(za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost)
Český válečný veterán z druhé světové války. Přímo se zúčastnil bojů 1. čs. armádního sboru v SSSR na východní frontě a aktivní byl také při osvobozování vlasti. Jako velitel družstva 1. roty samostatného praporu samopalníků se zúčastnil bojů u Dukly, kde byl zraněn. Za hrdinství byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939.
Prezident Zeman jej již minulý rok jmenoval do vojenské hodnosti generálmajora. I přes svůj požehnaný věk - letos oslavil šestadevadesáté narozeniny - stále navštěvuje pietní akty a podílí se na činnosti Československé obce legionářské.
Heliodor Píka (in memoriam)
Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy(za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost)
Píka byl československým vojákem, legionářem a také
významným představitelem zahraničního československého protinacistického odboje. Do legií se přihlásil dobrovolně roku 1916, bojoval na západní frontě ve Francii či v Rusku. Obdivován byl za svou obětavou lékařskou péči v prvních liniích. Tu poskytoval jako příslušník zdravotní služby u 21. čs. střeleckého pluku. Za 2. světové války sloužil zejména jako atašé a velitel mise Československé armády v Moskvě. Po návratu do vlasti v roce 1945 byl jmenován zástupcem náčelníka hlavního štábu Československé armády a povýšen do hodnosti divizního generála.
Jeho život výrazně ovlivnil komunistický státní převrat roku 1948. Píka byl zatčen a nepravdivě obviněn ze špionáže ve prospěch Velké Británie a další vlastizrádné činnosti. Ve vykonstruovaném soudním procesu byl odsouzen k trestu smrti oběšením. K jeho naplnění došlo v Plzni 21. června 1949, plná občanská rehabilitace generála Píky nastala až po roce 1989.
Roman Prymula
Řád Bílého lva občanské skupiny I. třídy (za mimořádné zásluhy o stát)
Český epidemiolog a politik, který se věnuje zejména problematice imunizace a vakcín. Zastával řadu akademických funkcí, v letech 2009 až 2016 byl ředitelem Fakultní nemocnice v Hradci Králové, poté mezi lety 2017 až 2020 působil jako náměstek ministra zdravotnictví a v posledním roce předsedal Ústřednímu krizovému štábu aktivovanému kvůli celosvětové pandemii onemocnění covid-19. Právě v této době rostla Prymulova popularita. Významnou měrou se z pozice experta totiž zasloužil o zvládnutí první vlny epidemie v České republice. V září letošního byl jmenován ministrem zdravotnictví vlády České republiky a po dobu svého působení byl klíčovou postavou i během druhé vlny epidemie, kdy častokrát promlouval k národu a oznamoval nová opatření.
V současnosti je členem Evropské imunizační komise, předsedou Středoevropské skupiny pro podporu očkování, tajemníkem vakcinační skupiny evropské mikrobiologické společnosti, předsedou České vakcinologické společnosti JEP a členem řady redakčních, edičních či vědeckých rad.
Pavel Rychetský
Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy (za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva)
Bývalý politik a v současnosti zejména uznávaný právník. Od srpna 2003 je předsedou Ústavního soudu České republiky. Studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1990-1992 byl místopředsedou vlády Československé republiky, poté šest let (1998-2003) zastával post místopředsedy vlády ČR. Dva roky byl navíc ministrem spravedlnosti. Mezi roky 1996 až 2003 působil i jako senátor za Strakonicko.
Nyní je nejen předsedou Ústavního soudu České republiky, ale také i předsedou Jednoty českých právníků a členem vědecké rady PF UK, PF MU v Brně a PF UP v Olomouci.
Jana Březinová
Medaile Za hrdinství (za hrdinství)
Celý svůj život pracovala ve zdravotnictví, jako zdravotní sestra působila na různých odděleních. Březinová prodělala rakovinu plic, přičemž přišla o jeden plicní lalok, přesto se vrátila mezi sestry do nemocnice v Litomyšli a nyní aktivně pomáhá v boji s pandemií koronaviru.
