Prezident Václav Klaus letos opět odpovídal do ankety LN Kniha roku. Ocenil román Herty Müllerové, s humorem sobě vlastním dal najevo spřízněnost se sarkastickými postoji Thomase Bernharda a upozornil na studii Josefa Tomeše Dyk proti Masarykovi.
Václav Klaus se ve stejném vydání LN, ovšem na jiném místě, vyjádřil ještě k jednomu textu. Zatímco při hodnocení knihy nositelky loňské Nobelovy ceny použil slovo „nejzajímavější“, rakouský klasik Bernhard ho „nadchnul“ a knihu českého historika cení jako „pěknou“, tady jde dál a sáhne po slově „geniální“.
Co se jeví panu prezidentovi geniálním? Blog jistého Adama B. Bartoše Věční petenti ve službách pana Vaňka. Autor v něm větami jako „Sommerová, Halík a Havel tak představují neskutečné pokrytectví, protože protestují jen tehdy, když se to hodí“ v pamětníkovi vyvolá reminiscence na předpřevratové Rudé právo. Zjistil překvapivou věc, že pod některými peticemi se opakují podpisy stejných lidí, většinou kupodivu osob známých a nějak umělecky či intelektuálně činných. Tento objev je mu zdrojem úžasu a podivu. Jako správný dědic pokrokových tradic v něm nalezne spiknutí a spřísahání. Dá si tu práci a petenty, jak jim říká, vypíše a pak je i roztřídí. Na závěr svého komického a paranoidního článku připojí něco, za co se od jisté doby, a vlastně i před ní, v normální společnosti před autorem odplivuje: seznam oněch spiklenců, nikoli mimochodem významných umělců, vědců, de facto národní elity. Jak ještě trpaslík A. B. Bartoš dodá bez uzardění, dělá to proto, „aby bylo hned jasné, odkud vítr fouká“.
K tomu vážně už není co dodat.
O autorovi| JIŘÍ PEŇÁS redaktor LN
