Devětapadesátiletého bývalého učitele z Prahy J. Č. (redakce zná celé jméno muže, na jeho přání jej ale záměrně nezveřejňuje celé – pozn. red.), který byl zbaven svéprávnosti, umístila jeho soudem přidělená opatrovnice za zdi domova se zvláštním režimem v Letinech na Plzeňsku, kde se léčí nemohoucí a těžce nemocní lidé bez možnosti volného pohybu. Takový krok ale podle zákona musí posvětit soud. Kvůli tomu se více než tři roky domáhal finanční satisfakce.
Té se nyní dočká, jak zjistil server Lidovky.cz. „Soud konstatoval porušení článku 5 (1) – právo na osobní svobodu, 5 (4) právo na přezkum zásahu do osobní svobody a 5 (5) – právo odškodnění za zbavení osobní svobody. Pan J. Č. Dostane odškodnění 15 tisíc eur (přibližně 405 tisíc korun),“ tlumočila rozhodnutí štrasburského soudu advokátka Zuzana Durajová. Odkazuje se přitom na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod.
Skončil v ústavu bez souhlasu soudu. O nesvéprávném Čechovi s vysokým IQ rozhodne Štrasburk |
Porušení práva na osobní svobodu podle ní bylo od začátku zcela zřejmé, proto jí verdikt potěšil. „Pan J. Č. se konečně dočká satisfakce,“ okomentovala přelomové rozhodnutí.
„Vyhrál jsem. Po třech letech si to, myslím, zasloužím. Trochu jsem s tím vlastně i počítal. Bylo mi slíbeno, že to, co se mi stalo, musí ve Štrasburku, uznat,“ radoval se do telefonu invalidní důchodce J. Č. krátce poté, co se o rozhodnutí dozvěděl.
Případ pana J. Č., o němž napsal server Lidovky.cz, totiž už v minulosti vedl k legislativním změnám. „Je důležité zmínit, že vláda už v průběhu řízení podstoupila kroky k odstranění nezákonného stavu a k prevenci dalších případů. Byl novelizován zákon o zvláštních řízeních soudních i zákon o sociálních službách tak, že v případě nesouhlasu člověka s umístěním musí vždy rozhodovat soud,“ doplnila Durajová.
O době strávené v letinském ústavu, který veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová po osobní návštěvě na začátku loňského roku vyzvala k okamžitému ukončení činnosti, hovoří invalidní důchodce J. Č. nepokrytě jako o nejhorším období v životě.
Pobyt v kritizovaném zařízení, kam jej údajně na začátku roku 2011 nezákonným způsobem dostala jeho soudem nařízená opatrovnice, jíž viní mimo jiné i z finanční ztráty, popisuje nadprůměrně inteligentní a nad míru výřečný bývalý učitel jako vězení.
„Zažíval jsme tam strašné věci. Bylo to opravdu hrozné. Rozbily se tam například pánské záchody, a tak se chodilo jen na jeden, kde nebyly pisoáry, ale jen dvě mísy. Chodili tam muži a ženy. Kolem mísy byly poházené pleny, které nikdo neuklidil,“ vzpomíná v pan J. Č. na hygienické podmínky.
Místo cigaret poštovní známky
Kromě toho mu vadilo, že nesměl sám chodit na procházky po areálu, dostával jen kašovitou stravu nevalné chuti a že mu personál letinského zařízení zabavil mobilní telefon. S hořkostí líčil i to, jak údajně přišel o snubní prsten. „Pořád jsem si říkal, že si ho musím schovat, až jsem o něj nakonec přišel,“ vyprávěl dále.
O omezení svéprávnosti:
|
Ředitel sociálního a zdravotního centra Letiny Aleš Patera se k případu pana J. Č. ani ke kritice namířené proti ústavu nechtěl pro server Lidovky.cz blíže vyjadřovat. „Stále trvám na tom, že jeho umístění nebylo protizákonné,“ uvedl v krátkosti s tím, že údajně mohl zařízení kdykoli opustit.
Pan J. Č. ale hovoři o pobytu docela jinak. Prý jen díky pomoci dvou lidí mohl napsat dopis do kanceláře neziskové právní organizace Liga lidských práv. Když jim vylíčil svůj příběh, nabídli mu brněnští právníci okamžitě pomoc.
Sepsali společně stížnost adresovanou práve do Štrasburku. V té se domáhá finančního odškodnění za pobyt v ústavu, který měl i podle rozhodnutí někdejšího veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského schválit soud. Tak se ale v případě J. Č. nestalo, což bývalý ombudsman ve zprávě o šetření z roku 2011, kterou má redakce k dispozici, označil za nezákonné jednání.
Evropský soud pro lidská práva nebyl jedinou institucí, na kterou se invalidní důchodce s právníky obrátil. Již v minulosti apelovali na Okresní soud v Plzni, aby zahájil detenční řízení a rozhodl o tom, jestli proběhlo umístění J. Č. v Domově Letiny (dnes Sociální a zdravotní centrum Letiny s.r.o. - pozn. red.) v souladu se zákonem. Tento krok byl ovšem neúspěšný. Soud odmítl řízení zahájit. V roce 2011 se též právníci J. Č. domáhali pomoci u Ústavního soudu. I tam ale byla stížnost zamítnuta.
Kritika ombudsmanky
Šanci pak vkládal pan J. Č. do kontroly, kterou v letinském sociálním zařízení zahájil plzeňský krajský úřad. Jenže i v tomto případě přišlo zklamání - inspektoři podle oficiální zprávy žádná závažnější pochybení neodhalili.
Teprve až Varvařovský a Šabatová letinský úřad veřejně zkritizovali, a to z pozice veřejného ochránce práv. Opírali se tak o svá i soudní rozhodnutí, podle nichž nesmí opatrovník umístit člověka, byť omezeného na svéprávnosti, do ústavu proti jeho vůli.