„Nabídli mi, abych si přibrala nějaké služby navíc, tak jsem na to samozřejmě kývla, protože je ten čas, kdy se má pomáhat. Kdo jiný by měl pomáhat než ženská, která dělá celý život zdravotní sestru. Moje děti o mě mají strach, to je logické. Na mém pracovišti je ale vynikající kolektiv. Vycházejí mi vstříc,“ vysvětlila Březinová.
Petr Lang (in memoriam)
Medaile Za hrdinství (za záchranu lidského života)
Příslušník vězeňské služby Věznice Heřmanice, jedna z obětí střelby v čekárně traumatologie nemocnice v Ostravě. Lang vzal v osudný den na ošetření do fakultní nemocnice dceru, kterou hrdinsky zakryl vlastním tělem a zachránil ji za cenu obětování vlastního života. Ke střelbě došlo minulý rok v prosinci, vrah Ctirad V. nelegálně drženou zbraní usmrtil celkem sedm lidí, další byli zraněni.
Vladimír Šupa
Medaile Za hrdinství (za hrdinství v boji)
V roce 2009 najel během mise s vozidlem na minu a utrpěl částečnou amputaci dolní končetiny. Nadále však pracuje ze své vůle pro armádu, a to jako lektor-instruktor u 41. mechanizovaného praporu v Žatci.
Šupa nastoupil do armády v roce 2001 k rotě chemické obrany do Týna nad Vltavou. S touto jednotkou absolvoval první zahraniční nasazení v rámci operace Enduring Freedom v Kuvajtu jako specialista služby dekontaminace techniky. Násladně byl nasazen také v rámci 11. kontingentu KFOR v Kosovu v letech 2007 a 2008. Vážný úraz se mu stal během mise v Afghánistánu v rámci AČR ISAF PRT LOGAR v roce 2009.
Jiří Běhounek
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o územní samosprávný celek)
Politik, který od roku 2008 působí jako hejtman Kraje Vysočina a od ledna letošního roku je pověřený předsednictvím Asociace krajů ČR. Běhounek studoval na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze a až do svého zvolení hejtmanem v roce 2008 byl lékařem se specializací v oboru ortopedie.
Karel Brückner
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti sportu)
Legendární kouč, před příchodem k české seniorské reprezentaci vedl od roku 1998 tu do 21 let, se kterou získal stříbro na mistrovství Evropy v roce 2000. Jako hráč působil především v Sigmě Olomouc, kterou pak jako trenér dovedl až do čtvrtfinále Poháru UEFA, dnešní Evropské ligy UEFA. Karel Brückner postoupil s českým národním týmem z kvalifikace na všechny šampionáty. V roce 2004 navíc dovedl tuzemský výběr k bronzové medaili na mistrovství Evropy. Česká pouť šampionátem skončila až smolnou semifinálovou porážkou v prodloužení s Řeky.
V červenci 2009 Brücknera oslovil nový předseda Českomoravského fotbalového svazu, dnešní Fotbalové asociace České republiky, Ivan Hašek s nabídkou působení v roli poradce u národního týmu a Karel Brückner tuto nabídku přijal, o pět let později se stal konzultantem mužstva. Minulý rok oslavil v Olomouci před plnými tribunami osmdesáté narozeniny.
Tomáš Cihlář
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti vědy)
Český biochemik a virolog, viceprezident americké společnosti Gilead Sciences, která vstoupila do podvědomí společnosti zejména díky koronavirové krizi. Jako vědecký pracovník se Cihlář zabýval v minulosti vývojem antivirotik na bázi nukleotidových analogů, zejména přípravku Viread, který se stal hlavním lékem proti infekci HIV.
Podílel se na vývoji přípravku Remdesivir původně určeného k léčbě eboly. Ten se ukázal jako potenciálně účinný k léčbě koronavirové infekce covid-19.
