Málokdo jim věří, když se rozpovídají o své pracovní době. Jejich kolegové z ciziny se jen usmívají a domnívají se, že jde o vtip, který se moc nepodařil. Řeč je o českých lékařích a pracovní době, po kterou slouží v kuse.
Problém vězí v tom, že zdravotnického personálu je u nás nedostatek. V tak důležitém odvětví, jakým bezesporu medicína je, si zaměstnanci prostě nemůžou dovolit odejít z práce, i když jim jejich povinná pracovní doba dávno skončila. Neměl by je kdo zastoupit, což by se zvláště pacientům s akutním zdravotním problémem mohlo stát osudným.
Povolené přesčasy průměrný lékař nebo zdravotní sestra vypotřebují v prvních několika málo měsících roku. Pak už se balancuje na hraně zákona. Realita je taková, že v nemocnicích jsou směny psané na měsíc i déle dopředu s pracovní dobou delší, než je zákonem stanovených osm hodin denně.
Zdravotníci za své přesčasy mnohdy ani nedostanou zaplaceno. Jakési nepsané pravidlo, které se z oficiálních zdrojů nedozvíte, zní, že placené jsou přesčasy jen v případě, kdy jsou všichni v plusu. To znamená, že všichni z celého oddělení dodrželi přesně svoji směnu. Stačí, aby jediný člověk odešel o hodinu dřív, a nikomu se přesčas neproplatí.
Druhá možnost je náhradní volno. To si ale většinou nemůžou vybrat podle libosti. I jejich volný čas se musí podřídit směně a volno si můžou vybrat jen v termínech, v nichž se za ně najde náhrada.
Situaci se rozhodl řešit ministr zdravotnictví Tomáš Julínek. Přišel s návrhem, že se pro zdravotníky vytvoří speciální úprava, která by zvedla týdenní pracovní úvazek ze čtyřiceti hodin na čtyřicet osm.
Lékařské odbory tento nápad označily za pracovní sobotu, a dokonce se rozhodly proti tomuto záměru stávkovat. Naděje, že by problém mohla vyřešit nová úprava zákoníku práce, která vstoupila v platnost prvního ledna tohoto roku, vyprchaly velice rychle.
„Novela zákoníku práce pro nás nic nového nepřinesla,“ komentuje situaci Naďa Kuklínková, mluvčí Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Eva Jurinová, mluvčí pražské motolské nemocnice, k tomu dodává: „Dosavadní limit přesčasových hodin je nízký, takže by nám vyhovovalo jeho zvýšení.“
A vypadá to, že prosby vedení nemocnic byly vyslyšeny. Návrh, který koncem března prošel Senátem, zdravotníkům zvyšuje počet legálních hodin přesčasu z osmi na šestnáct týdně. Zdá se, že všichni budou spokojeni. Jen pacienti se začínají ozývat. Jejich hlavní námitkou je, že by se neradi ocitli v rukou doktora na konci xhodinové směny. Je si ale třeba uvědomit, že zákoník, který platil v minulosti a který byl v roce 2007 nahrazen novou verzí, lékařům umožňoval, aby byli aktivní až dvacet čtyři hodin v kuse.
Je tu ale ještě další problém, který by zavedení nové úpravy přineslo. Někteří lidé z oboru se obávají, že v případě zavedení dvojnásobného, šestnáctihodinového přesčasu, už nezbude zdravotnickému personálu čas, ve kterém si bude moci udělat náhradní volno. A nemocnicím se přesčasy v takovém množství moc proplácet nechce. pes
O autorovi| Petr Švihel, redaktor LN
