Minulou sobotu jsem se chtěla podívat na Spalovače mrtvol, jenže k televizi jsem se usadila až po půl desáté a film už běžel. Když už jsem měla dálkový ovladač v ruce, pustila jsem se do zappingu. Ačkoli se angličtina v češtině dost roztahuje, pro tuhle zábavu se u nás přece jen díky Knoflíkářům ujal domorodý výraz „přepínání“.
Přepínání má své příznivce i odpůrce, ale po mém soudu je to hospodárný způsob sledování televize, plně odpovídá duchu naší rychlé doby. Když vyjdeme z tvrzení Luise Bunuela, že i v tom nejhorším filmu se najde pár minut, které stojí za zhlédnutí, pak při troše štěstí můžeme občas přepnout zrovna ve chvíli, když běží ona pamětihodná scéna, a neztrácet čas se zbytkem.
Já jsem tentokrát neměla šťastnou ruku, ale i tak to bylo zajímavé. Nejdřív jsem zastihla italsky mluvícího Bolka Polívku při předávání Českých lvů, přepla jsem, slizce se na mě usmál pan Hrušínský, a po dalším kliknutí se objevil Ivan Trojan, a hele, taky mluvil italsky. Vítal na návštěvě v Praze italského ministra zahraničních věcí Massima D’Alemu (tedy dneska už exministra). V českých titulcích byl ale italský politik překřtěn na Da Lemu. Z toho mála, co jsem z Medvídka viděla, soudím, že D’Alema nebo Da Lema je v kontextu filmu asi úplně jedno, jen škoda, že tvůrci titulků nebyli ještě invenčnější, mohli mu vyrobit mluvící jméno Da Lemma (Zeslovníku, Heslový, Podlepoučky).
Ale to už odbíhám od tématu, o komolení příjmení se u nás v posledních týdnech navíc psalo dost a dost. Moje úvaha se točí kolem té rychlosti, s níž přepínáme kanály, kolem spěchu a netrpělivosti, které nás nutí sledovat několik pořadů najednou anebo používat místo slovních spojení a frází akronymy čili slova zkratková. Ta se sice zatím používají hlavně v sms zprávách, v e-mailech, na chatech, tedy tam, kde to dobře zdůvodňuje časová úspora, vzniklá třeba použitím BTW místo zdlouhavého „jen tak mimochodem“. Ale také je pravda, že některé akronymy zas tak úsporné nejsou, například OIC (oh, I see) lze vyjádřit stručným českým „aha“, stejně jako THX (thanks) = dík. Takže důvodem jejich používání asi není jen urychlení komunikace, je to zkrátka in.
Nejběžnější slovníčky akronym dneska čítají kolem 300 až 400 položek, ale utěšeně kynou, podobně jako databáze emotikonů, ty obsahují už dobrých 3000 piktogramů. Původně se užívaly jen akronymy převzaté z angličtiny, poslední dobou se stále častěji objevují i ty české. Navíc neslouží jen k praktickému sdělení typu BRB (be right back = hned jsem zpátky), ale vyjadřují se jimi city, duševní rozpoložení, běžné postřehy. Některé lze svým způsobem i stupňovat, například české MTR (mám tě rád), MTMR (mám tě moc rád) MTMMMMR (mám tě moc moc mocinky moc rád – i když tady bych usuzovala spíš na pisatelku). Dokonce jsem na ně narazila už i při překladu, zatím si jen literární postavy píšou esemesky, ale IMHO (podle mého skromného názoru): bude hůř .
PS: FYI (pro vaši informaci), praotcem českých komunikačních akronym byl můj profesor ze střední. Na brigádách si o nás vedl záznamy do notýsku. Jednou jsme se notýsku zmocnili, ale moudří jsme z něj nebyli. V hospodě nám profesor své zkratky rozšifroval: tak třeba CHČČ je „chodí často čurat“ nebo LVBN případně LVBH, znamená „leží v brázdě, nepracuje“, respektive „hulí“.
***
Některé akronymy lze svým způsobem i stupňovat, například české MTR (mám tě rád), MTMR (mám tě moc rád)...
O autorovi| Alice Flemrová, překladatelka