Josef (Jožka) Černý
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti umění)
Černý má velkou zásluhu na popularizaci lidových písní pro několik generací, české „lidovky“ s hrdostí prezentuje i v zahraničí a je právoplatně označován za krále lidových písní. S jeho hity se prodal více než milion nosičů. Zajímavostí je, že již jako čtyřletý zpíval prezidentu Edvardu Benešovi, který se vracel z exilu a navštívil Hodonín. Během svého života natočil celkem 1200 písní, některé z nich se staly evergreeny jako například „Když sem šel z Hradišťa“.
Petr Čornej
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti vědy, výchovy a školství)
Český historik specializující se na dějiny pozdního středověku, zvláště husitství, a na historiografii. V současné době vyučuje dějiny na Karlově univerzitě, především na její Pedagogické fakultě a na Literární akademii Josefa Škvoreckého.
Je zapojen do výzkumného záměru České země uprostřed Evropy v minulosti a dnes na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Kromě toho stále přednáší na Katedře dějin a didaktiky dějepisu na Pedagogické fakultě téže univerzity, je také řádným členem Centra medievistických studií a několika oborových a redakčních rad. Autorsky se podílel na publikaci populárně naučných knih či učebnic dějepisu.
Vladimír Dohnal
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti hospodářské)
Předseda představenstva a zakladatel společnosti TOP HOTELS GROUP a.s., která takřka dvacetkrát uspěla v prestižní soutěži „Českých 100 nejlepších“. Ze zdevastované ubytovny Košík v Praze dokázal vybudovat jeden z největších kongresových hotelů nejen v tuzemsku, ale v celé Evropské unii, který disponuje 800 pokoji a více než 5000 kongresovými místy.
Josef Dvořák
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti umění)
Český herec a divadelní ředitel, dříve působil v Kladivadle v Ústí nad Labem, či v divadle Semafor, od roku 1990 je ředitelem a protagonistou Divadelní společnosti Josefa Dvořáka.
Ve své kariéře si zahrál například s Jitkou Molavcovou, Jiřím Suchým, Pavlem Zedníčkem či Štěpánkou Haničincovou, ze stovek televizních rolí proslul třeba v seriálech Nemocnice na kraji města, Rozpaky kuchaře Svatopluka, Byli jednou dva písaři, Arabela, Návštěvníci, nebo Hospoda. Jeho filmografie zahrnuje například Jáchyme, hoď ho do stroje, Lvi salónů nebo Černé barony. Dvořák propůjčil také svůj hlas několika večerníčkům, jako je například Maxipes Fík nebo Bob a Bobek.
Eva Erbenová
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění)
Spisovatelka Erbenová se narodila roku 1920 v Děčíně, její matkou byla Marta Löwidtová a otcem inženýr Jindřich Löwidt. Roku 1941 byla deportována s rodinou do Terezína a o tři roky později s maminkou do koncentračního tábora v Osvětimi. V dubnu 1945 se jí podařilo utéci z takzvaného pochodu smrti.
Po válce, kdy opět rostl antisemitismus, se Erbenová rozhodla emigrovat. V srpnu 1948 odjela s manželem Petrem do Paříže a dnes žije se svou rodinou v Izraeli, i v emigraci zůstala českou vlastenkou, stejně jako její manžel. Dodnes je velmi aktivní v české komunitě v Izraeli a podílí se na šíření povědomí o Československu a budování česko-izraelských vztahů. O svém nelehkém osudu napsala několik knih a promluvila na nespočtu přednášek.
Jaroslav Falta
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti sportu)
Falta, který byl zvolen českým motokrosařem století a startoval deset sezon ve dvanáctidílném seriálu mistrovství světa v kubatuře do 250 ccm, na mezinárodní scéně debutoval v sedmnácti letech, poté narukoval na vojnu do Dukly, kde ho vedli trenéři Helikar a Hřebeček.
Osmkrát byl ve světovém šampionátu mezi desítkou nejlepších, jeho největším úspěchem bylo druhé místo v roce 1974, kdy by býval zvítězil. Z politických a ekonomických důvodů však jury rozhodla o jeho penalizaci ve prospěch sovětského závodníka Mojsejeva na KTM.
