Nová inscenace opery Wolfganga Amadea Mozarta Cosi fan tutte má dnes premiéru v Národním divadle. Na scéně Stavovského divadla ji nastudoval Martin Čičvák s dirigentem Robertem Jindrou.
Cosi fan tutte je v historii opery Národního divadla značně frekventovaným titulem, což lze pochopit - vždyť patří k vrcholným Mozartovým dílům. Je to samozřejmě titul oblíbený, divácký, nad jiné vhodný k návštěvě první scény. I z toho důvodu se každé nové nastudování zpravidla drží na repertoáru několik let a bylo tomu tak i u inscenací předchozích - z let 1990 (režie Otto Ševčík) i 1998 (režie Michael Sturm).
Možnosti, které titul pro režiséra nabízí, však nejsou až tak banální, jak by se u lechtivé zápletky zkoumající přelétavost a povahu lásky na první pohled zdálo. Jistě je možné operu inscenovat nezávazně a komicky s důrazem na mechanismus zápletky, ale také jako drsný obraz lidských vztahů. Totéž platí i pro hudební nastudování, které může být solidní rutinou, ale také se lze v době historicky poučených interpretací dočkat i překvapení.
Operu přeložil Štěpánek i Nohavica Nová inscenace v Národním divadle je pro dirigenta Roberta Jindru i prvním hudebním nastudováním v tomto domě a ani režisér Martin Čičvák nepatří k tvůrcům, kteří mají s operou vydatné zkušenosti. Mohlo by tudíž být zajímavé sledovat, jak si tento tým poradí. Da Ponteho libreto zazní tentokrát v originále, ale českých překladů je na výběr dost. Mezi jejich autory patří i autor slavného kusu Loupežníci na Chlumu a ředitel Stavovského divadla Jan Nepomuk Štěpánek a před čtyřmi lety se mezi ně zařadil i písničkář Jarek Nohavica, který jej pořídil pro inscenaci Národního divadla moravskoslezského. Tehdy uvedl, že text nejprve přebásnil, aby se dal zpívat. „V Cosi fan tutte má každá árie jinou formu písně. Mozart pokaždé překvapí. A člověk hledá v jazyce to nejlepší, aby árie zněly krásně. Cosi fan tutte je opera plná písní o lásce, nenávisti, zradě, věrnosti. Má jedenatřicet zpěvných čísel. Je napsaná tak geniálně, že má části, které se dají běžně zpívat, prostě jednoduché a líbezné kuplety.“
Lorenzo da Ponte se, pokud jde o zápletku, pravděpodobně inspiroval u Ariostova Zuřivého Rolanda, který zase tento motiv převzal z Ovidiových Proměn. Údajná amorálnost tématu opery, které pochybuje o věrnosti ve vztazích ženy a muže, byla předmětem kritiky a zejména v 19. století vedla k řadě úprav libreta.
Podle uměleckého šéfa opery ND Jiřího Heřmana nepůjde o poslední setkání s Mozartovým dílem v této sezoně. Na květen je v plánu Idomeneo pod vedením japonsko-francouzského režiséra a herce Jošiho Oidy. V ženských rolích Čičvákova nastudování Cosi fan tutte se představí například estonská mezzosopranistka Annely Peebová, polská pěvkyně Katarzyna Kunciová, Marie Fajtová či Kateřina Kněžíková. Mužské party připadly Jaroslavu Březinovi, Aleši Brisceinovi, Adamu Plachetkovi nebo Petru Mikulášovi. Inscenační historie této opery, která měla premiéru ve Vídni 26. 1. 1790, je v našich poměrech bohatá. Patří k těm, které sice v Praze nevznikly, ale brzo tam doputovaly . Již v roce 1791, tedy v podstatě rok po světové premiéře, dílo nastudoval V. Mihule v Divadle u Hybernů v singspielové úpravě s německým textem Eine machts wie die andere oder Die Schule der Liebhaber. V této verzi se opera rozšířila do další evropských divadelních center.
Wolfgang Amadeus Mozart: Cosi fan tutte Stavovské divadlo, Praha, premiéra 23. ledna
