UKÁZKA Z VĚDECKÉ KNIHY
Jen málokdy stál přemyslovský rod tak těsně nad propastí vymření jako na samém počátku 11. století.
Přestože Boleslav II. zanechal tři syny, počínání nejstaršího z nich, Boleslava III. Ryšavého, nebylo zrovna dynasticky uvědomělé. Jednoho z bratrů nechal vykastrovat, druhého chtěl dát zabít - a to sám neměl mužského potomka; svoji dceru provdal za čelného příslušníka rodu Vršovců, kterému ovšem o masopustní hostině v roce 1003 vlastnoručně setnul hlavu. Jedinou nadějí kontinuity pražských vládců se tak stal Oldřichův syn vzešlý z nelegitimního a více než nerovného svazku.
„Knížeti Oldřichovi se z řádného manželství pro neplodnost choti nenarodil žádný potomek, avšak z jakési ženy jménem Boženy, jež byla Křesinova, měl syna neobyčejně sličného, jemuž dal jméno Břetislav. Jednoho dne totiž, vraceje se skrze selskou ves z lovu, uviděl řečenou ženu, jak pere roucha u studánky, a prohlédnuv si ji od hlavy až k patě, vpil do hrudi nesmírný žár lásky. Bylať vzhledem vynikající, pleti bělejší než sníh, jemnější než labuť, lesklejší než stará slonová kost, krásnější než safír.
Kníže, poslav ihned pro ni, pojal ji v manželství; staré však manželství nerozvázal, protože toho času každý, jak se mu líbilo, směl míti dvě i tři ženy a nebylo hříchem unésti manželku bližního ani manželce vdáti se za ženatého muže. A co se nyní přičítá mravnosti, to tehdy bylo k veliké hanbě, jestliže muž žil, maje dosti na jedné ženě nebo žena na jednom muži; žili totiž jako hloupá hovada, majíce manželství společná.“ (Kosmova Kronika Čechů)
I doba historických Přemyslovců, doba opřená o víceméně hodnověrné prameny, má svá téměř „mytologická“ místa. Romantická historka o setkání knížete Oldřicha se selkou Boženou se bezesporu někde odehrála - koneckonců šlo o událost, která zachránila Přemyslovce před vymřením.
Přibližně dokážeme toto osudové setkání i časově zařadit - došlo k němu patrně v roce 1002, kdy se Jaromír s Oldřichem na krátkou dobu vrátili z exilu do Čech. O Oldřichovi pak až do roku 1012 vůbec neslyšíme, dokonce se někdy předpokládá, že celou dobu pobýval v cizině. A po roce 1012, kdy se chopil vlády v Čechách, už k setkání dojít nemohlo - ze spojení knížete a selky se přece zrodil Břetislav, který už v roce 1021 musel být dospělý; tehdy totiž unesl svoji budoucí ženu Jitku ze svinibrodského kláštera.
Co ovšem neznáme vůbec, je místo, kde k setkání došlo. Kosmas historku nelokalizoval; možná to nepovažoval za důležité, možná jméno té „selské vsi“ neznal -vždyť popisoval události po více než sto letech. Mnohem mladší Dalimilova kronika z počátku 14. století uvádí, že kníže lovil v okolí Postoloprt. A až Václav Hájek z Libočan v 16. století zapsal: „A že se zalíbila knížeti perúc, té vsi dali jméno Perúc.“ Kdoví, kde k tomu údaji Václav Hájek přišel, ale lokalizace byla na světě - a zůstala tak nezměněna až dodnes. Nemá patrně význam hledat opory pro ztotožnění Peruce s Kosmovou „selskou vsí“, ale ani toto spojení vyvracet. Příběh se mohl odehrát v podstatě kdekoli - proč ne právě v Peruci. ved Knihu Michala Lutovského nazvanou Po stopách prvních Přemyslovců, II. díl, vydalo nakladatelství Libri