Václav Fanta
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti umění)
Český umělecký fotograf, který se ve dvaceti letech dozvěděl, že trpí etinopatií (nezastavitelným degenerativním procesem onemocnění sítnice). I přes postupně se zhoršující zrak si za svou profesi i celoživotní zálibu vybral fotografování. Vystudoval FAMU, obor umělecká fotografie, živil se jako profesionální fotograf například pro mikrobiologický ústav Akademie věd nebo pro Mladou frontu. Díky své profesi se setkával s významnými osobnostmi jako je Jan Werich nebo Miroslav Horníček, v roce 1963 byl dokonce přizván k fotografování sovětského kosmonauta Jurije Gagarina při loučení s prezidentem Antonínem Novotným v Praze.
V závěru své bohaté kariéry působil jako hlavní obrazový redaktor a editor tiskové agentury Orbis zaměřené na propagaci Československa v zahraničí. Zrak se mu postupně zhoršoval a po šedesátce o něm přišel úplně. Opět se ale nevzdal a bojoval. Naučil se psát deseti prsty na klávesnici, číst i psát Braillovo písmo a pohybovat se za pomoci slepecké hole. Zapojil se do pomoci zrakově postiženým, vymýšlel pro nevidomé poznávací zájezdy a je spoluzakladatelem pěveckého souboru zrakově postižených Vocal klub a autorem originální hry QARDO – pexeso. Letos oslavil osmdesáté narozeniny.
Karel Fiala (in memoriam)
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti umění)
Fiala se narodil v Ostravě a původně se vyučil kominíkem, jeho zájem o zpěv jej pak ale přivedl až na Státní konzervatoř do Prahy, kterou absolvoval v roce 1952. Poté dva roky působil v Národním divadle a od roku 1956 byl několik desetiletí jako tenorista sólistou Hudebního divadla v Karlíně.
Od poloviny padesátých let začal působit také u filmu. Hlavní roli Dalibora dostal ve filmovém přepisu opery Dalibor (1956), objevil se také ve známé pohádce Dařbuján a Pandrhola (1959). Jeho nejznámější rolí pak je komedie Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964). Zemřel letos ve věku pětadevadesáti let.
František Hezoučký
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti hospodářské)
František Hezoučký je bývalým ředitelem jaderné elektrárny Temelín, roku 1999 spustil oba nové bloky jako ředitel divize výstavby.
V mládí absolvoval Katedru tepelně energetických zařízení FSI ČVUT a obor Jaderná technika při SVŠT a ČVUT.Po studiu pracoval v mnoha technických funkcích na jaderných elektrárnách A1 v Jaslovských Bohunicích, byl hlavním inženýrem spouštění všech čtyř bloků jaderné elektrárny v Dukovanech. V letech 1993-1999 působil ve společnostech Westinghouse a Colenco. V současnosti je pracovníkem Katedry energetických strojů a zařízení FS ZČU v Plzni.
Jiří Jelínek
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti výchovy a školství)
Jelínek je profesorem v oblasti trestního práva, kriminologie a kriminalistiky na Univerzitě Karlově, v současnosti vede Katedru trestního práva na Právnické fakultě UK.
Proslul jako autor první české monografie o trestní odpovědnosti právnických osob (Linde, 2007), autor řady vysokoškolských učebnic trestního práva a vedoucí autorského kolektivu pro vytvoření Compliance programu rektorátu Univerzity Karlovy (2015). V loňském roce byl v prestižní celojustiční soutěži „Právník roku 2018“ oceněn jako tvůrce nejhodnotnějšího článku v časopisu Bulletin advokacie. Od června 2019 je členem Legislativní rady vlády České republiky.
Jaroslav Matýs
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti výchovy)
Po Vojenské lékařské akademii v Hradci Králové (tehdy Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav JEP) absolvoval Jaroslav Matýs atestace ze všeobecného lékařství a posléze psychiatrie pro dospělé a z dětské a dorostové psychiatrie. Pracovní kariéru zahájil roku 1990 jako zástupce náčelníka psychiatrického oddělení v ÚVN Ružomberok. Dále byl například hlavním odborníkem Armády Slovenské republiky pro návykové nemoci, ředitelem nestátní záchranné služby Asociace samaritánů ČR Ostrava či praktickým lékařem v Rusku či v Kazachstánu.
