Skutečný Charlie Wilson se coby člen Kongresu v 80. letech zasadil o to, že Spojené státy poskytly masivní podporu afghánským mudžáhidům. Těm se tak podařilo vyhnat ze své země okupující sovětskou armádu a uspíšit konec studené války. Wilsonova mise by jistě nebyla tak úspěšná, kdyby neměl ty správné spojence: bohatou jižanskou aktivistku Joanne Herringovou a samorostlého agenta CIA Gusta Avrakotose. Jejich společné úsilí zdokumentoval novinář George Crile v bestselleru, podle kterého režisér Mike Nichols stejnojmenný snímek natočil. Scénář napsal Alan Sorkin, jehož vhled do americké politiky ilustruje „jeho“ televizní seriál Západní křídlo o zákulisí Bílého domu.
Nichols se vedle své kinematografické kariéry celý život věnoval i divadlu a některé z jeho nejznámějších filmů - Kdo se bojí Virginie Woolfové?, Na dotek či televizní Andělé v Americe - jsou adaptacemi divadelních her. Přestože je předlohou Soukromé války literatura faktu, Nichols se opět ukazuje jako režisér v tom nejlepším smyslu divadelní. Nejzábavnější scény filmu stojí na trojí jednotě a přesně načasovaných replikách - na pódiu by fungovaly zrovna tak dobře jako na plátně.
Smysl pro načasování má však u Nicholse dvojí význam. Se stejnou jistotou, s jakou ovládá herce, umí reflektovat dobu, do níž své filmy vypouští. Jeho Absolvent komentoval sexuální revoluci, Hlava 22 rezonovala s náladami vyvolanými válkou ve Vietnamu, Podnikavá dívka vycházela z materialismu 80. let a Barvy moci se strefovaly do volební kampaně Billa Clintona.
Podobně aktuální je i Soukromá válka pana Wilsona: vede souvislosti mezi podporou mudžáhidů ze strany CIA v 80. letech, nástupem Talibanu a útoky 11. září a ukazuje paralely mezi Afghánistánem před dvaceti lety a Irákem teď. Chytrý vypravěčský rámec film otevírá scénou, kdy Wilson přijímá chválu za svůj podíl na zboření berlínské zdi, aby ho ta samá scéna na konci ukázala jako člověka zmítaného nejistotou nad tím, jaké důsledky mohou jeho aktivity mít v budoucnosti.
O budoucnosti světa se rozhoduje v koupelně V těch nejlepších místech filmu se oba Nicholsovy talenty pro načasování násobí. Skvělé scény, jako je ta, kde Wilson ve své kanceláři řeší zároveň globální politiku a osobní průšvihy, výstižně rezonují s aktuální světovou situací a zároveň v sobě mají to nejlepší z tradice divadelní frašky. V těchto okamžicích je poselství filmu nejsilnější. Soukromá válka pana Wilsona ukazuje, že „velké“ dějiny jsou neodmyslitelně propojené s těmi „malými“, soukromými: o budoucnosti světa se rozhoduje v koupelně po sexu. Účel světí prostředky - každý z ústřední trojice pomáhá Afghánistánu z jiných důvodů a nakonec se na základě téhož principu povede natolik bizarní věc, jako je spolupráce USA, Izraele a arabských států. A tradiční kategorie dobra a zla neexistují: dnešní spojenec může být zítřejší nepřítel, přičemž situaci dočasně zachraňují natolik nepravděpodobní hrdinové jako alkoholický sukničkář (Wilson), bigotní antikomunistka (Herringová) či bezskrupulózní hrubián (Avrakotos).
Jindy však jdou Nicholsonovy smysly pro načasování proti sobě a vážně míněné obsahy se navzájem ruší s duchaplnými hláškami a divadelními prohozy. Relativizaci hodnot také podkopává zobrazení sovětské armády coby ztělesněného zla - piloti vrtulníků masakrující afghánské ženy působí jako klišé z Ramba III.
I v těchto momentech film nicméně zachraňují herecké výkony Toma Hankse (Wilson), Julie Robertsové (Herringová), a zejména Philipa Seymoura Hoffmana, který je za roli Avrakotose nominovaný na Oscara. Jestliže Sorkinův scénář zaručuje, že Soukromá válka pana Wilsona bude aktuální i po letech, hvězdné obsazení by mělo do kin přitáhnout diváky tady a teď. Taková kombinace poselství a komerčního potenciálu možná zní jednoduše, ale málokdo jí dosahuje tak spolehlivě jako Nichols.
HODNOCENÍ LN **** Soukromá válka pana Wilsona (Charlie Wilson's War)
USA 2007 Scénář: Aaron Sorkin podle knihy George Crilea Režie: Mike Nichols Kamera: Stephen Goldblatt Hudba: James Newton Howard Hrají: Tom Hanks, Julia Robertsová, Philip Seymour Hoffman, Emily Bluntová a další Distribuce v ČR: Bontonfilm Premiéra: 14. 2. 2008