Matýs má většinový podíl na záchraně samostatné atestace dětské psychiatrie, je jedním z autorů reformy dětské a dorostové psychiatrie a soudním znalcem a lektorem v psychoterapii. Je dlouholetým odborným konzultantem ministerstva zdravotnictví; školství, mládeže a tělovýchovy; práce a sociálních věcí. Do října 2019 byl dlouholetým předsedou Asociace dětské a dorostové psychiatrie ČR. V jeho dlouhodobé péči měl nebo má více než 3500 pacientů, z toho je více než 550 pacientů ve věku od 3 do 18 let s diagnózou autismu.
Daniel Miklós
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát)
Po ukončení studií na Vysoké škole báňské v roce 2003 nastoupil jako generální ředitelství HZS ČR, přičemž začal pracovat v sekci prevence a civilní nouzové připravenosti. Od roku 2007 vykonával funkci vedoucího oddělení krizového řízení, v letech 2016 až 2017 zastával funkci ředitele odboru ochrany obyvatelstva a krizového řízení. Od dubna 2017 je náměstkem generálního ředitele HZS ČR pro prevenci a nouzovou připravenost.
Během koronavirové krize na jaře 2020 byl klíčovým členem ministerstva vnitra, aktivně se účastnil jednání Krizového štábu resortu a velkou měrou se tak zasloužil o zvládnutí první vlny onemocnění v tuzemsku.
Václav Nedomanský
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti sportu)
Bývalý československý hokejový útočník a trenér, reprezentant Československa. Do velkého hokeje vstoupil v osmnácti letech, kdy přestoupil do Slovanu Bratislava. Čtyřikrát se stal nejlepším střelcem ligy a třikrát jejím nejproduktivnějším hráčem.
Po ukončení vysoké školy byl povolán na základní vojenskou službu, zažádal o odklad a vzhledem ke svému věku třiceti let si požádal o propuštění na zahraniční angažmá. V té době se o něho zajímaly dva kluby ze Severní Ameriky, oba však v tehdejším Československu byly odmítnuty. Nedomanský vzal situaci do svých rukou a emigroval přes Švýcarsko. Podepsal smlouvu s týmem Toronto Toros z World Hockey Association (WHA), tehdejší konkurenční soutěže National Hockey League (NHL), kam přešel po třech letech a strávil v ní ještě dalších šest sezon. Je členem Síně slávy IIHF, Síně slávy českého hokeje a Hokejové síně slávy.
Petr Nováček
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát)
Nováček vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Počátkem 90. let 20. století pracoval v deníku Mladá fronta DNES, přičemž rozhovory s hosty vedl ve dvojici s kolegou Jiřím Leschtinou. Pracuje jako vnitropolitický komentátor veřejnoprávního Českého rozhlasu. Jeho politické komentáře a analýzy vysílají především stanice Radiožurnál a Plus, komentáře pravidelně publikuje také v Týdeníku Rozhlas.
V roce 2000 obdržel Cenu Ferdinanda Peroutky a v roce 2015 se stal laureátem novinářské ceny Opus Vitae, udělované Nadací Český literární fond, za celoživotní tvorbu.
Jiří Ošecký (in memoriam)
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o územní samosprávný celek)
Ošecký mnoho let působil jako starosta své rodné obce Vintířov, která leží nedaleko města Chodova v Karlovarském kraji. Ve svých 43 letech se stal starostou obce a od té doby tuto funkci nepřetržitě zastával osmadvacet let, během kterých se mu podařilo proinvestovat téměř 450 milionů korun. Stal se Osobností roku Karlovarského kraje 2017 a za jeho starostování obec zvítězila v soutěži Vesnice roku. Zemřel minulý rok.
Jan Rýdl
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti hospodářské)
Rýdl se během transformace ekonomiky v devadesátých letech, jak sám říká, „ujal výrobce obráběcích strojů TOS Varnsdorf“. Šlo o firmu s více než stoletou historií, v níž pracoval od roku 1978, spolu s kolegy TOS manažersky privatizoval a vyvedl z krize.
Dnes tato společnost zaměstnává bezmála pět set lidí v pohraničním Varnsdorfu a dalších dvě stě padesát v pobočkách v Rumburku a Olomouci, má tři výrobní závody v zahraničí a obchodní síť v desítkách zemí. V roce 2018 dosáhl TOS obratu 1,7 miliardy korun. Dva roky zpět Rýdl obdržel ocenění Manažer čtvrtstoletí právě za dlouhodobý přínos českému strojírenství.
Eduard Stehlík
Medaile Za zásluhy I. stupně(za zásluhy o stát)
Současný ředitel Památníku Lidice, který je také historikem, spisovatelem a bývalým vojákem. Zaměřuje se na československé vojenské dějiny, zejména období 1914–1956.
V letech 1989–2012 byl Stehlík zaměstnancem Vojenského historického ústavu Praha. Mezitím se stal vojákem z povolání či předsedou vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Je autorem nebo spoluautorem dvou desítek monografií, mnoha desítek článků, odborných studií a výstav. V březnu 2014 byl jmenován ředitelem Odboru pro válečné veterány ministerstva obrany, který vedl do konce roku 2019. Tehdy také ukončil svůj pracovní poměr v armádě a odešel do zálohy. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor ruština – dějiny.
Josef (Jožka) Šmukař
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti umění)
Profesionální zpěvák spolupracující především s cimbálovými a dechovými orchestry. K srdci mu přirostla lidová písnička, která vyniká právě u cimbálu. Na různých kulturních a společenských akcích však se svou „malou kapelou“ hraje široký repertoár od popu, swingu a evergreenů až po dechovku.
Z cimbálových muzik spolupracoval například s muzikou BROLN Jindřicha Hovorky nebo cimbálovou muzikou Petra Olivy. Mnozí ho znají z působení v dechové kapele Moravanka Jana Slabáka, později působil v brněnské Moravěnce a s dechovou hudbou Pražští muzikanti Milana Bašty natočil cyklus Vyhrávala kapela a Česká muzika na Žofíně. Je propagátorem národní kultury, jihomoravského folkloru, především pak z oblasti rodného Hanáckého Slovácka.
Petr Šnajdárek
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů)
Šnajdárek je špičkovým odborníkem na elektronický boj. Od roku 2006 se věnuje zejména akvizičním, výzkumným a vývojovým projektům a řeší rozvoj v oblasti systémů velení a řízení, použití a implementace nových technologií, softwarových nástrojů. Zúčastnil se dvou zahraničních operací v Afghánistánu v letech 2009, 2011 a o čtyři roky později zaváděl v Afghánistánu první českou jednotku bezpilotních systémů (dronů).
Je také systémovým architektem takzvané Chytré karantény. Inicioval zavedení elektronické žádanky na vyšetření a významně se díky svému know-how podílel na boji s pandemií covid-19.
Pavel Trávníček
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti umění)
Český herec, dabér, moderátor a režisér. Po studiích na brněnské JAMU začínal v Divadle bratří Mrštíků v Brně. Proslavil se především díky rolím princů ve známých českých pohádkách, jako jsou Tři oříšky pro Popelku, Klaním se, měsíci, O štěstí a kráse nebo Třetí princ. Kromě herectví se věnoval zpěvu.
Trávníček patří k nejvyhledávanějším hercům českého dabingu (propůjčil svůj hlas takovým legendám, jakými jsou Alain Delon, John Travolta, Mel Gibson, či herec ze seriálu M*A*S*H. Alan Alda). Od roku 1993 působí ve vlastní umělecké agentuře Marcus.
Tan Trinh
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát)
Dlouholetý předseda Vietnamského spolku Moravskoslezského kraje a Ostravy, který se zásadně zasloužil o prohloubení nejen česko-vietnamských vztahů v Moravskoslezském kraji, ale také o rozvoj vztahů, komerční vazby a turistiky na úrovní České republiky a Vietnamské socialistické republiky. Je jedním z prvních Vietnamců, kteří se naučili česky a začali vnímat Českou republiku jako svou vlast.
Během první vlny pandemie byl tvůrcem iniciativy šití roušek v rámci komunity Vietnamců žijících v České republice. Desetitisíce roušek a dalšího vybavení následně putovaly nemocnicím, domovům důchodců a domovům s pečovatelskou službou. Tan Trinh navíc organizoval dovoz zdravotnického materiálu z Vietnamu do České republiky v průběhu epidemie covid-19.
Radim Uzel
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát)
Uzel je známý gynekolog a popularizátor sexuologie. Čestný předseda a člen vědecké rady Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu. Je také členem výboru Sexuologické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně, či členem zahraničních odborných společností European Association of Contraception (EAC) a International Society of Abortion Doctors (ISAD).
Uzel publikoval mnoho populárních článků v tisku a je autorem publicistických relací v rozhlase a v televizi. Každoročně se zúčastňuje desítek přednášek a besed v oblasti sexuální výchovy.
Alena Štěpánková Veselá
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti umění a výchovy)
Česká varhanice a hudební pedagožka. Od roku 1952 působila téměř padesát let na brněnské JAMU, kde byla mimo jiné vedoucí Katedry klávesových nástrojů a rektorkou. Tuto pozici zastávala celkem sedm let a za jejího vedení zažila škola významný rozkvět. Pomohla oživit činnost brněnského Spolku přátel hudby při Filharmonii Brno. Účinkovala téměř ve všech zemích Evropy a hrála v nejvýznamnějších světových varhanních centrech, samostatné sólové recitály měla i v nejprestižnějším evropském sále – Royal Festival Hall v Londýně či v King’s College v Cambridgi. Spojené státy americké projela od Minneapolis po Los Angeles, koncentrovala v kanadském Montrealu i za polárním kruhem v Norsku. Účinkovala na mnoha významných světových festivalech.
Je předsedkyní Spolku pro výstavbu koncertní síně v Brně a podílí se na organizaci Mezinárodního hudebního festivalu Brno. Významně se zasloužila o dokončení rekonstrukce Besedního domu v Brně. Letos oslavila úctyhodných sedmadevadesát let.
Martin Vondrášek
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů)
Od roku 1993 člen Policie České republiky. Za svou bezmála 28letou praxi si prošel všemi stupni řízení uniformované policie od obvodního oddělení až po policejní prezidium. Na podzim 2008 byl ustanoven do funkce náměstka ředitele Krajského ředitelství police hlavního města Prahy, které následně v letech 2011–2014 sám řídil. Od dubna 2014 vykonává funkci 1. náměstka policejního prezidenta.
Během své kariéry velel řadě rizikových bezpečnostních opatření na území hlavního města Prahy, řídil opatření k znovuzavedení kontrol na státních hranicích v době kulminace migrační krize v roce 2015 a významnou měrou se podílel na protiteroristických opatřeních České republiky na jaře 2016 a v letech následujících. Během koronavirové krize na jaře 2020 se účastnil jednání Krizového štábu ministra vnitra.
Peter Weiss
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát)
Bývalý dlouholetý politik a diplomat. V roce 1990 byl jedním z hlavních iniciátorů transformace KSS na sociálnědemokraticky orientovanou Stranu demokratickej ľavice (SDĽ) a až do roku 1996 byl jejím předsedou. Po neshodách v roce 2002 SDĽ opustil a založil Sociálnodemokratickou alternatívu (SDA). SDA v parlamentních volbách v roce 2002 neuspěla a v roce 2004 se sloučila se stranou SMER. Po odchodu z politiky působil jako vysokoškolský učitel a publikoval v různých médiích. Od roku 2013 do roku 2020 byl velvyslancem Slovenské republiky v České republice. Předtím působil jako velvyslanec v Maďarsku.
